Červen 2013

Jak Paul hrál

25. června 2013 v 23:37 | Czewa |  Zajímavosti
Jako reakci na jednu poznámku o tom, že jsem v předchozím článku málo zmínila hudební kvality z koncertu Paula McCartneyho, to jdu napravit. Omlouvám se, byla jsem poněkud mimo z toho neuvěřitelného zážitku, nadšená a poblázněná. Teď nedávám své feet on the ground, ale zaměřím se v alespoň pár větách na písničky, co Paul ve Varšavě předvedl.

Už před koncertem jsem na internetu viděla, že setlist písniček z turné Out There není úplně obvyklý. Spoustu písniček z něj Paul na koncertech nehrává. A koncert nezklamal, Paul opravdu zahrál spoustu skladeb, které jsem předtím naživo neslyšela, přestože už jsem na Paulovi jednou byla. Od Beatles jsem nečekala skladby jako Being For Benefit Of Mr. Kite, kterou původně zpívá John (je taková strange, ale zajímavá), I've Just Seen The Face (mám ráda, jak tam každé slovo dokonale zapadá...) nebo první vypalovačku Eight Days A Week. Paul zahrál i dost věcí, co složil za dob Wings - Listen What The Man Said, Another Day, Nineteen Hundred And Eighty Five, Junior's Farm nebo Hi, Hi, Hi. Od Paula po Wings toho vlastně zas tak moc nezaznělo, jak si teď uvědomuju. Z posledních alb vlastně jen My Valentine, kterou Paul věnoval své ženě Nancy.

Jinak jsme však nepřišli o "standartnější" (v žádném případě ale méněhodnotnější) kousky jako Something pro George hranou na ukulele (jak se tam přidávaly ostatní nástroje, měla jsem opravdu husí kůži), akustickou Blackbird a Here Today (pro Johna), Yesterday, And I Love Her, Hey Jude, Paperback Writer, Live And Let Die (se sálajícím ohňostrojem), Hey Jude, Day Tripper, Lady Madonna, Get Back nebo fantastickou Helter Skelter. Celý setlist najdete pod fotkou.

Paulova kapela hrála výborně, mám moc ráda bubeníka Abeho Laboriela, úžasně zpívá. I ostatní spoluhráči sjou skvělí, o nich se můžete dočíst zde. Paul sám už samozřejmě nezpívá jako v době Beatles, ale stále to stojí za to a uvážíme-li, že se nebojí pustit do Helter Skeltera - a výsledek není vůbec špatný - musíme to ocenit. Já jsem byla spokojená se vším, i se zvukem, ale nejsem žádný zvukař.


Setlist:
Eight Days a Week
Junior's Farm
All My Loving
Listen to What the Man Said
Let Me Roll It
Paperback Writer
My Valentine
Nineteen Hundred and Eighty-Five
The Long and Winding Road
Maybe I'm Amazed
Hope of Deliverance
Another Day
And I Love Her
Here Today
Your Mother Should Know
Lady Madonna
All Together Now
Mrs. Vandebilt
Eleanor Rigby
Being for the Benefit of Mr. Kite!
Something
Ob-La-Di, Ob-La-Da
Band on the Run
Hi, Hi, Hi
Back in the U.S.S.R.
Let It Be
Live and Let Die
Hey Jude

Encore:

Day Tripper
Lovely Rita
Get Back

Encore 2:

Yesterday
Helter Skelter
Golden Slumbers
Carry That Weight
The End

Neuvěřitelný koncert Paula McCartneyho ve Varšavě

24. června 2013 v 15:03 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Včera večer jsme se vrátili z kouzelného výletu do Varšavy, kde jsme strávili celý víkend. Kouzelný byl hlavně co do svého cíle, který se vydařil alespoň na 170%. Do Varšavy jsme jeli na koncert Paula McCartneyho, který tam vystupoval v rámci svého turné Out There. Do Vídně, která leží podstatně blíž než polská metropole, jsme se nevydali z různých důvodů: kromě toho, že jsme tam měli možnost noclehu u známých, nás lákala představa Paula mluvícího polsky a taky fakt, že to bude jeho vůbec první vystoupení v této zemi, čili by to mohla být ještě větší, bombastičtější show. A musím říct za nás za všecky z naší sedmičlenné výpravy, že jsme nemohli udělat lépe.



Pár dnů před koncertem nám došel mail, že za naše vstupenky si můžeme v den koncertu, v sobotu 22. června, jít od devíti hodin ráno vyzvednout vstupenky na lepší místa. Soudili jsme, že Stadion Narodowy, kde se koncert konal, je tak obří, že ho ani zájem na Paula dlouho čekajících Poláků a přicestovalých fanoušků jako my nedokázal zcela naplnit. Když jsme kolem desáté požadovali výměnu lístků, paní u pokladny nám řekla, že naše místa jsou správná a nic nám nevymění... Alespoň jsme měli víc času na chození po vyprahlém městě. Už během dne na mě Varšava plná lidí oblečených do triček s Beatles nebo jen s Paulem McCartneym přenášela tu správnou náladu. Stadion na nás čekal...


Vpouštělo se od 18ti hodin, my jsme přišli kolem sedmé. Našli jsme si naše místa na levé tribuně nahoře. Viděli jsme z tama na podium docela slušně, i když bylo taaaaaaaaaaaaaaaaaak daleko. Stadion byl opravdu obrovský.


Kolem osmé jsme se šli ještě projít ke stánku s předraženými suvenýry (ale trička z turné se jim povedla, to jo), když tu mi najednou volá kamarádka, jedna z naší výpravy. Zněla velmi rozrušeně... sešli jsme se a ona mi řekla, co se stalo. Šli ve svých beatlesáckých tričkách s kamarádem hledat naše místa, ale zastavil je pán, který jim anglicky nabídl vstupenky na lepší místo. Zeptal se, kolik nás celkem je, a tak jim dal 7 míst do sektoru A3. To jsme ještě na 100% nevěděli, kde to přesně je... Všichni jsme se tedy vydali na plochu. Bilo nám srdce vzrušením, když nás ochranka pod podiem pouštěla do té úplně VIP zóny. Nikdo nevěřil... Stáli jsme zkrátka v první a druhé řadě úplně pod podiem. To bylo teda něco. Lístky do těchto míst byly zhruba šestkát tak dražší než ty, které jsme si koupili... A dojem z koncertu z předních řad je nepopsatelný.


Před samotným koncertem DJ pouštěl různé coververze a opravdové verze beatlesáckých písní a asi půl hodiny před začátkem toho nejlepšího běželo na plátnech po stranách podia koláž z Paulova života, obrázky běželi jako na filmovém páse, hrála k tomu hudba a bylo to docela pěkné. Američanky, které okupovaly většinu předních míst kolem nás, nám rozdaly cedule s nápisem Happy Birthday, které jsme zvedli při zpívání písničky k narozeninách pro Paula (až skončila All My Loving :) ). Snad celá hala dostala na začátku papíry s nápisem HEY PAUL, které jsme měli zvedat při Hey Jude. Nakonec sál zpíval místo "Hey Jude" právě "Hey Paul" a cedulky drželi nad hlavou po dobu celé písničky.

Když Paul přišel na podium a stál tam pár metrů před náma, fakt jsem měla slzy v očích. Koncert byl skvělý. Paul má 71 let a opravdu na to nevypadá... samozřejmě už mu není devatenáct, ale je pořád ve skvělé formě a hlavně zpívá úžasně. Začal s Eight Days A Week a spolu se dvěmi trojpísničkovými přídavky hrál téměř tři hodiny. Mezi písničkami se snažil mluvit po polski (so cute) a četl si transparenty, mezi kterými byl i náš:
"Would you care to sit with us
for drinkin' a czech beer glass?"
On si ho normálně přečetl! A napodobil rukou pití ze skleničky, jakože pochopil... Tady na videu si to můžete prohlédnout, je to v minutě 3.25.¨


My jsme si ten koncert užili na maximum. Při Live And Let Die nás skoro pálil oheň, Paul na nás házel okem a byl tak hmatatelně blízko... Na tento zážitek prostě nikdy nezapomenu. Na závěr, po posledním přídavku (Golden Slumbers/Carry That Weight/The End) na nás padaly takové ty papírky, bylo to... prostě kouzelné. Hey Paul... Nevím, co dodat. Thank you.


fotky: Matt & tatík. Později možná dodám další.

Zpocená Lennonka

18. června 2013 v 15:26 | Czewa |  Aktuality
Dnes jsem udělala poslední zkoušku a za odměnu jela k Lennonově zdi. Ani obrovské vedro mi tolik nevadilo... U Lennonky bylo kupodivu docela příjemně. Potkala jsem tam zas jednou svého kamaráda kytaristu, který mi zahrál na přání It's Only Love a já si s ním i zazpívala. Snad jsem mu to moc nepokazila. Pak ale přišel jiný kytarista - konkurence! - zapojil si kytaru a mikrofon a začal hrát vlastní tvorbu. "Můj" kytarista už ale šel, tak jsem se přidala a vlastní tvorbu konkurenta jsem slyšela jen velmi krátce. Pak se na mě na ulici každý usmíval a já prostě říkám, že svět je krásný a LOVE IS REAL. Užívejte si léta!







Happy Birthday, Paul!

18. června 2013 v 1:05 | Czewa |  Aktuality

See you Saturday!Líbající

George Harrison DARK HORSE - Geoffrey Giuliano

10. června 2013 v 17:08 | Czewa |  Knihy
Finally jsem se pustila do jednoho svého pozdního vánočního dárku. Když se mě kamarádka ptala, jestli nevím o nějaké knížce čistě o Georgeovi Harrisonovi v češtině, nic mě nenapadlo. Došlo mi to až potom, že jenom zjišťovala, jestli už ji nemám... Neměla jsem. Při otevření každé knížky o Beatles, kterou mi nikdo vyloženě nedoporučil nebo není jinak "ověřená", se trochu bojím, aby to nebyl jeden ze špatně napsaných, přeložených nebo oboje bulvárních škvárů, kterých vyšlo tolik... Stačí, když si vzpomenu na "Známý neznámý Lennon" od Sandry Shevey.

Knížka od amerického spisovatele Geoffreyho Giuliana pojmenovaná George Harrison: Dark Horse mě však příjemně překvapila. Nemůžu říct, že by se autor nesnažil zasahavat do Georgeova soukromí - pár příhod z Georgeova milostného života se v knížce objeví a vůbec, některým v knize popsaných událostem nevím, jestli můžu věřit. Autor popisuje některé věci natolik detailně, že vážně netuším, jak se k nim dostal. Zdroje jsou občas známy ("Kristin Grepneová vzpomíná na své první setkání s přirozeně osamělým Georgem..."), ale například love story s Carol Bedfordovou na straně 87... no nevím nevím. Měla bych tomu ale asi věřit, protože ten Giuliano byl Georgeův známý.

Hlavní pro mě však je celkový dojem z knížky. Při čtení jsem měla pocit, jako že George je se mnou. Zdá se mi, jako bych zase o trochu víc pochopila jeho podstatu, myšlenky, co tím vším na světě vlastně myslel. Některé příhody se mi líbily, ať už to byla pravda čistá nebo trochu přibarvená. Dozvěděla jsem se, že za beatlemánie někoho napadlo vyrábět menstruační vložky s portréty Beatles (To by byl business! :D Ale tento výrobek nedostal potřebnou licenci... používaly byste to? Já teda ne, je to krávovina total brutal). Taky že George Harrison měl rád pivo. Anebo že členové Travelling Wilburys si vymysleli nová jména... George byl Nelson Wilbury, Bob Dylan si říkal Lucky, z Toma Pettyho se stal Charlie T. a Roy Orbison se přejmenoval na Leftyho.

Zkrátka a dobře, knížka pro mě nebyla jen směs pro mě už dobře známých informací, dozvěděla jsem se nové věci, ujasnily se mi některé Georgeovy názory a postoje a hlavně mě to bavilo číst. V anglickém originále (The Secret Life of George Harrison... to zní teda velmi bulvárně :D) vyšla kniha roku 1989, takže o Georgeovy smrti tam není ani zmínky. Tím je to možná neaktualizované, ale zase... méně smutné. Chválím i dobrý český překlad Igora Indrucha, téměř bez chyb.

Moc se mi líbil úplný závěr díla. Dovolím si tedy kousek citovat, ať víte, proč si knížku také přečíst. Klidně půjčím :).

"Přestože byl po většinu svého života vystaven neustálému zraku médií, podařilo se Harrisonovi do značné míry být svým pánem. Zatímco řada lidí považuje Beatles za veřejné vlastnictví, Harrison zůstává nedotčený. Stejně jako lotosový květ rostoucí v mastné, znečištěné řece, si nikdy nenamočí své korunní lístky, dokázal i George vyváznout ze smrtícího kolotoče slávy a peněz relativně bez škrábanců. I v dobách, kdy byl na dně - a na dně se ocitl mnohokrát - nikdy neslevil ze svých ideálů a svého práva žít si svůj vlastní život. V takových dobách mu nejlépe posloužila jeho neotřesitelná víra v pravdu. V tomto krátkém a temném světě se George stal sám sobě i mnoha ostatním světelným majákem. 'Aby byl strom lesem, musí být každý strom zelený,' cituje George často Maharishiho podobenství. (...)
Ať se na to díváte jakkoli a z kteréhokoliv pohledu, Harrisonova pravda stále patří nám všem. A je to možná právě to, co na něm po tolika letech obdivujeme. Stejně jako zahradník Chauncey z filmu Being There obdělává Harrison svou malou zahrádku pravdy. Totéž může udělat každý z nás."


The Anthology Volume 1, 2 & 3

8. června 2013 v 0:05 | Czewa |  Alba
Roku 1984 dostal zvukař John Barrett za úkol roztřídit veškeré materiály skupiny Beatles, které se nacházely v archivech nahrávací společnosti EMI. Muselo to zabrat hodně času, ale práce určitě stála za to - tento pán objevil mezi stovkami hodin nahrátých písní a zvuků třináct dosud nevydaných skladeb od Beatles. EMI z toho pochopitelně chtěla mít profit a navrhla žijícím třem členům Beatles, co by říkali na vydání desky. K žádné dohodě však tehdy nedošlo.
Projekt byl oživen až o pět let později, kdy se manažer Applu Neil Aspinall vrátil ke svému nápadu z roku 1969 vytvořit dokumentární pořad o Beatles s názvem The Long And Winding Road. Z této myšlenky a objevů J. Barretta z doby předtím vznikl projekt Anthology. Když Yoko Ono souhlasila s poskytnutím dvou demokazet s nedokončenými Johnovými písničkami, zbylí tři Beatlové se pustili do práce na dokončení těchto věcí. Tak vlastně Beatles natočili dvě písně po rozpadu... Nemožné se stalo skutečností. Free As A Bird a Real Love se později dostaly na singly a pomohly s propagací šestihodinového seriálu a tří dvojalb, které tvoří komplet Anthology. Alba ale nejsou soundrack k seriálu, spíš ho mají doplňovat - obsahují různé verze nahrávek dosud nevydaných i vydaných písní Beatles, živých vystoupení, raných demosnímků a útržků rozhovorů. Mě to poslední dobou - tak tři měsíce :D - velmi baví. Celkově kolekce obsahuje 139 písní!


Cover Concept: Klaus Booman. Dobrá práce!


Back In The U.S.S.R. - John Fred And His Playboys

3. června 2013 v 0:28 | Czewa |  Covers
Nabízím vám dnes a jindy k poslechu zajímavou cover verzi skvělé rock'n'rollové pecky Back In The USSR. Tuto verzi zpívá americký soulový zpěvák John Fred se svou kapelou, která vznikla už roku 1956, když bylo zpěvákovi 15 let. Nejslavnější písničkou této kapely je jistě Judy In Disguise, kterou určitě znáte... Takové ryzí šedesátky, zdá se mi. Pro zajímavost: Název písničky Judy In Disguise má být jakousi parodií na Lucy In The Sky With Diamonds.

Judy:

Soulová Back In The USSR. Co na ni říkáte?