Prosinec 2013

Hepiňůjír!

30. prosince 2013 v 20:10 | Czewa |  O blogu
Mí milí čtenáři a milovníci Beatles a obecně dobré hudby.

Přiblížil se konec roku 2013,
už čtvrtý rok,
kdy píšu tento blog!

Docela dlouhá doba, což? Za ty čtyři roky už se zde objevilo více než 300 článků o té nejlepší skupině na světě. Za tu dobu se situace na blogu značně vyvíjela - zpočátku o něm moc nikdo nevěděl, pak se dostával do povědomí víc a víc lidí a návštěvnost rostla. V posledním roce jakoby už se někteří čtenáři začali nudit a týdenní počet návštěv v průměru značně klesl. Na jednu stranu je mi to líto a prosím vás, abyste případně doporučovali můj blog známým, kteří mají taky Beatles rádi. Na stranu druhou si však říkám, že teď už čtou blog zkrátka jen ti, které to opravdu zajímá a moje články je baví. Vím, že frekvence nových textů poklesla, ale já mám taky školu a čím dál méně inspirace - což ovšem není vaše vina :). Jen kdyby vás napadlo jakékoli téma, o kterém byste si rádi přečetli, neváhejte mě kontaktovat do komentářů. Já budu vděčná. Doufám tedy, že rok 2014 bude stejně nebo ještě více beatlesácký jako rok předchozí. Snad tu budu konečně aktivnější, najdu si čas na rozhovory, soutěže a více článků. Ať to dopadne, jak chce - a to se fakt budu snažit! - don't forget to rock'n'roll!

E.

Merry Beatle Christmas!

24. prosince 2013 v 21:58 | Czewa |  Aktuality
Mí milý čtenáři, přeji vám pěkné a pokud možno hodně beatlesácké Vánoce. A k přání připojuju jednu poněkud sladkou a když se to tak vezme tak i povánoční písničku od Paula McCartneyho, kterou napsal pro romantickou komedii Bernarda Sladea se stejným názvem, Same Time Next Year. Ale tady už to vánočnî není, ale asi to bude dobrý film a budu ale na něj muset podívat a zhodnotit sama. Tak tedy hezký poslech a uźívejte si o svátcích. Beatles forever.


Norwegian Wood (This Bird Has Flown)

22. prosince 2013 v 20:06 | Czewa |  Písničky
Text slavné balady Norwegian Wood vznikl, řekněme, díky mnoha milostným aférkám Johna Lennona. Ten byl sice ženatý, ale tento fakt mu rozhodně nezabránil občas si užít s jinýma holkama. Žádný z jeho románků se ale údajně neodehrál se všemi detaily objevujícími se v písni Norwegian Wood. Jinými slovy, John nikdy nenavštívil jednu dívku, která by měla byt plný nábytku z "norského" alias levného a tehdy módního borovicového dřeva, se kterou by do dvou rána seděl nad sklenicí vína a před tím, než by byt shořel, by se vyspal ve vaně.
Na posledním verši s obrazem ohně se podílel i Paul, který prý musel vymyslet nějakou pomstu imaginární dívce za to, že nechala chudáka Johna spát ve vaně.
Hudebně je na písničce, kterou John začal skládat ve švýcarských Alpách na dovolené se svou ženou Cynthií, nejzajímavější vůbec první použití indického sitáru v rockové písničce. Na sitár hraje sám George Harrison, který se na něj sice teprve začal učit, ale těch pár tónů, které udělaly Norwegian Wood velice zajímavou, zvládl bravurně. A já taky obdivuju ten dvojhlas v refrénu. Jak tohle někdo mohl vymyslet? Je to tak neobvyklé a zároveň dokonalé...
Původní název "This Bird Has Flown" nakonec John použil jen jako podtitul. Btw, četli jste knížku Norwegian Wood od Harukiho Murakamiho? Je moc pěkná. Ale film se mi nelíbil.
No, užívejte si atmosféru Vánoc :).


I once had a girl
Or should I say she once had me
She showed me her room
Isn't it good Norwegian wood?

She asked me to stay
And she told me to sit anywhere
So I looked around
And I noticed there wasn't a chair

I sat on a rug biding my time
Drinking her wine
We talked until two and then she said
"It's time for bed"

She told me she worked
In the morning and started to laugh
I told her I didn't
And crawled off to sleep in the bath

And when I awoke I was alone
This bird had flown
So I lit a fire
Isn't it good Norwegian wood?

The Chrobáky

16. prosince 2013 v 22:32 | Czewa |  Beatles Revival
Na jubilejním 20. celorepublikovém setkání beatlemaniaků v Říčanech u Prahy - které bylo mimochodem skvělé, děkujeme - zahrály dvě beatlesrevivalové kapely ze Slovenska. O Backwards, kteří bavili publikum v druhé půlce večera, poté, co svůj výkon předvedl Miro Žbirka, jsem sem už psala minulý rok. O první kapele, která přivedla většinu vyprodaného sálu na taneční parket, tu ještě však nepadla ani zmínka. Jedná se o slovenskou, konkrétněji bratislavskou kapelu the Chrobáky. A na úvod můžu říct, že to je přesně revival podle mého gusta.

Kluci Maťo, Kir, BuBu a Cica si na nic nehrajou. Oni prostě hrajou. A evidentně si to moc užívají. Každý člen skupiny je sám sebou, ale všichni dohromady jsou přitom dobře sehraní. Repertoár Chrobáků (a vůbec, roztomilé slovo pro brouky, n'est-ce pas?) je velmi rozmanitý. Na výše zmiňovaném koncertě předvedli kromě klasických raných hitů taky věci pozdější, například Lady Madonnu. No a objevilo se tam i několik velmi neobvyklých kousků, které si hoši náležitě vychutnali. Patří mezi ně určitě progresivní I Want You (She's So Heavy) nebo Paulovy sólovky Maybe I'm Amazed a Silly Love Songs. Využívali totiž toho, že jeden z hostujících hráčů se přidal k basákovi-klávesákovi Kirovi-Pal'ovi na klávesy. A šlo jim to moc pěkně.

Jistě by se na Chrobákách našly i nějaké chyby, například některé vícehlasy dost měnili od originálu, ale já je hledat nechci. Koncert Chrobáků byl skvělý, i když každá písnička byla trochu z jiného beatlesáckého soudku - nebo možná i právě proto. My totiž přece máme rádi Beatles, a tak nás každá jejich písnička potěší vždycky. Pro více informací o kapele se koukněte na její stránky http://www.thechrobaky.sk. Info o samotné kapele tam moc nenajdete, ale pěkné fotky a nějaké ty nahrávky ke stažení určitě. A mají je pěkně graficky zpracované, zdá se mi.

Tady ještě fotka ze soboty 7. prosince. Jiné fotky skupiny najdete na výše uvedených stránkách.


33 let od smrti Lennona, kde jinde než u Zdi

8. prosince 2013 v 22:23 | Czewa |  Aktuality
Dnes tomu je už 33 let od doby, kdy nás opustil jeden z nejvýznamějších hudebníků lidských dějin - John Lennon. Vy, kteří se o Beatles a členy sami zajímáte, určitě nejste překvapení a nějak jste si na Johna vzpomněli, ať už jen ve chvilkové myšlence, v písničce nebo zpíváním u Lennonovy zdi v Praze. Já zvolila všechny tři způsoby najednou a podělím se s vámi o střípek dojmů od barevné Lennonky. Bylo tam večer spoustu lidí, hippíci, děti, tatínci i mladíci, svíčky a kytary, foťáky a víno. Ti, co si chtěli zahrát, se přidali k těm, co už hráli, nikdo se s nikým nehádal, tak by se to Johnovi líbilo. V sedm hodin dokonce přišli a zahráli 5 písniček 4 členové kapely Professor. Hudba nás zahřívala v té velké zimě a atmosféru u Lennonovy zdi 8. prosince by si nikdo neměl nechat ujít. Jestli jste to nestihli dnes, za rok se tam sejdeme! Děkujeme, Johne, za vše dobré. All you were saying was give peace a chance. <3



Climb in the back with your head in the clouds and you're gone...


PROFESSOR:

Brouci Band

6. prosince 2013 v 21:08 | Czewa |  Beatles Revival
Po delší době na vás chystám články o dvou beatlesrevivalových skupinách. Jako první napíšu o skupině Brouci Band, na které jsem byla v neděli 1. 12. ve Vagonu. Přestože pár věcí budu muset Broukům vytknout (ostatně, co by to jinak bylo za recenzi? :D), tento článek bude naštěstí spíš kladně hodnotící. A jakože jsem k revivalům hodně přísná, to víte.
Kdybych si byla bývala jako první přečetla, jak Brouci sami sebe chválí na svém webu, možná bych ten koncert vynechala. Nemám ráda, když o sobě někdo používá výrazy jako "dokonalá přesnost" nebo "absolutní špička". Nicméně, skupina složená z Ondřeje Skoumala (John), Jana Chvátala (Paul), Petra Kačína (George) a Petra Zemana (Ringa) se doopravdy nijak namyšleně nechová, spíš naopak působí skromně, mezi písničkami zbytečně nežvaní a jsou to zkrátka sympatičtí kluci. Samozřejmě si jako "správný" revival - jak já říkám - moc hrají na Beatles. Dobře, hádejte se se mnou, že o to přece revivalům jde, já vám to neberu, ale sama mám jiný názor. Viz jiné články o revivalech.
No, Brouci mají různé kostýmy z různých ér Beatles, všichni mají beatlesácké účesy (ale tuším že jen jeden paruku). Vzhledově sami o sobě Beatlesákům podobní nejsou, ale to se stává fakt málokdy a musela by to být obří náhoda. A navíc mě to vůbec nevadí :). Aspoň v něčem jsou "svoji" Nástroje používají přesně toho typu, jaké měli Beatles, což je zase super.
Co je ale na skupině Brouci Band nejlepší, je zvuk. Když člověk zavře u koncertu oči, opravdu, bez přehánění slyší Beatles. "John" je zvukař, tak je to asi tím. Mají perfektně vypilované vícehlasy, zvuk nástrojů a tak. Po zvukové stránce jsou prostě Brouci fakt nejlepší. Z toho, co jsem doposud slyšela. I lepší než všude opěvovaní Backwards. A originál Beatles samozřejmě nepočítám :).
Moje hodnocení:
1) Jak moc se jim daří být "Beatles" - Skvěle! Dávám 9/10
2) Jak jsou osobití, originální - tady to bude horší, ale je to revival, co chcete... aspoň nemají levorukého baskytaristu, takže 4/10
3) Výběr písniček? Výborný. Na začátku rané hity a pak přechod k pozdějším věcem. Hráli i takové věci jako "Strawberry Fields" nebo "Ballad Of John And Yoko". Moc pěkné, dávám 8/10.

Když budete mít příležitost, určitě si skočte na kluky zatancovat. Litovat nebudete.


Foto převzatá ze stránek skupiny http://www.brouciband.cz

The Turtles

1. prosince 2013 v 17:54 | Czewa |  Jiné skupiny a interpreti
Zamilovala jsem se do písničky Happy Together. Tuším, že to je však láska velmi přelétavá a ne tak docela platonická, takže pravděpodobně brzy splyne s mou láskou k dalšímu milionu jiných písniček. Teď si to ale užívám a musím o autorech tohoto hitu, o americké skupině The Turtles, napsat.
Skupinu založili v kalifornském Westchesteru roku 1965 Howard Kaylan a Mark Volman, tehdy hráli surf-rock a jmenovali se Crossfires. S pomocí majitele klubu Reba Fostera se Crossfires zapsali do začínající nahrávací společnosti a, jak bylo tehdy tak nějak v móde, proměnili se ve folk-rockový band s názvem the Tyrtles (to je napadlo jako spojení jejich hudebních idolů the Byrds a the Beatles). Toto jméno se ale brzy změnilo v the Turtles, což i něco znamená (želvy).
Jako první zažila skupina úspěch s cover verzí písně It Ain't Me Babe od Boba Dylana. Ta se pak objevila na začátku jejich prvního alba pojmenovaného právě po této písničce. V dalších měsících od léta 1965 vydali hodně singlů, více či méně úspěšných. V písničce Outside Chance, kterou napsal Warren Zevon, se kytarista nechal inspirovat Georgem Harrisonem a jeho skladbou Taxman. Zrovna ta ale úspěch neměla, chuděra J. Na začátku roku 1966, kdy si taky skupina zahrála ve filmu Out Of Sight, opustili ji bubeník Don Murray a basák Chuck Portz, nahradili je pak Joen Larson - a ještě později John Barbata - na bicí a Chip Douglas na basu. O rok později odešel zase doprovodný kytarista a milovník Beatles Jim Tucker, zřejmě proto, že ho předtím v Anglii na turné veřejně urazil John Lennon a on se s tím nedokázal smířit.
Na jaře roku 1967 zaznamenali Turtles svůj největší úspěch se singlem Happy Together, kterou napsal Garry Bonner společně s Alanem Gordonem. Přestože text není o ničem extra zajímavém, skvělá melodie a vícehlasy v refrénu dokonce způsobily, že singl nahradil v hitparádě Billboard Hot100 slavnou Penny Lane a vydržel tam celé 3 týdny. Ten samý rok také the Turtles nahráli titulní píseň k filmu Průvodce ženatého muže (v originále A Guide for a Married Man, zrovna nedávno jsem ho viděla a je to sranda… Mnozí z vás z něj jistě znají scénku "zatloukat, zatloukat, zatloukat", která na youtube obletěla svět…)
A vůbec, rok 1967 byl pro skupinu asi úplně nejúrodnější, uspěli s dalšími hity jako She'd Rather Be With Me nebo She's My Girl. I další rok však přinesl své ovoce, z vydaných skladeb můžeme jmenovat Elenore nebo You Showed Me. The Turtles vydali taky koncepční album The Turtles Present the Battle of the Bands, kde skupina v každé písničce předstírala, že je to vždy jiná skupina (funny :D).
I když měli the Turtles mediální úspěch, vydělávali si dost málo peněz a problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Snahy nahrávací skupiny White Whale Records o přeměnu stylu the Turtles u skupiny (naštěstí) neuspěly, stejně tak tlak na propuštění spoluhráčů nepomohl ke zlepšení situace. A tak se roku 1970 skupina oficiálně rozpadla.

Kaylan a Volman nicméně spolupracovali nadále, pomáhali v nahrávání jiným skupinám, podíleli se na soudracích atd. "Flo and Eddie", jak se těm dvěma taky říkalo, zkrátka nepřestali být aktivní a za svou minulost v Turtles se ani trochu nestydí. V 80. letech jezdili na turné jako The Turtles… Featuring Flo and Eddie. Nepokoušeli se však dát znovu dohromady celou kapelu, hráli s jinými slavnými ex-členy rozpadlých kapel. A pokud neumřeli, tak koncertují dodnes…

Pár ukázek: