Říjen 2014

How?

30. října 2014 v 18:20 | Czewa |  Solos
Po zase trochu delší době (pardon) se chystám napsal článek a blog mi tu nabízí téma týdne - "mlha života". Jak pozitivní. No, nicméně to trochu ladí s tím, o čem chci psát.
Písnička How? je od Johna Lennona. Vyšla na Johnově druhém sólovém albu Imagine. Její text a vlastně trochu i hudba odráží Johnovo tápání "mlhou života", které si zřejmě obzvlášť uvědomil v době, kdy s Yoko Ono absolvoval tzv. primární terapii, což je psychoterapeutická metoda snažící se o překonání psychických problémů pomocí vzpomínek na v dětství potlačované bolesti a špatné pocity.
Ano, John toho v sobě musel nosit z dětství dost a pravdou asi bude i to, že si to až do té doby moc nepřipouštěl. Život bez matky, její smrt, přísná tetička a jeho rebelská povaha, to všechno v něm muselo zanechat následky, které až po rozpadu Beatles dostal na povrch a snažil se jim tak zabránit kazit mu současný život. Proto se v písničce ptá.
How can I go forward when I don't know which way I'm facing? Jak můžu jít dopředu, když nevím, která cesta přede mnou je?
A konstatuje, že "the world is so tough, sometimes I feel I've had enough" - život je hořký a John už cítil, že toho má dost. Písnička je plná takových myšlenek a mně se líbí nejen sama, ale i její název s otazníkem (stejně jako povinný vykřičník v Help" :D).
John Lennon v How? zpívá a také hraje na klavír. Pěkný je i smyčcový doprovod. Známou cover verzi natočil Ozzy Osbourne, ale já mám teda nejradši originál, koneckonců jako ve většině případů :).
Tak pěkný poslech a nezabluďte v mlze života! Oh no, oh no.


How can I go forward when I don't know which way I'm facing?
How can I go forward when I don't know which way to turn?
How can I go forward into something I'm not sure of?
Oh no, oh no

How can I have feeling when I don't know if it's a feeling?
How can I feel something if I just don't know how to feel?
How can I have feelings when my feelings have always been denied?
Oh no, oh no

You know life can be long
And you got to be so strong
And the world is so tough
Sometimes I feel I've had enough

How can I give love when I don't know what it is I'm giving?
How can I give love when I just don't know how to give?
How can I give love when love is something I ain't never had?
Oh no, oh no

You know life can be long
You've got to be so strong
And the world she is tough
Sometimes I feel I've had enough

How can we go forward when we don't know which way we're facing?
How can we go forward when we don't know which way to turn?
How can we go forward into something we're not sure of?
Oh no, oh no

A pár fotek od Lennonovy zdi

19. října 2014 v 23:55 | Czewa |  Aktuality
Den po Johnových - a Seanových - a Nancy and Paulových svatebních - narozeninách jsem se náhodou octla u Lennonky, tak tu je pár fotek :). Omlouvám se za opoždění, ale i tak to snad bude pro vás hezké :).




O několik dní později jsem šla zase náhodou kolem, tak jsem se stavila a byla jsem překvapena, kolik papírků na Zeď lidi lepí. Já jsem teda zastánce klasického sprejování, fixek nebo štětců, které tradičně překrývá nápisy a obrázky staré. Lennonka byla navíc za deštivého dne zahalena z velké části do plastové fólie jak při malování, co dáváte na nábytek. To jsem byla fakt dost zhnusená a strhla jsem to (zabije mě teď někdo?). Ano, chápu to, že pro lidi nepřipravené je toto nejsnazší cesta, jak něco Johnovi a světu kolem Zdi říct. Ale mě se to prostě nelíbí a když už, tak musí autoři lepících papírků počítat s tím, že nejsou trvalé a nevzdorovat dešti hnusným způsobem z plastu. I am sorry. A co si myslíte vy?

In His Own Write - John Lennon

10. října 2014 v 14:32 | Czewa |  Knihy
Po dlouhé době jsem si zase půjčila dílo - nebo spíš dílečko - Johna Lennona In His Own Write, bohužel teda jen v českém překladu. Takže "Písání" :). A musím říct, že mi i přes svou - nebo spíš právě pro svou - šílenost zpříjemnilo už pár cest MHD.
Kdo z vás tuto Johnovu knížečku četl, ví, že se z ní nedá mnoho pochopit a že o to vlastně ani nejde. Jde o to užít si nepřeberné množství slovních hříček, kterými každá věta srší.
V krátkých povídkách, dramatech i básních John Lennon paroduje kdeco a kdekoho. V textech najdete víc patvarů než normálních slov, takovou koncentraci blbostí aby člověk pohledal. Ale nejsou to blbosti pitomé a bez nápadu - čtenář se u jejich čtení musí přinejmenším pousmát. Jen tak na ukázku - z českého překladu ("přelovil" Petr Kopec a není to podle mě vůbec špatné, na to, jaká to musela být fuška):

U hubaře

Dáma: Mám vykudlaný zub, jenž mne veslice trpí.
Pán: Pokaďte se tady do toho křusla dámo a pořádně otevřete husu - váš ústní potvor je prakticky bez supů.
Dáma: Běsa! Mám ještě alespoň osm zubrů (zbývá ještě osm zubrů).
Pán: Pak jste jich tedy osmdesát tři zatratila.
Dáma: To nyní možné.
Pán: Vši chni ví, že jsou čtyry řezbáky dvě džuzny a deset chrochtáků, to máme celkem řičet dva.
Dáma: Já ale dělala všechno proto, abych svoje chrupy uspořila.
Pán: Smrad ano! Ale mrně.

A v podobném duchu to pokračuje.

Někteří knihu hned zavrhnou s tím, že to je nesmyslný blábol. Jiní se prostě zasmějou a nechají to být. Třetí v surrealistických výrazech hledají hlubší smysl. Ať už patříte do kterékoli z těchto skupin, musíte uznat, že John Lennon byl buď blázen nebo génius.
Já myslím, že od každého trochu (hrochu). Koneckonců to k sobě má tak blízko... Líbí se mi, jak se John při psaní dokázal uvolnit, napsal určitě to první, co ho napadlo, bez zábran a dumání.
Kniha In His Own Write (narážka na výraz "in his own right" znamenající něco jako "svou vlastní zásluhou") vyšla poprvé v Británii v březnu 1964 a vypadala asi takto:


Pěkné jsou v ní i Johnovy jednoduché a výstižné malůvky.
U nás vyšlo Písání až roku 1996. Příště to zkusím v originále!

Happy Birthday, Johnny!

9. října 2014 v 9:54 | Czewa |  Aktuality
Je to zase tady - John Lennon by dnes měl party party. A my na jeho 74. narozeniny nepřestáváme vzpomínat a věřit v peace and love! Tak vše nejlepší, Johnny, máme tě tu rádi.