Říjen 2013

New

25. října 2013 v 18:05 | Czewa |  Sólová alba
- Hi! What's new?
- New!
- New?
- New!


Stalo se v pátek 11. října.
Paul McCartney vydal novou desku. Dlouho očekávaná novinka s názvem New se objevila na trhu a obsáhlý svět fanoušků Paula McCartneyho má zase o čem diskutovat. Většina z nás titulní písničku New slyšela už před vydáním samotného alba. Vyšla totiž jako singl už 28. srpna. A většinu lidí nadchla. I mně se moc líbí, je plná optimismu a takového beatlesáckého nadhledu.
Celé album jsem slyšela o pár dnů později než asi většina velkých Beatles- a Paul- fanoušků (což je v tomhle případě až styduhodné :D). Do TÉ chvíle jsem ale na New slyšela samé chvály. Jak se Paul rozhodl udělat dobré album, bez ohledu na minulost či budoucnost, neohlížím se, udělám prostě novou a dobrou věc.
Když jsem si tedy konečně našla chvilku klidu, abych se zaposlouchala do té krásy, musela jsem souhlasit. Paul napsal 12 (a počítáme-li i skryté číslo "Scared", tak 13, plus další dva bonusové kousky na deluxe edici) nových písní, které jsou opravdu new. Ke spolupráci si pozval také samé mladé umělce, 4 různé producenty (mezi nimi i syna George Martina Giles, který produkoval většinu alba). Ty písničky jsou podle mě docela popové, ale kvalitní pop mi věru nevadí. Jakože tenhle kvalitní je. A občas tam posluchač rozpozná i typické beatlesácké a paulovské postupy, a když už slyšíte album třeba po třetí po čtvrté, objevujete stále nové, dosud nepoznané hudební nápady, které musíte ocenit.
Co se textů týče, v písničkách On My Way To Work, Quennie Eye a Early Days si Paul zavzpomínal na Liverpool a své dětství. Jinak jsou písně inspirované hlavně jeho novou láskou Nancy Sheel, kterou si po těžkém rozvodovém řízení rozhodně zaslouží. A jak řekl Paul sám, s novou ženou přichází vždy i nové písničky J.

No, co dodat víc, pěkně si New poslechnětě (ať už poprvé, nebo pokolikáté chcete, stejně bude pořád new :D) a napište, co si o něm myslíte, jaká písnička se vám líbí nejvíc a tak. Já sem dávám celé album plus čerstvě zveřejněný povedený videoklip k písničce Quennie Eye. Thank you, Paul!



Seznam písniček, jejich producenti a délka. Z wikipedie. :
No.
Title
Producer(s)
Length
1.
"Save Us"
Paul Epworth
2:39
2.
"Alligator"
Mark Ronson
3:27
3.
"On My Way to Work"
Giles Martin
3:43
4.
"Queenie Eye"
Epworth
3:47
5.
"Early Days"
Ethan Johns
4:07
6.
"New"
Ronson
2:56
7.
"Appreciate"
Martin
4:28
8.
"Everybody Out There"
Martin
3:21
9.
"Hosanna"
Johns
3:29
10.
"I Can Bet"
Martin
3:21
11.
"Looking at Her"
Martin
3:05
12.
"Road" (includes "Scared" as a hidden track)
Epworth, Martin ("Scared")
7:39
+ deluxe edition: Turned Out and Get Me Out of Here

PROFESSOR

15. října 2013 v 23:16 | Czewa |  Beatles Revival
Na koncertu pražské skupiny PROFESSOR jsem byla už potřetí, přesto až teď nastal ten pravý moment o ní napsat. Doposud jsem si totiž jejich koncerty jen a pouze naplno užívala a nepřemýšlela jsem, co bych o nich tak napsala. Teď vím, že přemýšlet nemusím. PROFESSOR jsou prostě skvělí, bez ohledu na to, jaké informace o jejich hraní zjistím. Je to přesně ten typ revivalové kapely, který se mi líbí - takový užívací, tancovací, žádné přetvařování, žádné převleky nebo trapné řeči. Jde zkrátka jen a jen o dobrou hudbu. Hraní si členové skupiny očividně velice užívají a energie z nich přímo srší.
V podstatě mají 6 stálých členů (sólová kytara, doprovodná kytara, akustická kytara, baskytara, klávesy a úúúúžasný bubeník :) ). Za klávesáka a doprovodného kytaristu čas od času hraje někdo v zastoupení. To už si můžete ale nastudovat na jejich stránkách PROFESSOR ...
Co se repertoáru týče, PROFESSOR hrají převážně Beatles, ale oficiálně se prezentují i jako John Lennon Revival (hrají Imagine, Whatever Gets You Throught The Night, Love, Johnem coverovanou Stand By Me a jiné), co nezapomínají ani na na rock'n'rollové klasiky a na tvrdší písně od Deep Purple, Led Zeppelin nebo AC/DC.
Na pátečním koncertu ve Vagonu, kde hrajou snad každý měsíc, skupina začala s akustickým vystoupením dua Colin Morris-Honza Noha, Colinova krásně barevná akustika s Honzovou tamburínou a jejich nádherně se doplňující hlasy nás hned dostaly do nálady. Po pár kouscích se připojila celá kapela a dostalo to ten správný beat, při kterém člověk nevydrží stát na místě. Zpívají z nich asi úplně všichni (snad kromě klávesáka...) a pěkně, což zaručuje, že vícehlasy a harmonie člověka dostanou.
To je zatím všechno, co vám o této víc jak dvacet let hrající skupině povím. Pokračování příště. Rozhovor s bubeníkem :).

Dvě fotky z minulého koncertu, kde klávesáka zastupovala Laura:




Vídeňská výstava fotografií Lindy McCartney

8. října 2013 v 14:03 | Czewa |  Aktuality
Paul McCartney nás pozval na zakončení vídeňské výstavy fotografií své zesnulé ženy Lindy, tak jsme jeli. Mrzelo nás totiž, když jsme zapomněli přijet na slavnostní vernisáž, kde byl Paul taktéž přítomen. Tentokrát jsme si ale výlet do nedaleké rakouské metropole včas naplánovali a vyšlo to.


Výstava se konala v Kunst Hausu. Dvoupatrová výstavní síň krásně barevné a velmi umělecké galerie na okraji centra Vídně nás provedla výběrem sto devadesáti fotografií známé umělkyně bez chronologického řádu, avšak určitě s velkým kouzlem. Snad i spontaneita samotné Lindiny tvorby inspirovala kurátora vídeňské výstavy k tomuto (ne)pořádku. V průběhu si divák mohl pročítat stručné texty o životě i díle Lindy McCartney a zhlédnout dva filmy: Greatful Dead (sedmiminutová koláž Lindiných fotek režírovaná samotným Paulem) a dokument Linda McCartney: A Life Through the Lens. Většinu fotek z výstavy můžete najít také v knize Life In Photographs, která se dala v Kunst Hausu koupit. Jsem ale přesvědčená, že vidět obrázky ve velkém v příjemném prostředí vídeňské galerie je o dost lepší. Taky tam byl ve vitrínce třeba výtisk časopisu Rolling Stone z roku 1968, který představoval průlom v Lindině kariéře: jako první ženě-fotografce se jí podařilo dostat svou fotku na titulní stranu toho slavného rockového plátku.

Z tvorby Lindy McCartney vyzařuje pohoda, přirozenost, láska k přírodě a lidem a její talent zachytit hloubku i běžných situací v pravý moment na správném místě. Od fotek rockových hvězd se dostala přes fotky Beatles až k soukromým fotografiím rodiny McCartneyů a uměleckým fotkám přírody, zvířat nebo cizích lidí z autobobilu a ulic.

Mně se výstava moc líbila, strávili jsme na ní víc než 2 hodiny, což o něčem vypovídá. Některé fotky byly snad ještě krásnější než ty druhé... Akorát Paul to nestihl :-/. Příště no :)).