Rozhovor s Danou Fuchs, Sadie v muzikálu Across The Universe

8. července 2014 v 23:29 | Czewa |  Rozhovory
Krátce po osmé hodině večerní se modrá obloha, lákající do té doby každého ke koupi alespoň dvou kopečků zmrzliny, zatáhla. Po chvíli napínavého čekání se však slunce vrátilo na nebe. A nebylo to jen tak ledajaké slunce, nýbrž slunce rozzářené a žhavé, které přiběhlo na pódium formou zpěvačky Dany Fuchs. Její nádherný chraplavý hlas odehnal okamžitě všechny potenciální kapky deště daleko od olomouckého Horního náměstí.
Právě tento prostor totiž její hlas a životní energie zaplňovaly první červencový večer. Naše město si nemohlo vybrat lepší začátek prázdnin. Za koncert vděčíme hlavně pořadateli Olomouckého kulturního léta, v rámci něhož se koncert konal, Dušanu Neumannovi.
Dana Fuchs a její výborná kapela, ponoření do vln blues, country blues, rocku a samozřejmě i rock'n'rollu, šířili "carpe diem", lásku a mír až do pár minut po desáté. Na kytaru hrál Jon Diamond, na bicí Piero Perelli, na basu Walter Latupeirissa. Všichni fantastičtí. Při olomouckém vystoupení je navíc podpořil kytarista Steve Walsh. Sama americká zpěvačka si během většiny písniček udržovala rytmus náruživým hraním na tamburínu a jednou se sama doprovodila i na kytaru.
Teď mi dovolte představit vám několik názorů Dany Fuchs, na které jsem měla příležitost zeptat se v zákulisí olomoucké radnice. Jsem moc ráda, že jsem jí mohla položit tyto otázky připravené jen pár minut před rozhovorem nebo až v jeho průběhu, neboť nápad přišel spontánně, až když Dana hrála jednu z posledních písniček. Že to byla právě cover verze Helter Skelter, rozhodla jsem se to zkusit a zeptat se jí hlavně na Beatles. Jak to dopadlo se přesvědčte sami, každopádně Daně děkuji a děkuji i Jonovi Diamondovi, který mi pomohl se do zákulisí dostat i přes neúprosné bodyguardy.

Byla jste už někdy v České republice? A v Olomouci?
Ano, toto je moje třetí vystoupení v České republice, ale Olomouc jsem doteď nenavštívila. Dnes je to poprvé a musím říct, že je to nádherné staré město, okouzlilo mě.

Máte tedy ráda historii?
Velmi. Myslím si, že je moc důležité znát, jakou cestou lidé jdou, k čemuž nám právě dějiny pomáhají.

Teď ale přejděme k hudbě. Jaký je váš nejoblíbenější hudební nástroj?
Řekla bych, že klavír. Zbožňuju zvuk jeho tónů a zároveň to byl první nástroj, na který jsem se naučila trochu hrát. Přesto moje hra na klavír není nic moc, při skládání vždy používám jen kytaru. Zdá se mi to o dost jednodušší.

Odkud berete inspiraci?
Určitě mě inspiruje mnoho legendárních hudebníků, kteří tvořili všechnu tu skvělou muziku - blues, jazz, rock, country. To všechno byli inspirující lidé. A pak také nápady čerpám z publika, stejně jako třeba dnešní večer. Člověk přijde na pódium v neznámém prostředí, unavený po dlouhé cestě, netuší, co má vlastně od lidí před sebou očekávat. A pak najednou začnete hrát a z publika začně vycházet tolik energie, která mě povzbudí.

Dokázala byste porovnat živé hraní na koncertech a hraní ve studiu?
Studio je jednoznačně to nejlepší pro tvorbu. V tomto ohledu není nad to zavřít se v jedné místnosti s konkrétním nápadem na písničku a zkusit ji tam dokončit. Nicméně jsou to živá vystoupení, která moje srdce zalévají světlem.

Co si představíte jako první, když se řekne The Beatles?
Hmm... Vidím samu sebe jako malou holku. Moji rodiče a starší bratři vlastnili všechny LP od Beatles a já je poslouchala pořád a pořád dokola. Nejvíc album Sgt. Pepper's, kde jsem si zamilovala písničku She's Leaving Home. Představovala jsem si, že jsem to já, kdo v sedmnácti letech utíká z domu s velikánským kufrem... Znala jsem snad všechny texty od Beatles a zkrátka jsem je odjakživa milovala, což trvá dodnes. Byla to také asi jediná skupina, na které jsme se já, moji sourozenci i rodiče shodli. Všichni milují Beatles!

Jaká je podle vás hlavní příčina toho, že písničky od Beatles jsou nesmrtelné?
Beatles jsou opravdu stále živí, i mezi malými dětmi. Věk jejich fanoušků se pohybuje mezi sedmi a sedmdesáti lety. Podle mě je to proto, že napsali tolik nadčasových písní a zasáhli skoro do všech žánrů. Můžete tam slyšet pop, tzv. motown sound, psychedelický rock, glam rock... A každá věc jako by byla od nějaké jiné skupiny! Za relativně krátkých deset let stihli Beatles vytvořit tolik základů.

Hrála jste v muzikálu Across The Universe. Jak jste dostala tuto šanci?
Režisérka Julie Taymor mě viděla hrát v jedné vesničce blízko New Yorku a potom mi napsala e-mail s nabídkou, abych hrála v jednom z jejích nových projektů. Souhlasila jsem, ale pak jsem o ničem neslyšela devět měsíců. Třičtvrtě roku jsem byla úplně bez informací, jestli ve filmu budu nebo nebudu hrát. Už mi to přišlo, jako bych čekala věčnost. Tou dobou ale Julie Taymor již věděla, že mě tam chce a psala pro mě roli. A tak začala tato práce, která byla jako sen. Neuvěřitelně mě to bavilo, takové by mělo být každé zaměstnání!

Potkala jste Paula McCartneyho?
Ne, nechtěl být do projektu nijak zapojen, i když výsledek se mu nakonec moc líbil. Vtipné bylo, že během natáčení jsme na sebe měli štěstí a on bydlel na třech místech velmi blízko našeho štábu. Na Long Islandu, v New Yorku a v New Jersey. Byl v té oblasti úplně náhodou, ale nepřišel se podívat...

Teď jedna trochu kontroverzní otázka, můžou být podle vás pro skladatele užitečné drogy?
Ale ne, vůbec ne! Rozhodně ne dnes, pokud teda vaším cílem není hned ztroskotat. Ano, v 60., 70., 80. a někdy i v 90. letech to možná někomu pomohlo, ale dnes v žádném případě. Ten, kdo bere drogy, dnes v hudebním světě nemá místo. Beatles s drogami experimentovali, zkoušeli psychedelické drogy a nebyli to žádní závisláci. Tehdy to bylo něco úplně jiného.

Vaše verze písně Helter Skelter je skvělá, máte k originálu zvláštní vztah?
Děkuju za kompliment, hlavně ta scéna ve filmu byla skvělá. Chtěli jsme udělat tu písničku tak, aby všichni, co film viděli, jeli na jedné rock'n'rollové vlně.
Jinak to není moje oblíbená písnička od Beatles, samozřejmě se mi líbí, ale mám radši jiné, které jsem v Across the Universe nezpívala. Pravdou také je, že pro mě zpívat Helter Skelter není nijak zvlášť obtížné, protože tímto způsobem zpívám obvykle. Takový Paul McCartney to má dnes teda rozhodně těžší, zvládá to jistě jen proto, že nepije a nebere drogy. Ten musí žít jako atlet!

Jste právě teď šťastná?
Ano, velice! Vždycky se cítím skvěle po koncertě se skvělým publikem, během vydařeného turné jako třeba právě toto. Tak pojďme slavit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Harlow | Web | 10. července 2014 v 22:25 | Reagovat

WOW. Tak toto klobuk dole. Pytala si sa zaujimave otazky. Trochu ma prekvapilo, ze ona ako spevacka a este z tohto filmu sa s Paulom nikdy nestretla. To je skoda.

A jej verzia Helter skelter je uzasna. Celkovo ta pesnicka je sialena uz v Paulovom podani a ked k tomu pridame jej chraplavy hlas, super!

2 t. | 10. července 2014 v 23:46 | Reagovat

Dobré, zajímavé.

3 Jana Ti | 3. října 2014 v 13:53 | Reagovat

Moc zajímavý článek. Hlavně tě obdivuju, žes našla odvahu se k ní takhle "nadrzo" vecpat. Tak se pozná správný novinář:-) Zajímavé byly otázky na paralely tvorby s drogami a příjemně mne překvapilo, že drogy takto samozřejmě odstřelila. Tak piš piš jen dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama