Hamburk, bejby

12. března 2018 v 23:52 | Czewa |  Zajímavosti
A tak se stalo, že jsem se po dvanácti letech zbožňování Beatles a po osmi letech psaní tohoto blogu konečně podívala do Hamburku. Do města, kde se to všechno tehdy teprve pořádně rozjelo. Zavzpomínejme, jak se to všechno událo.

Allan Williams, liverpoolský podnikatel a pořadatel akcí, poslal The Beatles hrát spolu s Derry and the Seniors do města po druhé světové válce proslaveného prostitucí a kriminalitou. Jeho nabídku totiž odmítli Rory Storm and the Hurricanes i Gerry and the Pacemakers. Když Beatles na jaře roku 1960 přijali, objednal jim koncerty v klubu Indra. Měli začít hrát 12. srpna a Williams doufal, že jim brzo najde lepší místo než tento stripklub. Dnes vypadá Indra s hospodou takto:

Beatles však chyběl bubeník. Narychlo sehnali Peta Besta, který zahodil kariéru učitele poté, co narozdíl od Paula, Johna a George prošel závěrečnými zkouškami ve škole. Otec Paula McCartneyho Jim a Johnova teta Mimi nechtěli nechtěli ty dva nechat odjet do hamburské čtvrti St. Pauli, známé prostitutkami a nebezpečnými aktivitami, ale Williamsovy sliby a představa vysokého výdělku je nakonec oba obměkčily. V Indře si kapela měla vydělávat sto liber týdně, což bylo podstatně víc, než kolik by dostala za podobné hraní v Liverpoolu.

A tak si je i všechny nástroje a vybavení Williams odvezl ve svém minibusu trajektem přes kanál La Manche do Hamburku. Kromě Williamse a pěti hudebníků (Paul, John, George, Pete a Stuart Sutcliffe) s nimi jeli ještě další čtyři lidi, takže už se v dodávce pěkně mačkali a jejich dobrodružství tak bylo těžce vykoupeno. Neměli navíc ještě zařízené pracovní povolení, takže celníkům musel Williams nakukat, že jsou to studenti na prázdninách.

Ulice Reeperbahn a Grosse Freiheit ve čtvrti St Pauli svítily neony a plakáty na vystoupení v klubech lidskému zraku nemohly uniknout. V klubech se prodávaly drahé nápoje, aby se do nich dostali jen ti zámožnější. Posádka minibusu s Beatles dorazila do klubu Indra brzy ráno 17. srpna 1960. Klub byl zavřený a když jim za chvíli otevřeli, mohli se vyspat jen na pohovkách. Ten samý večer je čekalo už první vystoupení, po kterém mohli jít spát do nedalekého kina Bambi, kde však byla zima a žádné pohodlí. Paul McCartney vzpomíná na smrad ze záchodů, jen studenou vodu ze záchodů a holé betonové stěny.

Za jeden den hraní dostali každý dvě a půl libry a museli hrát každý den v týdnu krom pondělka od půl deváté večer do dvou ráno se třemi půlhodinovými pauzami. Publikum nemívali velké, většinou jen pár turistů. George Hariison vzpomínal na těžké staré červené závěsy, kvůli kterým klub vypadal hodně omšele. Hlavně ale správně podotkl, že je Hamburk naučil hrát hodně a před lidmi a že byli z divokého prostředí v St. Pauli nadšení.

Zanedlouho ale Indru zavřeli kvůli stížnostem na hluk. Beatles se proto 4. října 1960 přesunuli do postatně většího klubu Kaiserkeller. Koncertní rozvrh zůstal stejný. Lennon vysvětloval, že museli hrát hodiny a hodiny, každá písnička trvala dvacet minut a zahrnovala dvacet sól, protože prostě museli ten čas zaplnit. A tak se chtě nechtě zlepšovali v hraní. Hráli, co se jim samotným líbilo. Němcům se to prý líbilo taky, hlavně když to bylo hodně nahlas.

Jinak playlist Beatles v Hamburku zahrnoval hlavně rock'n'rollové covery jako Roll over Beethoven, Sweet Little Sixteen, Twist and Shout a Sheila.

Smlouva Beatles s Kaiserkellerem:

V klubu Kaiserkeller je dnes také klub Grosse Freiheit 36. Shodou náhod tam ten večer, kdy jsme se k němu šli podívat, hrálo dívčí duo First Aid Kit, na které jsme byli o dva dny dříve v Berlíně. Kdybych to byla tušila, šla bych na ně radši v Hamburku!

Hned vedle je ale menší klub s jiným programem, pojmenovaný po starém Kaiserkeller.

Od října se taky místo Derryho and the Seniors střídali s kapelou Rory Storm and the Hurrikanes. Konkurence mezi nimi ale nebyla jediným zdrojem konfliktů. Jednou zničili podium, Lennon Němce často zdravil "Heil Hitler", čůral z okna, spal s dívkami na záchodcích, provokoval publikum k hádkám a rvačkám... Taky se prohlubovala nevraživost mezi Paulem a Stuartem Sutcliffem, který byl často středem pozornosti víc než ostatní. I John ho popichoval a kritizoval jeho hraní na baskytaru.


22. října pro Beatles Williams objednal malé nahrávací studio, kde s Ringem za bicíma (Pete Best prý zrovna ve městě kupoval nové paličky. John, Paul, George a Ringo tak hráli poprvé spolu!) nahráli tři písničky: Fever, September Song a Summertime.

Na konci října Beatles odešli z Keisserkelleru do klubu Top Ten na adrese Reeperbahn 136, po tom jsem ale na svém výletě nenašla stopy. Beatles tam přešli, protože jim majitel nabídl více peněz a trochu lepší bydlení. Majitel Keisserkelleru Koschmider ale za trest nahlásil na policii George Harrisona, který stále nebyl plnoletý. Deportovali ho v listopadu. Paul McCartney a Pete Best mu zase na oplátku zkusili podpálit kino Bambi, a přestože nezpůsobili žádnou velkou škodu, Koschmider je zažaloval a oba strávili tři hodiny na stanici. Brzy se všichni postupně vrátili do Liverpoolu.

Do Hamburku se vrátili 27. března 1961, když už bylo Georgeovi 18 a vyřešily se imigrační problémy. V Top Ten klubu hráli až do 2. července 1961. Mezitím nahráli My Bonnie jako doprovodná kapela zpěváka Tonyho Sheridana. Stuart Sutcliffe, který se dal dohromady s kamarádkou a fotografkou Astrid Kirchherr, se rozhodl v Hamburku zůstat. Jeho místo baskytaristy tedy přebral Paul McCartney, který první hrál na jeho nástroj obráceně (Stuart prý nechtěl, aby mu měnil struny), pak si koupil svou první Hoffnerku v obchodě Steinway-Haus Music Store na adrese 29. Stála třicet liber, dnes by to znamenalo asi šest set liber, tj. něco přes sedmnáct tisíc korun. Chtěl spíš Fendera, ale byl na něj moc drahý. John Lennon si při té příležitosti koupil Rickenbackera 325, model z roku 1958, George zase zesilovač Gibson. Nakoupili si i nové kožené oblečení a boty. Prostě si užívali peněz, které tvrdě vydělali!

V dubnu 1962 se Beatles vrátili do Hamburku. Hráli tentokrát v klubu Star-Club, určeném pro tisíc lidí, se sedačkami jako v kině. Po příletu se dozvěděli o Stuartově smrti. Vrátili se do Liverpoolu na konci května. hraní v Star-Clubu si zopakovali v listopadu toho roku.

A tak skončila éra prostitutek a Preludinu. V Hamburku si Beatles našli kamarády Astrid, Klause Voormanna a Jurgena Vollmera. Nahráli písničku, díky které se o nich brzy dozvěděl Brian Epstein. Ale hlavně se tam prostě tak nadřeli, že se prostě museli naučit skvěle hrát. Otřískaní Beatles pak v Liverpoolu už byli jedničky. A brzy nejen tam.

Dnes je v Hamburku kromě dvou výše zmíněných míst Beatles náměstí s nerezovými sochami všechn pěti tehdejších členů kapely. Plocha má připomínat gramofonovou desku.




Mezi roky 2009 a 2012 tu fungovalo i muzeum Beatles, které ale bohužel kvůli nedostatečné podpoře od města zkrachovalo. Mělo pět pater, takže to musela být bomba. Ach jo. To abych založila aspoň já to svoje.

Zde je ještě něco ku poslechu:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama