Únor 2013

They say it's your birthday...

25. února 2013 v 11:17 | Czewa |  Aktuality
Ano ano, dnes by mu bylo sedmdesát let. Tak mu chci popřát... no, vlastně spíš poděkovat. Za to, jaký byl, a jací jsme i díky němu my. Já si tě, Georgi, moc vážím. Děláš můj život o moc veselejším. Když si poslechnu tvou hudbu, když si přečtu nějakou tvou myšlenku, nebo jen když se podívám do tvých krásných očí na plakátu... hned vím, že jsem tam, kam patřím a že život je prostě nádherný. Doufám, že se máš vesmírně nesmírně!

Lennonova zeď - únor

23. února 2013 v 21:43 | Czewa |  Aktuality
Foceno v pátek 22. 2. 2013









Dopisy Johna Lennona

20. února 2013 v 19:17 | Czewa |  Knihy
Během svých prvních vysokoškolských prázdnin jsem se ponořila do četby dalšího z vánočních dárků: do díla sestaveného a okomentovaného Hunterem Daviesem. Tento skotský spisovatel, kterého asi někteří z vás znají díky autorizované biografie Beatles, jejíž autorem je, se s podporou Yoko Ono pustil do složitého úkolu, který však stál za to. Shromáždil desítky písemností, které napsal sám John Lennon.
Kniha se sice jmenuje "Dopisy Johna Lennona", ale ve skutečnosti obsahuje nejen dopisy, které John někomu poslal, ale i různé krátké vzkazy či Johnovy poznámky primárně neurčené pro nikoho konkrétního. Hunteru Daviesovi se podařilo sehnat opravdu spoustu textů, což samo o sobě musel být nelehký úkol, u některých dopisů se v komentáři dozvíme i jakou cestou si "dopisy" prošly. Často je původní majitel ztratil, dal či prodal, no a příští majitel si je schoval, nebo je zase dal do dražby... Dál pak Davies texty naskenoval a přepsal, což také v mnoha případech nebylo úplně snadné, vzhledem k jejich stáří a opotřebení.
Kniha je rozdělena do dvaceti tří částí, z nichž každá obsahuje písemnosti z určitého období, často spjaté i tematicky, podle toho, čím se John Lennon zrovna zabýval. Autorovi se tak podařilo rozdělit Johnův život do krátkých bloků, což sice může působit jako hloupé a nepřirozené škatulkování, avšak knize to dává jakousi osnovu a čtenář si četbu může příjemně rozdělit. Jedinou vyjímku tvoří kapitola zaměřující se na dopisy Johna Lennona určené Dereku Taylorovi, reportérovi a Johnovu příteli. Tyto dopisy jsou natolik jedinečné a je jich takové množství, že se je Hunter Davies rozhodl zařadit pohromadě do zvláštní kapitoly, přestože byly napsány v delším časovém období sahajícím i do jiných kapitol.
Co je o knize třeba říct, tak že je jedinečná. Aspoň co já vím, tak nikdo doposud podobný nápad jako Hunter Davies nedostal a korespondence žádného z Beatlů jinak souhrnně nikdy nevyšla. Toto sice není korespondence jako taková, což je vlastně docela škoda, ale i tak to má svoje kouzlo. Dopisy Johna Lennona nám ukazují úplně jiné věci než obvyklé knihy o Beatles nebo konkrétně o Johnovi. Při jejich čtení jako bychom chápali Johna jako člověka, vůbec ne jako hrdinu, kterého zastřelili, ani jako génia, který měl v sobě snad něco božského. Vidíme, jak komunikoval se svými blízkými - ať už s příbuznými jako s tetou Mimi, sestřenicí Leilou nebo synem Julianem, či svými přáteli a kolegy - a taky s fanoušky, které třeba ani nikdy neviděl.
Dopisy nás provedou celým životem Johna Lennona, ale je to docela jiné než při četbě nějaké jeho biografie. Je to více o pocitech, o dojmu konkrétního čtenáře, každý si všimne něčeho jiného a každý bude vnímat Johnovy nápady trochu jinak. Snad každý ale pozná, jak se Johnovo myšlení vyvíjelo od jeho dětství přes pubertu, lásku do Cynthie, během beatlemánie, při pozvolném rozpadu Beatles, za soužití s Yoko Ono, během happeningů a různých jiných událostí. Osobnost Johna Lennona se, ostatně jako snad každá, mohutně vyvíjela a měnila, což tyto písemnosti krásně odráží. Nepřímou formou tak pozorujeme Johnův život, na co myslel, co dělal, co ho trápilo a co ho těšilo... Mně to teda dost bavilo. Těžko říct, co by na to říkal sám John, který zrovna v jednom dopise starému známemu zkritizoval rozebírání svých textů. Ale mě to prostě baví, co s tím...
Na závěr nutno říct, že nejlepší na celé knize je Johnův humor. Téměř každé psaní je obdařeno vtípky, slovními hříčkami se texty jen hemží, což muselo být pro překladatele pekelně těžké (ale překlad není špatný, Vít Malinovský sice některé termíny přeložil dost neobratně - př. "soap opera" není tak úplně "mýdlová opera" - ale většina vtípků a narážek se mu podařila vhodně nahradit českými ekvivalenty, hodně jsem se smála například překladu "McKartáč"). Některé narážky (obzvlášť v dopisech pro Dereka Taylora) se sice dají těžko pochopit, ale autor se v komentářích snažil vždy vše přiblížit a také většinou řekl něco o osobě, které John psal.
Krásnou knížku (a to myslím i vzhledově, vydání Levných knih je opravdu povedené) bych doporučila každému, kdo se o Beatles zajímá, kdo má rád trochu "jiné" věci, a kdo by chtěl třeba trochu víc pochopit osobnost Johna Lennona.
(zdroj obrázku: http://www.levneknihy.cz/dopisy-johna-lennona/d-122691/)

Heather McCartney

10. února 2013 v 22:27 | Czewa |  Lidi s Beatles spjatí
Přišel čas napsat pár slov o další Paulově ratolesti, i když Heather je jeho nevlastní dcera. Moc se o ní nemluví, narozdíl od jejích sourozenců - umělců - přestože ona je také trochu umělkyně. Ale podobně jako její bratr James se spíš vyhýbá médiím a i to je mi na ní jaksi sympatické. Ani mě moc nezajímá její osobní život, spíš jen její osobnost.
Heather se narodila 31. prosince (pěkné to datum, což?) 1962 v Tucsonu v Arizoně. Její otec se jmenoval Melvin Seem a byl to americký geolog, se kterým se Linda Eastman však po roce a půl rozvedla. Když se do Lindy pak zamiloval Paul McCartney, jezdil za ní do Ameriky a o pětiletou Heather se často staral, asi v něm probudila nějaké otcovské pudy.

(http://elfernando009.wordpress.com/2010/10/10/heather-mccartney/)

Když si roku 1969 Paul Lindu vzal za ženu, adoptoval Heather. Ta se k němu s maminkou nastěhovala na Cavenish Avenue a přihlásila se do soukromé školy Robinsfield, kam však moc nezapadla. Se vznikem Wings se rozhodla jezdit s kapelou na turné...

S Marthou...
(http://www.allstarpics.net/pic-gallery/heather-mccartney-pics.htm)

Paulovi se nelíbilo, s kým se třináctiletá Heather stýká v Londýně, a i kvůli tomu se přestěhovali do Sussexu. Tady Heather vystřídala různá zaměstnání, začlo ji to ale táhnout k maminčině povolání, k fotografii. Jako asistentka v temné komoře měla úspěch, vyhrála cenu za tisk fotografie Waterfalls. To jí motivovalo ke studiu na umělecké škole, kde se začala zajímat i o návrhářství a poezii. Po dvacítce však trpěla depresemi a musela chodit na terapie. Jela hledat sama sebe do Mexika, tato cesta jí pomohla k osvobození. Domů se vrátila plná inspirace a vrhla se na keramiku.
Má očividně talent, což několikrát potvrdil i její adoptivní otec. Rodiče ji obecně podporovali, a to i finančně. Přesto (nebo i proto?) se Heather McCartney cítila často bezbranná a chybělo jí sebevědomí. Také ji pochopitelně velice ranila smrt matky...
Dnes se Heather McCartney věnuje hlavně navrhování interiérů.

Je docela podobná Lindě, že?
(http://elfernando009.wordpress.com/2010/10/10/heather-mccartney/)

A na závěr pěkné videjko:

Give Ireland Back To The Irish

5. února 2013 v 16:50 | Czewa |  Solos
Jako reakce na "Bloody Sunday", Krvavou neděli v lednu 1972 v Londonderry v Severním Irsku, napsal Paul McCartney se svou ženou Lindou tuto písničku, jejíž titulek mluví za vše... Vyšla v únoru 1972 jako první singl Paulovy nové kapely Wings. Měla úspěch hlavně v Severním Irsku, jak překvapivé... Ale taky třeba ve Španělsku. V Británii to bylo složitější, písnička byla v mnoha médiích úplně zakázaná... Nahrávání se účastnil i irský kytarista Henry McCullough, jehož bratra (žil v Severním Irsku) prý kvůli tomu zbili. No, jak Paul správně řekl, tato písnička neměla snadnou cestu. Myslíte si, že by se hudebníci ve své tvorbě měli angažovat v takových záležitostech?


Give Ireland back to the Irish
Don't make them have to take it away
Give Ireland back to the Irish
Make Ireland Irish today

Great Britain you are tremendous
And nobody knows like me
But really what are you doin'
In the land across the sea

Tell me how would you like it
If on your way to work
You were stopped by irish soliders
Would you lie down do nothing
Would you give in, or go berserk

Give Ireland back to the Irish
Don't make them have to take it away
Give Ireland back to the Irish
Make Ireland Irish today

Great Britain and all the people
Say that all people must be free
Meanwhile back in ireland
There's a man who looks like me

And he dreams of god and country
And he's feeling really bad
And he's sitting in a prison
Should he lie down do nothing
Should give in or go mad

Give Ireland back to the Irish
Don't make them have to take it away
Give Ireland back to the Irish
Make Ireland Irish today

Give Ireland back to the Irish
Don't make them have to take it away
Give Ireland back to the Irish
Make Ireland Irish today.

Výsledek ankety: Kterou písničku Ringo nejlépe zpíval?

2. února 2013 v 20:10 | Czewa |  O blogu
S koncem měsíce přináším celkové výsledky lednové ankety týkající se Ringových zpěvů :).
Na prvním místě se (k mému potěšení) umístila píseň With A Little Help From My Friends, získala 82 hlasů (10.4%)
Druhé místo obsadila I Wanna Be Your Man z alba With The Beatles: 80 hlasů (10.2%)
3. místo: Don't Pass Me By, 78 hlasů, 9.9%
4. místo: Octopus's Garden, 72 hlasů, 9.2%
5. místo: Yellow Submarine, 70 hlasů, 8.9%

Děkuji moc za účast a celý měsíc tu bude další anketa, tak nezapomeňte hlasovat :).