All You Need Is Ears: George Martin píše o práci producenta, svém životě a spolupráci nejen s Beatles

30. června 2016 v 10:38 | Czewa |  Knihy
Konečně jsem se probojovala k poslední straně skvělé knihy, kterou jsem dostala už k Vánocům. Ne, že by se špatně četla, ale knihy do školy bohužel od té doby plnily většinu mého čtecího času. Teď je ale už po zkouškách a dočíst tu knížku tak byla jedna z odměn. Napsal ji George Martin, hlavní producent hudby Beatles, s pomocí Jeremyho Hornsbyho a nese název All You Need Ears: Všechno, co potřebuješ, jsou uši. Kniha má navíc ještě jeden podtitul: "Příběh muže, který stvořil Beatles. Ten, který má zřejmě zaujmout potenciálního kupce knihy, však moc příhodný není: George Martin Beatles určitě nestvořil, v knize ani jinde to netvrdí a není to zkrátka pravda. Více by se hodilo možná označení "Příběh muže, který stvořil zvuk Beatles." Ale ani tak, vzhledem k tomu, že kniha zkrátka o Beatles až tolik není, by to nebylo zcela příhodné označení. Navíc myslím, že narážka na tolik známou píseň od Beatles v hlavním titulku by mohla stačit k tomu, aby si čtenáři knihu spojili s nejslavnější kapelou všech dob.

O čem tedy All You Need Is Ears je, když ne o Beatles? Odpověď není složitá: o nahrávání. O nahrávacím průmyslu, jeho vývoji od poloviny 20. století, o nahrávání jako takovém, o práci hudebního producenta. Martin se v ní snaží objasnit technickou stránku studiového nahrávání písniček Beatles i jiných kapel. Jak fungovalo nahrávání hudby tehdy a jak později. Hodně se tak liší od ostatních knih, které se snaží na Beatles přilákat a potom opakují jen to, co už postihly jiné knihy a filmy, a občas dokonce tyto věci překrucují a vymýšlejí různé nesmysly. All You Need Is Ears počítá s tím, že už ty základní věci o Beatles aspoň trochu znáte a chcete víc. Frekvence, zdvojování hlasů, různé techniky a způsoby aranžování skladeb.

George Martin byl skromný pán. Svou práci, byť se k ní dostal trochu jako slepý k houslím, se snažil vždy dělat nejlépe, jak mohl. Nebál se ale přitom experimentovat a vymýšlet věci, které před ním nikdo nezkusil. Je znám jako ten, který přišel s návrhem dát smyčcové kvarteto do Yesterday, ale to nebyla zdaleka jediná věc, kterou obohatil svět. A přitom zůstával stále v pohodě, alespoň z jeho knihy to tak vyznívá. Nebyl to žádný spisovatel, takže občas se v knize motá jedno přes druhé, ale některé obraty se mi velice líbily. Kupříkladu to, že natáčet desku je jako malovat obraz zvukem. Nebo skvělé přirovnání nahrávání a dortu: pevný rytmický základ tvoří piškotový korpus, harmonické nástroje jsou pak marmeládou, zpěv je krém a poleva, kterou lze pak obohatit ještě nejrůznějším zdobením dle chuti. Kniha je taky protkaná vtipem, jako příklad si můžeme uvést příhodu s mužem, který měl ve studiu na práci rozdělovat obálky podle barev, ale byl barvoslepý, nápad skupiny Mastersingers nazpívat chorálním zpěvem telefonní seznam nebo Johnův vtip (ať tu je přece jen i něco o samotných Beatles), kdy na otázku, zda by si dal foie gras, řekl: "Dobrá, ale položte tu věc někam stranou, ne tam, kde máme jídlo." To mi připomíná dědečka z filmu A Hard Day's Night.

Navíc jsem se dozvěděla i nové věci o nahrávání a zvuku. To, že ženy slyší lépe než muži, jak si ničíme zvuk poslechem hlasité hudby, jak se dá použít třeba jen jeden tón z úplně jiného zdroje a přirozeně to do písničky zapadne, jak měli Beatles koncert v boxerském ringu, jak se zdvojování hlasu vždycky do nahrávky hodí, jak se řešil problém se stopami a šumy či jak je trocha nedokonalosti potřeba. A spoustu dalších věcí, pro které opravdu stojí za to si tuto knihu přečíst. V poslední kapitole pojmenované příhodně "Tomorrow Never Knows" navíc George Martin předpovídá budoucnost takovým způsobem, že jeden až žasne. Přesně tak to totiž dopadlo.

Kniha vyšla v Británii už roku 1979 a pozdějších let se tak opravdu týká jen tato prognóza. To je jeden z nedostatků knihy, navíc už ani nemůžeme doufat, že vyjde pokračování, když George Martin před pár měsíci v úctyhodném věku odešel. Dál se knize dají vytknout obvyklé chyby v překladu, překlepy a anglikanismy jako "brát hodiny klavíru". Není to ale tak hrozné a kvalita obsahu textu tyto formální nedostatky kompenzuje. Knihu každopádně doporučuju, pokud vás zajímá i něco víc než životy Beatles jako takové. Technické věci jsou tam vysvětleny co nejlaičtěji, takže i já, která o tom houby vím, jsem pochopila.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 t. | E-mail | 1. července 2016 v 0:40 | Reagovat

Dobrá recenze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama