Srpen 2014

All Things Must Pass

26. srpna 2014 v 19:33 | Czewa |  Sólová alba
Ke konci srpnových dní nadešel čas napsat článek o velmi významném počinu George Harrisona, který nese název All Things Must Pass. Byť toto opěvované album nebylo tak docela jeho prvním sólovým (před ním natočil sám ještě soundtrack k filmu Wonderwall a experimentální album Electronic Sound), rozhodně předčilo všechny předchozí i následující sólové projekty "tichého Beatla". A to fakt není jen můj názor.
A jak se to tak vlastně Georgeovi povedlo? Nu, řekněme, že k tomu napomohlo mnoho skutečností. Jednak za to mohl jistě rozpad Beatles, který George Harrisona ze všech čtyř členů zřejmě nejvíc potěšil. Po "osvobození", kdy se nejslavnější kapela 60. let oficiálně rozpadla, tvorba George rozkvetla jak poupátko do krásného květu. Konečně si sám složil, co chtěl, nikdo mu nekonkuroval, nikdo ho nekritizoval, jel prostě na svých vlastních kolejích. S produkcí mu pomáhal Phil Spector, který svojí "zvukovou stěnou" docílil zajímavého zvuku.
Další věc je, že kromě Spectora si George přivolal na pomoc spoustu skvělých hudebníků. Nahrávání se kromě samotného George účastnili třeba Eric Clapton, členové kapely Badfinger, Klaus Voormann, Billy Preston, Ringo Starr a Phil Collins. Významnou roli na tvorbě alba měl i Bob Dylan, který se s Georgem spřátelil, postrčil ho, aby odložil sitár a znovu rozbrnkal struny kytary, a složil s ním krásnou písničku I'd Have You Anytime, která album započíná.
Co se týče jednotlivých písniček, ty vznikaly v různých dobách a za různých okolností. Skladby Isn't It A Pity a Art Of Dying například pocházejí již z roku 1966, v roce 1968 vznikla třeba již zmíněná I'd Have You Anytime (George Boba Dylana navštívil během Woodstocku) nebo Let It Down. Další skvosty pak George napsal během následujících dvou let a všechno vyústilo v trojalbum pojmenované po jedné z písniček, All Things Must Pass.
Inspirací pro George byl nejen Dylan a jeho vliv (písničku If Not For You napsal Bob sám), ale i Georgeova náklonnost k hnutí Hare Krišna a vůbec k víře. Už jen slavná My Sweet Lord může posloužit jako příklad, dále třeba Beware Of Darkness nebo Awaiting On You All. Jiným zdrojem nápadů byl pro George původní majitel jeho sídla Sir Frankie Crisp, kterému věnoval baladu s druhým názvem Let It Roll.
Třetí deska z trojalba je příznačná tím, že 4 skladby z pěti jsou natočenou improvizací na pár akordů, konkrétně se jedná o skladby Out of the Blue, Plug Me In, I Remember Jeep and Thanks for the Pepperoni. Říká se jí proto "Apple Jam".
Každá písnička na All Things Must Pass je jiná, ale všechny jsou, myslím, skvělé. A to si ještě vezměte, že George Harrison tou dobou nahrál ještě více jak 20 dalších, které už se na album nedostaly. Měl z dob Beatles a krátce po rozpadu tolik nápadů a materiálu... Jak sám řekl: "I didn't have many tunes on Beatles records, so doing an album like All Things Must Pass was like going to the bathroom and letting it out." Hihi.
Nahrávání bylo náročné, ale výsledek stál za to. Album vyšlo 27. listopadu 1970, nahrávat začali už v květnu. Umělecké dílo pak bylo završeno super obalem. Na fotce pořízené Barrym Feinsteinem sedí George s dlouhými vlasy a vousy před svým sídlem Friar Park a obklopují ho čtyři zahradní trpaslíci. Žeby vzpomínka na čtyřčlennou kapelu? Možná, ale opravdu jen vzpomínka, protože přece všemu je jednou konec a George je volný!
Co máte z tohoto alba nejraději? Odpovídejte v anketě :). Jsem zvědavá, jak to dopadne!





Zajímavost: V roce 2001 bylo album znovu remasterováno a vydáno na počest 30. narozenin od jeho původního vydání. Moc se mi líbí obal - i George upozorňoval na znečišťování přírody!


Drogy

5. srpna 2014 v 14:46 | Czewa |  Zajímavosti
Mí milí čtenáři, po delší době se ozývám, no znáte to, prázdniny a cestování... Doufám, že si pěkně užíváte letních dnů a posloucháte Beatles :). Tentokrát napíšu článek o roli drog v životě a tvorbě Beatles. Ten starý článek není fakt nic moc, asi ho smažu :).
Tak tedy: Nějaké ty povzbuzující pilulky hoši brali už od časů hraní v Hamburku. John Lennon a George Harrison okusili amfetamin už na škole, když zjistili, že se dá získat z inhalátoru. Paulovi toto ukázal až (vtipně) otec jeho přítelkyně Jane Asher. Dr. Richard Asher prý rád šokoval svou rodinu...
V Hamburku se pak nejrůznější prášky staly součástí každého dne Beatles. Všichni, kdo pracovali stejně jako Beatles celou noc v německých klubech, je brali. Jinak by těžko zvládli tu těžkou práci, tolik hodin na pódiu. Nejběžnější drogou zde byl tzv. Preludin, obchodní název pro povzbuzující chemickou látku fenmetrazin. Beatles se jím dopovali jak sami, tak i s Tonym Sheridanem a Astrid Kirchherr. Samozřejmě pilulky zapíjeli pivem, tak byli pořádně "naspídovaní". Největší zálibu ve stimulačních drogách našel John Lennon, Paul si bral maximálně jen jednu tabletku, aby opravdu vydržel na nohou.


Až do roku 1964 pak byli Beatles celkem čistí. Párkrát už doté doby zkusili kouřit marihuanu, ale nemělo to na ně snad žádný účinek. Bob Dylan si myslel, že v písničce I Want To Hold Your Hand se místo "I can't hide" zpívá "I get high". To ale pravda nebyla a Dylan, který se svým manažerem navštívil skupinu po koncertu v New Yorku 28. srpna 1964, byl víc než překvapen. Přemlouvat je potom moc nemusel a Beatles i se svým manažerem Brianem Epsteinem byli na své první cestě k marihuanovému opojení. Vykouřili toho dost a každý měl z tripu jiné pocity... Brianovi připadalo, že vyletěl až ke stropu, Paul McCartney si dokonce napsal do bloku, že existuje "7 úrovní"... Měli se zkrátka moc dobře a přátelství s Bobem Dylanem bylo utuženo.
Marihuany se Beatles samozřejmě po dlouhou dobu nevzdali, nešlo přece o nic vážného a pomáhalo jim to i při tvorbě. Prosazovali vcelku otevřeně legalizaci. Párkrát se jim to ale vymstilo, John Lennon s Yoko Ono byli roku 1968 krátce ve vězení za držení marihuany, stejně tak George Harrison a jeho žena Pattie museli o rok později na chvíli do vězení.
Marihuana jistě inspirovala Beatles při psaní písniček, ale opravdový zlom v jejich tvorbě přišel až s první zkušeností s drogou LSD. Stalo se tak v létě roku 1965, kdy jejich přítel, zubař John Riley pozval Johna, Cythii, George a Pattie k sobě na večeři. Po jídle každý dostal kávu obohacenou o ne moc známou a tou dobou stále legální látku. Nikdo o tom nevěděl. I přes naléhání hostitele se pak čtveřice přesunula do klubu, kde měli hrát jejich přátelé, a zde začalo LSD účinkovat... Každý měl zase jiné zážitky, byli někde jinde, milovali všechno a nic zároveň, vnímali své ego.
Cynthii se ztráta kontroly nad sebou nelíbila a pochopitelně nepodporovala ani Johnovo opakované užívání LSD. George si prý ale právě touto cestou vybudoval s Johnem bližší vztah. Paul McCartney si k LSD nevybudoval moc pozitivní vztah. Nikdo však nemůže tvrdit, že bez drog by byla hudba Beatles stejná. Můžeme si uvést mnoho příkladů, kdy Beatles v textech mohli dost dobře mluvit právě o drogách. Verš "Turns me on when I get lonely" z She's a Woman. Písničky With a Little Help From My Friends, Day Tripper, Tomorrow Never Knows... Beatles se proti takové interpretaci mnoha svých písní ohrazovali (známý příklad u Lucy In the Sky With Diamonds, jejíž iniciály LSD byly asi fakt jen náhoda).
John Lennon přišel párkrát zdrogovaný i na natáčení, ale to nikdy nedopadlo úplně dobře. Přece jen, na některou práci člověk musí mít čistou hlavu.
Paul McCartney v rozhovoru pro Life Magazine zveřejnil fakt, že zkusil LSD. Tady se o tomto "přiznání" baví víc:


Užívání LSD se u Beatles výrazně snížilo s příchodem nového zájmu o meditaci, ke které je dovedl duchovní učitel Maharishi Mahesh Yogi. John Lennon se k němu ovšem později vrátil a nikdy se závislosti úplně nezbavil.
John Lennon měl v dalších letech problémy i s kokainem a heroinem. Byl to však Paul McCartney, který zkusil kokain jako první a bral ho v době kolem natáčení alba Sgt. Pepper. Dostávali ho od dealera Roberta Frazera. Paul s kokainem skončil roku 68, John Lennon a Ringo Starr v jeho užívání pokračovali.
K poslední droze - heroinu - měli Beatles asi neodtažitější vztah. Paul se k němu nikdy nepřipoutal, i když jej zkusil, John ale závislý byl i na heroinu. Nikdy si ho však nepíchal a koncem 60. let s heroinem skončil.
Jak vidíme, drogy provázeli kapelu Beatles od začátku až do konce, ale nikdy to nebyla podmínka pro to, aby byli dobří. Já si myslím, že jim mohly občas pomoct v inspiraci, ale konečnou práci stejně museli udělat za střízliva. To, že pak brali i kokain a heroin rozhodně dobré nebylo, hlavně pro Johna, který si k nim rychle vybudoval závislost. Ale tráva, ta možná Paulovi dává sílu do života a na koncerty plné energie i dnes, who knows :D.

Zdroj hlavně z téhle super stránky: http://www.beatlesbible.com/features/drugs/