Prosinec 2015

Frank Zappa

26. prosince 2015 v 23:09 | Czewa |  Jiné skupiny a interpreti
Jsou takové netradiční Vánoce, teplo, časy se mění a tak. Proto jsem se rozhodla napsat něco málo o jednom velice netradičním hudebníkovi, který měl mnoho společného s mnohými věcmi i lidmi a The Beatles mezi nimi nechyběli.
Tím člověkem je Frank Zappa, slavný americký hudební skladatel, zpěvák a kytarista. Je těžké Zappu zařadit do nějakého stylu, tak to raději ani nezkoušejme - řekněme, že zkrátka rád experimentoval.
Frank Zappa se narodil 21. prosince 1940 v Baltimore (stát Maryland). Na střední škole založil svou první kapelu, ve které hrál na bicí hudbu inspirovanou třeba francouzským hudebním skladatelem Edgardem Varèsem, Igorem Stravinskim nebo českým skladatelem mikrotální hudby (čili hudby, která pracuje s laděním tónů v měřítku menším než půltóny, hohó) Aloisem Hábou. A měl velice rád i rhythm and blues. Už tato směska může napovědět, že Franka Zappu zajímalo od všeho trochu a nejlépe to všechno dohromady.


Poté, co Frank Zappa odešel z vysoké, se pustil do nahrávání experimentálních filmů, z jejichž výdělku si pořídil vlastní nahrávací studio. Založil novou kapelu Giants, která se poté proměnila v Mother of Invention. S tou roku 1966 vydal velice úspěšné album Freak Out!. To je považováno za první konceptuální album, celé nějakým způsobem kritizuje tehdejší Ameriku. Beatles rok nato vydali album Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, které bylo založeno na společném konceptu a Paul McCartney poté jednou prohlásil, že Freak Out! bylo pro toto veleúspěšné album Beatles inspirací. I když je to dost jiná hudba, dá se říct, že je spojuje společná metoda konceptuálního alba a také propojování pop music s klasickou hudbou.
Frank Zappa reagoval roku 1968 vydáním další desky nazvané We're Only In It For The Money (v překladu něco jako "děláme to jen pro prachy"). Beatles tak nepřímo zkritizoval za to, že ze své hudby rýžují velké peníze. Toto o nich řekl: "I didn't hate them. I actually like two or three of their songs. I just thought they were ridiculous. What was so disgusting was the way they were consumed and merchandised." (v překladu něco jako: "Nedá se říct, že bych je nenáviděl. Mám rád dvě tři jejich písničky, ale prostě si myslím, že jsou směšní. Nejnechutnější je to, jak jsou konzumní a jak jim jde jen o obchod.")
Nicméně parodovat je ho bavilo a na obálku alba se rozhodl vytvořit obrázek parodující obal Sgt. Peppera. Paulovi se nápad příliš nelíbil (a o desce prý pořád mluvil jako o "produktu", což Zappu ještě víc popudilo - nebo pobavilo?), čímž bylo vydání desky pozdrženo, ale nakonec vyšlo a vypadalo takto:


Beatles parodoval i v písničce Oh No, která se tak trochu naváží do All You Need Is Love (All your love/Will it save the world/From what we can't understand?...)
Další souvislostí Franka Zappy s Beatles je fakt, že se Zappa veřejně postavil na stranu Johna Lennona poté, co prohlásil, že jsou Beatles populárnější než Ježíš.
Na začátku 70. let vystoupil Frank Zappa s Mothers na koncertech ve Fillmore East, kde ho 6. června 1971 doprovodili i Plastic Ono Band. Nahrávky z tohoto koncertu se i objevily na Lennonově albu Sometime In New York City, jejíž obal, světe div se, parodoval Zappovo album Fillmore East. Písničky, které John Lennon a Yoko Ono s Frankem Zappou nahráli, byly Well... Baby Please Don't Go, Jamrag, Scumbag a Au.
Tentýž rok Zappa spolupracoval i s Ringem Starrem, který účinkoval v Zappově filmu 200 Motels jako trpaslík Larry a zahrál si i samotného Franka Zappu.
Roku 1980 zahrál Zappa v rádiu tři své oblíbené písničky od Beatles, kterými byly I Am The Walrus, Paperback Writer a Strawberry Fields Forever.
Na turné roku 1988 zahrál takové trochu zesměšňující verze písní I Am The Walrus, Norwegian Wood, Strawberry Fields Forever a Luci In The Sky With Diamonds.
Jinak se Frank Zappa na přelomu 80. a 90. let začal angažovat v občanském životě, vyjadřoval se skepticky o fungování společnosti, politiky a médií. Kritizoval společenské hierarchie, cenzuru, svět byznysu a podobně.
Jeho hudba je těžko popsatelná. Experimentální rock? Možná. Experimentální určitě, protože v hudbě zkoušel všelicos. Občas to zní podivně, občas legračně, jindy strašidelně. Někdo v tom vidí dokonalost, někdo odpad. Já sama k Zappově hudbě hledám cestu, některé písničky mám moc ráda, jiné ne. Ale přijde mi rozhodně jako velice zajímavá hudební osobnost.
Frank Zappa zemřel v prosinci roku 1993 na rakovinu prostaty. Tolik stručně o Franku Zappovi. Co si o něm a jeho hudbě myslíte vy?

Zdroje obrázků: zappa.startpagina.nl aallmusic. com

Štastné a veselé Vánoce

24. prosince 2015 v 12:05 | Czewa
Milí čtenáři,

přeju vám krásné vánoční svátky, odpočiňte si a bavte se, a sobě do příštího roku více inspirace a času na blog :).
Beatles s vámi!

Zdroj obrázku: http://coreyvanzandt.com/2013/01/09/beatles-christmas-card/

Slza v oku

8. prosince 2015 v 0:13 | Czewa |  Aktuality
Tak už dnes uplynulo 35 let od smrti Johna Lennona.
Alespoň si můžeme vzpomenout. A svobodně poplakat a zazpívat. Večer u Lennonky! A nebo kdekoli jinde...


RIP

Letošní setkání Beatlemaniaků se povedlo na jedničku

7. prosince 2015 v 0:27 | Czewa |  Aktuality
Kdo z vás přijel, ví, kdo ne, o mnoho přišel. Letošní setkání Beatlemaniaků v Říčanech se skutečně podařilo. Poklidná atmosféra, perfektní organizace a samozřejmě rozmanitý program, který skombinoval od každého žánru trochu.

Setkání se konalo už po dvacáté druhé, a za tu dobu se Jirka Svátek, který večerem jako vždy procházel, stal mistrem organizování akcí pro české milovníky Beatles. Do sálu kulturního centra Labuť v Říčanech u Prahy se letos na sedmou hodinu sjelo hodně lidí, kteří jistě svého rozhodnutí, kde strávit páteční večer, nezalitovali.

Plnící se sál:

Program se rozjel po čtvrt na osm, kdy po vzpomínce na George Harrisona a Johna Lennona (nezapomeňte, už zítra vzpomínáme...) na pódium naskákali And the End, kapela už "po dvacítce", která si však hraní starých vypalovaček stále dost užívá. Anglické i české písničky z let šedesátých prokládali i svými vlastními kousky, které jsou však pochopitelně těmi starými inspirovány a sál po několika písničkách na parketu konečně ožil. Byl to dobrý rock'n'roll - a zamilované páry nepřišli ani o pár slaďáčků.

And the End:

To už byla většina návštěvníků pěkně zahřátá, když And the End zahráli přídavek a slova se opět ujal Jirka Svátek, který napínavě, možná ale až moc dlouho na podium uváděl prvního speciálního hosta, kterým byl folkař Wabi Daněk. Já Wabiho nemusím, ale je to prostě klasika od táboráků. Zahrál All My Loving, jednu vlastní věc a jednu přebásněnou (a musím uznat, že vtipnou) irskou, nakonec ho Jirka přemluvil i k profláklé Rose na kolejích.

Wabi Daněk a Jirka Svátek:

Po krátké pauze přišli na pódium The Backwards, taková už klasika mezi "těmi nejlepšími" revivaly. Mně osobně se víc líbila druhá část jejich vystoupení na konci akce, kde když člověk zavřel oči a neviděl jejich nosy nahoře (pardon, trochu přeháním), bylo to fakt moc hezké.

The Backwards:

Druhým hostem večera byl Petr Kolář, chlap s rockovým hlasem, který se nebojácně s kapelou pustil taky do pár věcí od Beatles. Třeba Eleanor Rigby v jeho podání nebyla špatná, i když tvrdý chraplák se k ní jednoznačně nehodí. Kolářovy vlastní věci taky nemám úplně v lásce, ale vydržet se to dalo a myslím, že si to většina lidí dost užila.

Petr Kolář a Jirka Svátek:

Posledním programem byli, jak už jsem naznačila, opět The Backwards, nejdříve v "sergeantovských" barevných uniformách, poté v oblecích z dob Rubber Soul. A bylo to hezké, krásné harmonie, roztomilá slovenčina mezi piesničkami, vymazlená sóla a tak. Jsou profíci, no.

Kolem a kolem bylo setkání podle mého lepší než loni, a to hlavně poklidnou atmosférou a lepším zvukařem. Sál v říčanském centru dění se zase trochu otřást a všichni byli veselí a spokojení, alespoň co já vím. A co si o letošním setkání Beatlemaniaků myslíte vy ostatní, co jste dorazili?