Od Fare Thee Well k Trouble No More: Koncerty Joan Baez a Boba Dylana příjemně překvapily

16. dubna 2018 v 17:38 | Czewa
Tak se mi poštěstilo slyšet Don't Think Twice, It's All Right naživo hned dvakrát v rozmezí osmnácti dnů. 27. března ji totiž zahrála a zazpívala sedmasedmdesátiletá Joan Baez v Kongresovém centru v Praze. Ten koncert byl dojemný, skromná Joan si nemusí na nic hrát a taky nehraje (teda, na kytaru si asi občas zahraje :) ). Ten večer svým stále krásným hlasem dojala ani ne plný sál s kapacitou pro téměř tři tisíce lidí. Prostřídala tři různé kytary, zahrála si sama i s malou kapelou poskládanou z jejího syna-bubeníka Gabriela Harrise a multiinstrumentalisty Dirka Powella a s mladou zpěvačkou Grace Stumbergovou. Vystoupení tak vynikalo pestrostí, hudební propracovaností, nechyběly při něm téměř všechny hity její převážně jen interpretační kariéry ani slova dokazující, že před posluchači stojí nejen skvělá kytaristka, zpěvačka a zkrátka folkařka, ale také politická aktivistka.

Včera, 15. dubna 2018, se však konal další koncert - do brněnské Městské haly Vodovy zamířil Bob Dylan. Ano, ten, u jehož jména je snad pro každého těžké si vybavit, kdy jej slyšel poprvé. Ten, který inspiroval tolik jiných hudebníků včetně Beatles. Ten, který není prototypem skvělého zpěváka ani hudebníka, bez jehož autorství a poetických textů by však svět nebyl dost možná takový jako ten, ve kterém žijeme.

Od tohoto koncertu jsem neměla raději žádná očekávání. Vlastně jsem na něj šla hlavně proto, že zkrátka vidět Boba Dylana hrát v BRNĚ se mi už pravděpodobně nikdy nepodaří. Známý fakt, že Dylanovy koncerty bývají svérázné a poznat slavný hit v nové aranži může člověku chvíli trvat, se sice potvrdil, ale jinak jsem byla spíše příjemně překvapená.

Zaprvé se mi líbilo spíše komorní prostředí Haly Vodovy, kam se taky zdaleka nevešli všichni, kteří by se na koncert rádi dostali. Organizačně nezvládnuté bezpečnostní kontroly však způsobily dlouhou frontu a začátek koncertu jen pár minut po ohlášené sedmé hodině tak mnozí promeškali. Bob Dylan s kapelou pak ale rozjeli vlastně docela hezkou hudební show, během které zazněla třeba i právě zmíněná Don't Think Twice, It's All Right i další hity, byť opravdu v dost jiném kabátu.

Dylan, který se ani nedotkl kytary či harmoniky, se kterými jej především známe z nahrávek, střídal sezení a stání u klavírního křídla, na kterém si vymýšlel různé doprovody k hlubokým hlasem odzpívaným písním. Pětičlenná kapela ho doprovázela na kytary, bicí, baskytaru alternující s kontrabasem. Steel kytarista párkrát zpestřil koncert mandolínou a při Blowin' in the Wind dokonce houslemi. Několikrát hlavní hvězda od piana poodešla a přešla k mikrofonu uprostřed podia, přičemž jeden stojan používal Dylan jako podpěru. Tyto chvíle byly vlastně spíše komické, ale kompenzoval to Dylanův zpěv, který zas tak špatný nebyl. Neřekla bych o něm sice, že se naučil zpívat - to se ale ani neočekávalo. Spíš jako by do zpěvu dal více, než obvykle na koncertech dává.

Rozloučení s folkovým králem a královnou tak rozhodně stálo za to. A snad to jejich Fare Thee Well zaručí i Trouble No More...

Bob Dylan (archivní foto) | Foto: Mario Anzuoni | Zdroj: Reuters


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama