Únor 2014

Vzpomínáte na George?

25. února 2014 v 13:29 | Czewa |  Aktuality
Dnes by George Harrison, ten nesmělý a asi "nejnormálnější" (v dobrém slova smyslu!) Beatle, oslavil 71. narozeniny. Tak mu přeji vše nejlepší, jestli mě slyší někde z toho krišňáckýho nebe Smějící se. Jak rádi bychom tě ještě slyšeli zpívat, viděli usmívat zpoza tulipánů, o které ses jako spávný zahradník staral. Mějte George rádi, poslouchejte jeho nádhernou hudbu a nežijte v tolik materiálním světě. Stačí přece, že here comes the sun Usmívající se.

I'll Be Back

24. února 2014 v 10:01 | Czewa |  Písničky
I'll Be Back je jedna z mých oblíbených písniček raných Beatles. Považuju za geniální ty přechody z mollu do duru, z duru do mollu...
Inspiraci k ní získal John Lennon nejspíš od tehdejšího hitmakera Dela Shannona, který natočil mimo jiné slavnou Runaway.


Jak si možná všimnete, i tato píseň začíná v mollové tónině a pak se to střídá s durem. I'll Be Back je ale přesto úplně jiná... Akustické kytary, neočekávaný konec písničky, neobvyklý refrén (dá-li se tomu tak vůbec říkat)... no a samozřejmě dokonalý trojhlas. Víc vám o záverečné zamilované písni z alba A Hard Day's Night nepovím. Tu musíte prostě hlavně slyšet.


LYRICS:
You know if you break my heart I'll go
But I'll be back again
Cos I told you once before goodbye
But I came back again

I love you so
I'm the one who wants you
Yes, I'm the one
Who wants you, oh ho, oh ho, oh

You could find better things to do
Than to break my heart again

This time I will try to show that I'm
Not trying to pretend

I thought that you would realize
That if I ran away from you
That you would want me too
But I got a big surprise, oh ho, oh ho, oh

You could find better things to do
Than to break my heart again

This time I will try to show that I'm
Not trying to pretend

I wanna go but I hate to leave you,
You know I hate to leave you , oh ho, oh ho, oh
You, if you break my heart I'll go
But I'll be back again

Mo

19. února 2014 v 14:35 | Czewa |  Solos
Mo je nádherná písnička od George Harrisona z roku 1977. Inspirací mu byl dobrý kamarád a americký hudební producent Mo Ostin. Na počest tomuto pánovi pak roku 1994 vyšlo album Mo's Songs, které obsahovalo právě i Georgevu do té doby nevydanou baladu Mo.


A little Boy was born nearby some fifty years ago
His name was Mo, Mo, Mo.

They could've called Clive or so
They didn't call him Joe
They called him Mo, Mo, Mo.

We're gonna give you
Mo, love, Mo, good wishes
Mo, smiles, Mo, sweet kisses
Mo, hits. And none of them misses, no, no, no.
Not for our good Mo.

A smile that you give at comes back always to you know
We love you Mo, Mo, Mo.
Whatever that it takes, I know
You have it and it shows
We love you Mo, Mo, Mo.

We're gonna give you
Mo, love, Mo, good wishes
Mo, smilesMo, sweet kisses
Mo, hits. And none of them misses, no, no, no.
Not for our sweet Mo.

(Guitar Solo)

For where I sit or stand
I hear it on my radio
They're singing Mo, Mo, Mo.
Mo, Mo, Mo.

This day is truly yours forever
Reaping what you've sown
In bringing us Mo, Mo, Mo.
Mo, Mo, Mo.

We're gonna give you
Mo, love, Mo, good wishes
Mo, smiles, Mo, sweet kisses
Mo, hits. And none of them misses, no, no, no.
Not for our good Mo.

Mo, love, Mo, good wishes
Mo, smiles, Mo, sweet kisses
Mo, hits. And none of them misses, no, no, no.
Not for our good Mo.
Go get them Mo...

Ed Sullivan a jeho show

18. února 2014 v 21:52 | Czewa |  Lidi s Beatles spjatí
Když jsou teď ta výročí…


Američan Ed Sullivan začal svou kariéru ve 20. letech, kdy psal o sportu do newyorského deníku Evening Graphic. Na počátku 30. let už se dostal do rozhlasu, kde moderoval zábavný pořad, a zároveň dělal kritika broadwayských představení a konferenciéra recepcí. Když jednou, roku 1947, uviděl záznam jedné takové recepce ředitěl televizní stanice CBS, udělal ze Sullivana televizního moderátora pořadu The Toast Of The Town. První díl se vysílal 20. června 1948.
Po dalších 25 let Ed Sullivan uváděl svůj nedělní pořad, do kterého si zval umělce jako Louise Armstronga, Freda Astaira nebo Walta Disneyho. Roku 1956 si pořad získal vysokou sledovanost díky návštěvě Elvise Presleyho, kterého ale vysílali jen od pasu nahoru. Přece jen to byla Amerika a na TV se dívali jeptišky a kneží :D.
S Beatles se Ed Sullivan setkal poprvé na londýnském letišti, kde byl náhodou se svou ženou, když fanoušci čekali na návrat svých idolů ze švédského turné. Tak Edovi došlo, že se asi nebude jednat jen tak o někoho a našel si manažera skupiny. Domluvili se s Brianem na účasti Beatles ve třech dílech Sullivanovy show. V té době (v říjnu 1963) je v Americe ještě nikdo neznal. Takže si Sullivan nemohl být jistý, že díly s Beatles budou mít v konzervativních Spojených Státech úspěch. Průlom nastal až na poslední chvíli. V týdnu, kdy měli Beatles do USA dorazit, se tam z písně I Want To Hold Your Hand stal obrovský hit a úspěch jejich návštěvy začal být zaručený.
Brian Epstein přijel do New Yorku dřív než skupina. 11. listopadu 1963 se zde ubytoval v hotelu a několikrát se pak sešel s Edem Sullivanem, aby projednali vše. Beatles dostali na rozdíl od ostatních hvězd v Sullivanově show nízkou sazbu - místo 7500 dolarů za díl dostali jen 10000 dohromady za všechny 3 díly. To způsobily asi právě obavy, že Beatles v Americe stále tehdy nikdo neznal.
První díl živého vysílání se konal 9. února a trval něco přes třináct minut. Režisérovi Show Eda Sullivana se Beatles moc nezamlouvali, podle něj na nich kromě účesů nebylo nic zvláštního. Mládež v publiku ale šílela a musela být upozorněna, že pokud nepřestanou, zavolá se holič :D. Beatles zahráli All My Loving, Till There Was You a She Loves You, v druhé půlce pak I Saw Her Standing There a I Want To Hold Your Hand.
Během druhého živého vysílání 16. února 1964 Beatles předvedli She Loves You, This Boy, All My Loving a pak pak I Saw Her Standing There, From Me To You a I Want To Hold Your Hand.
Poslední, třetí díl se v televizi dával už jen ze záznamu z 23. února a obsahoval skladby Twist And Shout, Please Please Me a pro velký úspěch again I Want To Hold Your Hand.
Beatles se na CBS objevili znovu pak roku 1965, když pro americkou stanici natočili další vystoupení před publikem. Tentokrát zde zazněly písně I Feel Fine, I'm Down, Help!, Yesterday, Act Naturally a Ticket To Ride.
Další rok se v Sullivanově show objevily klipy k písničkám Rain a Paperback Writer. A roku 1967 ještě klipy k Strawberry Fields Forever, Penny Lane a Hello Goodbye.
Všechny beatlesácké díly Show Eda Sullivana měly obrovský úspěch a moderátor zval další rock'n'rollové kapely jako Animals, Rolling Stones nebo Herman's Hermits. A i když nepřišel o vysokou sledovanost, CBS jej roku 1971 zrušila v rámci své modernizace (blbci…). A velmi slušný Ed Sullivan zemřel 13. října 1974. Má hvězdu na chodníku slávy.
Zdroje obrázků:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ed_Sullivan.jpg
http://www.riffraf.net/2014/02/top-5-musical-moments-on-the-ed-sullivan-show/

Backbeat

9. února 2014 v 22:46 | Czewa |  Filmy
Britsko-německý film Backbeat natočil roku 1994 anglický režisér Iain Softley.
Existuje mnoho filmů o Beatles nebo inspirovaných Beatles, ale tento je přesto jiný. Nezabývá se celou historií kapely, nezaměřuje se na všechny členy ani na všechny roky, kdy Beatles hráli.
Backbeat nás přenese do úplného začátku šedesátých let, kdy se Beatles teprve začali proslavovat. A hlavním hrdinou není ani John Lennon, ani Paul McCartney, dokonce ani George Harrison nebo některý z bubeníků. Film se soustředí na postavu, o které toho svět vlastně tolik neví, a sice na postavu tehdejšího baskytaristy skupiny Stuarta Sutcliffa. A končí vlastně rokem 1962, kdy tento nadaný a zamilovaný umělec zemřel.
Když člověk o Stuartovi Sutcliffovi něco ví, je to to, že hrál na baskytaru v raných Beatles (nebo spíš Beetles :) ), že maloval a zamiloval se do německé fotografky Astrid Kirchherr. Film Backbeat toho ukazuje ještě mnohem víc a je to - obzvlášť pro milovníka Beatles - nesmírně zajímavé. Divák ve filmu vidí, jak nesmírně blízko k sobě měli problematický John Lennon a Stu. Jak tedy logicky musela Stuartova náhlá smrt Johna ranit a ovlivnit. Jak moc Stuart Astrid miloval. Jak byl - ostatně jako každý jiný umělec - trochu bláznivý, maloval velké barevné obrazy a občasnou bolest hlavy bral na lehkou váhu. Jak už pro něj v kapele nebylo místo, jak Astrid poznala na Cynthii Lennonové, že chce něco jiného než její budoucí manžel, jak tato německá fotografka báječně zdokumentovala důležité začátky té nejslavnější skupiny z prvního turné v Hamburku nebo jak vlastně nebyla moc ráda, že se Beatles stávají tak slavnou kapelou… Není to film životopisný, takže události jsou možná občas trochu moc vygradované a dojemné, ale mně se to líbilo, aspoň to není nuda.
Kromě nových poznatků se divákovi snad budou líbit i vybraní herci. Stephen Dorff v roli hlavní byl opravdu hezoun jako byl opravdový Stuart. Sheryl Lee jako Astrid působila intelektuálsky, umělecky a tak nějak si ji i já představuju. Ian Hart hrál Johna Lennona a svým špičatým nosem a tenkými rty snad slavného génia taky připomíná. Paula McCartneyho ztvárnil Gary Bakewell, který prostě vypadá jako Paul, takže není co dodat. A tak dále…
Trochu mě mrzí, že ve filmu není věnován téměř žádný prostor osobnostem Peta Besta a George Harrisona a že Paul je zde jen hezounek, co chce Stuarta vyhodit z kapely. Taky je škoda, že ve filmu není popsáno, co se dělo s takovou Astrid po smrti její lásky. Ale obě dvě tyto mé výtky souvisí s tím, že film se týká prostě jen jednoho výseku z historie Beatles a zaměřuje se jen na jednu osobu a její vztahy s okolím. Což je vlastně dobře, protože se v kontextu relativně krátké a velmi důležité doby dovídáme dost o konkrétním člověku, který si za svůj krátký život zasloužil alespoň tolik slávy co dodnes žijící bubeník a "profesionální exbeatle" Pete Best.

Takže rozhodně doporučuju se na Backbeat podívat. A nebrečte u toho moc :).


Před 50ti lety...

7. února 2014 v 14:20 | Czewa |  Aktuality
Před padesáti lety přistálo v New Yorku letadlo přepravující čtveřici, která proměnila hudební svět. Beatles přistáli 7. února 1964 poprvé v Americe, aby zde jako jedna z mála tehdejších britských kapel okouzlili publikum a získali si obrovskou slávu i na druhé straně Atlantiku. John Lennon byl tehdy doprovázen svou ženou Cynthií, s Paulem jela krásná Jane, Ringo spoléhal na to, že sbalí nějakou americkou slečnu na místě (a taky prý sbalil, nějakou mladou tanečnici z New Yorku). No a George Harrison, který ještě neměl tehdy svou Pattii, jel se svou starší sestrou Louisou. To udělal moc dobře, protože onemocněl a Louise se o něj starala tak, že novináři nic nepoznali a George mohl dva dny poté vystoupit v TV show Eda Sullivana, kde dělal, jako že mu nic není. Fanoušci si to užili a Beatles taky, akorát pro George s angínou a 40°C teploty to asi nebylo nic moc...

The Beatles: Zpověď tajemníka

3. února 2014 v 20:23 | Czewa |  Knihy
Po přečtení další knihy o Beatles se s vámi jdu podělit o zážitky.
Kromě negativní kritiky, které se toto dílo na mém blogu jednoznačně nevyhne, je důležité hned na začátek uvést jméno autora knihy: Alistair Taylor. Jestli toto jméno znáte, pak víte, že tento pán pracoval jako pravá ruka Briana Epsteina, manažera Beatles, zařizoval pro Beatles vše, na co si rozverní mladíci pomysleli a stal se tak jejich blízkým přítelem, hlavně Paula McCartneyho. Šel poprvé s Brianem Epsteinem do klubu Cavern, aby zde objevili kouzlo začínající veselé rock'n'rollové skupiny, které se zanedlouho ujali a která ovlivnila nejen jejich životy, ale hlavně budoucnost celé pop music. Alistair Taylor byl jedním z těch, kteří 27. srpna roku 1967 objevili Brianovo mrtvé tělo. To Alistair Taylor se procházel s Paulem McCartneym a Marthou, když potkali podivného chlápka, který Paula inspiroval k písni Fool On The Hill. To s Taylorem taky Paul seděl u klavíru, když společně složili text i melodii Hello Goodbye...
Teď je ale čas vrátit se ke knize samotné. Alistair Taylor evidentně není spisovatel a překladatel knihy Zpověď tajemníka do češtiny zřejmě není čaroděj. Nevím, čí je to vina více, ale člověk se do textu vždy začte a pak ho bací do hlavy nějaká informace, která buď nedává smysl, absolutně se nehodí do kontextu nebo je prostě nepodstatná a mimo mísu. Jinými slovy, věty v knize k sobě občas sedí jako kefír po třešňovém dýchánku. Anebo dokonce věta nejen nenavazuje na informace ani před ní, ani po ní, ale sama o sobě vás čas od času překvapí svou podivností až nepochopitelností. Co třeba: "Chodíval do obchodu a sledoval dění a díky jeho nátuře by se daly očekávat problémy, kdyby nebylo vše v pořádku."? Dává vám to smysl?
Co mi na knize dál úplně nesedí, je neustálá autorova snaha "vyvrátit mýty". Alistair Taylor vždy napíše, že se něco o Beatles říká (například že Brian Epstein měl milostný poměr s Johnem Lennonem, tomuto tématu je v knize věnováno hodně odstavců) a pak se snaží různými způsoby dokázat, že to rozhodně není pravda. Což je na jednu stranu chválihodné, pravda je přece jen jedna, na druhou stranu milovníci bulváru si asi stejně budou myslet i nadále své a já bych se chtěla dozvědět spíš jiné postřehy ze života Beatles, jak ho viděl "tajemník".
Teď už ale kritiky bylo dost. Přece jen jsem tu knihu dočetla až do konce, takže zas tak strašná nebyla :D. Některé kapitoly obsahovaly zajímavé poznatky a příhody. Hned ze začátku knihy jsem se zasmála tomuto vtípku:
Na schůzku Briana Epsteina s Beatles, kde měla skupina se svým novým manažerem podepsat smlouvu, měl Paul McCartney velké zpoždění. George Harrison mu šel tedy zatelefonovat a za chvilku se vrátil s tím, že Paul dorazí do pár minut.
"Promiňte, pane Epsteine, právě se koupal."
To puntičkářského Briana popudilo: "To je ostuda, že chodí tak pozdě."
"Pozdě," dodal s bezelstným výrazem George, "... ale dokonale čistý.".

Dál se mi líbilo, jak Alistair Taylor popisuje vztah Paula s Jane Asherovou. Podporoval ho a povídání o těch dvou, se kterými trávil dost času, je pěkné. Autorovu odtažitost od Paulovy druhé ženy Lindy pak i pochopím, ale sympatická mi nebyla.
Zajímavé byly i konkrétní případy, kdy "pan Zařiďto" (anglicky Mr. Fixit, jak se sám Taylor ve své funkci pro Beatles nazval) měl za úkol koupit Johnovi ostrov, Paulovi farmu, najmout autobus na Magical Mystery Tour, ale i organizovat dovolené pro Beatly, najímat jim limuzíny a kupovat jim cigarety.

Na konci knihy čtenář najde pár fotek Beatles, kde se najde občas i autor knihy. Generálnímu řediteli Applu se po jeho vyhazovu, kdy se do věcí začal míchat manažer Allen Klein, příliš nedařilo v hudebním byznysu a musel dělat podřadné práce, o čemž se v knize nezapomíná zmínit. Tak snad mu aspoň vydání této knihy pomohlo vrátit se na lepší životní úroveň.

Alistair Taylor: