Egypt Station - dobrá stanice, ne však nejlepší

30. září 2018 v 23:23 | Czewa |  Solos
Na Paulovo nové album Egypt Station vyšlo už mnoho recenzí. A všechny, které jsem četla, byly hodně pozitivní. Mně taky album spíš příjemně překvapilo, ale stejně - z toho, co Paul ve 21. století vydal, se mi líbí nejméně.
Před jeho vydáním jsem slyšela singly, které Paul "předvydal", což vlastně nevím, proč udělal, když si tolik dal záležet na tom, aby Egypt Station bylo opravdové album, kdy jde více o celkový dojem a celistvost než o jednotlivé tracky. Nicméně - Come On To Me mám už navždy spojenou s tím, jak jsem se s Paulem setkala, a nutí mě tancovat. Věřím, že kdybych ji poslouchala příliš často, dost možná se mi zprotiví - až příliš prostá jak co do hudby, tak do textu. Ale stejně mě zatím stále baví.
I Don't Know se mi zprvu moc nelíbila, ale brzy mi pronikla pod kůži a teď už na ni nedám dopustit. Trochu záhadná, hudebně i textově moc pěkná balada, se mi líbí víc a víc a to, že je na albu hned jako první (nepočítám-li úvodní zvuky stanice), ji ještě pozvedá. Třetí předem prozrazený song, víceznačně nazvaný Fuh You, mě teda rozhodně neoslovil a už se to asi ani nezmění. Je to zkrátka popovina, zvukem i stylem, a to jde jaksi mimo mě. Ani pěkný klip ji u mě nezachránil.
Slyšet pak celou desku pohromadě bylo lepší. Je sice hodně pestrá, každá skladba je jiná než ty ostatní, ale něco ji drží pohromadě - ať je to ne už tak pevný Paulův hlas, nálada nebo to kouzlo, které do svých písniček umí dát jedině tento ex-Beatle.
I Don't Know posluchače naladí na mírně tesknou vlnu, která je pak rozhýbána taneční Come On To Me. Happy With You zní jako upřímná, mírně patetická, výpověď o tom, jak už se básník nemusí opíjet jako za mlada, aby byl šťastný. Hudebně je plná příjemných překvapení. Who Cares se mi hodně líbí, je to opět taneční hit, avšak propracovanější než Come On To Me. Nedivím se, že při Paulově tajemném koncertě na newyorském hlavní nádraží pozval na podium holky z publika zrovna na ni. Hezky si zatančily. Mezi Fuh You a ne moc povedenou mírovou hymnou People Want Peace se ještě schovává nenápadná Confidante, prostá, ale fajn písnička. Nic víc.
Druhá strana desky zahrnuje i mé další dva favority Dominoes, která je podle mě prostě nejbeatlesovější a budí ve mně takový ten pocit skvělé nálady, ať se děje cokoli, a stingovskou sambu Back In Brazil. Hand in Hand, Do It Now a Despite Repeated Warnings jsou na můj vkus až moc patetické, byť poslední jmenovaná opět obsahuje i hudební překvapení. Caesar Rock je zvukově hodně zajímavá a závěrečná Medley nasytí i ty, kteří by snad nebyli hudebně plní už předtím. Na desce je kromě pár písniček nejlepší prostě to, že vyšla, že je tu nová věc od Paula, který se stále nechystá k žádnému odchodu, ale pořád ho baví skládat, hrát a nahrávat. Tak doufám, že vám to dělá stejnou radost jako mně!


A obálka podle Paulovy kresby se mi moc líbí. A vám?


Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Egypt_Station
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cibéba | 3. října 2018 v 0:14 | Reagovat

A mně už se líbí i Peaple Want Peace. Hlavně jsou to všechno písničky, které v sobě mají nějaké tajemství – chce se nám je pořád poslouchat, abychom ho objevili. I když s mírnou obavou, aby se nám naopak nezprotivily, ale to se zatím neděje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama