Duben 2017

The Zombies

12. dubna 2017 v 5:39 | Czewa |  Jiné skupiny a interpreti
Mám teď znenadání spoustu inspirace na Beatles blog. The Zombies jsou jednou z nich, ale zaslouží si býti zde zvěčněni jako první. Proč? Protože jsem díky nim zažila jeden z nejlepších koncertů v životě. Hráli v Montréalu, kde se teď nacházím, v sobotu 1. dubna a, světe div se, nebyl to apríl. Koncert se konal v malém příjemném starém divadle Le National. Lístky jsme sehnali na poslední chvíli, o to to bylo lepší.
The Zombies se dali dohromady už roku 1962 v anglickém St Albans, zakladateli byli Rod Argent, klavírista, klávesista a zpěvák, kytarista Paul Atkinson, bubeník Hugh Grundy, zpěvák Colin Blunstone a baskytarista Paul Arnold. Původně The Mustangs po chvíli hledali nového baskytaristu, kterého našli v Chrisu Whitovi. S ním už jako Zombies rozjeli skvělou kariéru, když se jejich singl She's Not There roku 1964 dostal na dvanáctou příčku britského žebříčku, ale hlavně na druhé žebříčků amerických. O rok později než Beatles, v lednu roku 1965, se tak jako jedna z do té doby nemnoha britských kapel dostali po Beatles vyšlapané cestičce do americké televize. Další úspěchy oslavili s písničkou Tell Her No (tu stejně jako She's Not There složil Rod Argent) a I Love You (autorem byl Chris White), úspěšnější byli ale stále kdovíproč na americkém trhu. Beatles byli jejich velkou inspirací, a to nejen v amerických úspěších. Mnohé vícehlasy, orchestrální aranžmá... Ale kapely se jistě ovlivňovaly navzájem. Paul McCartney prý třeba She's Not There miloval. Když se s ním Paul Atkinson v 70. letech sešel, Paul mu ukázal, že zná její celá slova. Ale zpět k The Zombies jako takovým. Ostatní jejich písničky z té doby tak velký úspěch neměly a ani první album The Zombies pojmenované Begin Here se nedočkalo vřelé odezvy.
Album druhé, nazvané Odyssey and Oracle, bylo ústředním tématem letošního turné The Zombies. Při jeho nahrávání údajně použili mellotron, který zůstal v nahrávacím studiu po Beatles, kteří tam nahrávali Sgt. Peppera. Odyssey and Oracle na první pokus taky nevzbudilo kdovíjaký povyk. Za chvíli se ale přišlo, že je na něm skvělá píseň Time Of The Season (opět od Argenta), která se roku 1968 dostala na singl a stala se velkým hitem. Mezitím, v prosinci 1967, se ale The Zombies stačili jaksi rozpadnout. Prý se je John Lennon snažil dát dohromady s tím, že jim bude dělat manažera, ale oni nechtěli. Chris White a Rod Argent dále spolupracovali (další album ale dali dohromady až roku 1991), ale celá kapela se jen tak nesešla. Členové, podobně jako u Beatles, šli každý jiným směrem, zakládali nové kapely a přidávali se už k sestaveným.
Roku 2000 se znovu sešli, snad z nostalgie, Rod Argent a Colin Blunstone, začali znovu koncertovat a nahrávat. O čtyři roky později se celá kapela sešla při udělování cen Národní akademie nahrávacího umění a věd, kterou dostal Paul Atkinson. Ten však jen o čtyři měsíce později toho roku zemřel.
Roku 2006 se Argent přidal k All Star Bandu Ringa Starra, na turné hráli She's Not There, Time of the Season a Hold Your Head Up. Další roky se znovuvydávala alba The Zombies a skupina dále pomalu, ale jistě ožívala. Čtyřicet let od vydání desky Odessey and Oracle se sešli všichni čtyři zbývající členové původních Zombies a v Londýně předvedli tři koncerty. Pak se scházeli v různých sestavách na vystoupení. A letos se ale skupina k oslavení 50. výročí alba Odyssey and Oracles sešla opět v původní sestavě (kromě zesnulého Atkinsona), aby ukázala severní Americe, že The Zombies ještě žijí. A jak!
Koncert rozdělený na dvě poloviny v té první ukázal největší hity kapely, stejně jako pár nových kousků z posledního alba Still Got That Hunger z roku 2015, které nebyly vůbec špatné. Na pódiu bylo kromě Argenta, Blunstona a Grundyho ještě pár dalších, které na druhou polovinu doplnili doprovodní zpěváci, původní baskytarista Chris White a další hudebníci. Na předvedení alba Odyssey and Oracle totiž bylo potřeba hodně hlasů i nástrojů. Všichni z původních členů ale dnes zpívají moc dobře. Těžko říct, jestli je to tím, že si hlasy tak dlouho spíše šetřili, nebo něčím úplně jiným, ale Colins neměl ani při She's Not There problémy s výškami. A to byl ještě pár dnů předtím kvůli jeho nemoci zrušen koncert v Bostonu. I Argent a White zpívali skvěle. V pauzách Argent glosoval o času i hudbě. Atmosféra byla příjemná a po koncertu nám paní, od které jsme si koupili lístky a která seděla vedle, řekla, že je moc ráda, že je prodala zrovna nám. Asi bylo vidět, že jsme si to užili! Na Beatles už si ani takto nezajdeme...