Prosinec 2012

Concert for George

29. prosince 2012 v 23:48 | Czewa |  Zajímavosti
Včera jsme se dívali na jeden z mých skvělých vánočních dárku... Ježíšek asi fakt ví, co je dobré. Dostala jsem DVD s koncertem pro George, který jsme chtěli s kamarády moc vidět. A včera jsme se setkali, tak jsme se podívali. Popravdě jsem se na to sice těšila, ale ne tak jak na koncert, kde by třeba hrál opravdu George. Výsledkem jsem ale byla tak nadšená, že při maličko sentimentálnější náladě bych asi celé přesdvěhodinytrvající představení probrečela. George tam totiž byl, a to není jen nějaká klišé fráze.
Concert for George, jak se událost jmenovala v originále, se konal přesně rok po smrti George Harrisona, 29. listopadu 2002, v londýnské Royal Albert Hall. Hlavními organizátory této úžasné akce byla Olivia Harrison, vdova po Georgeovi, a taky jeho krásný syn Dhani. Já ho prostě žeru, on vypadá total brutal jako malý Georgík. Však to taky na závěr koncertu Paul zdůraznil: "Olivia říkala, že když vidíte Dhaniho na pódiu, řekli byste, že George zůstal mladý a jen my všichni ostatní jsme zestárli."
Hudební režie se ujali Georgeovi dobří přátelé Eric Clapton a Jeff Lynne, kteří se také osobně účastnili velké části programu. Výtěžek z koncertu (který jistě nebyl malý vzhledem k očividně úplně naplněné kapacitě velikánského sálu) putoval do charitativní organizace Material World Charitable Foundation, založené samotným Georgem Harrisonem.
Až Eric Clapton milým slovem přivítá všechny přítomné a uvede program, začínají hrát indičtí hudebníci v čele s dcerou Raviho Shankara (který také sedí na pódiu) Anoushkou Shankar. Ta hned zezačátku předvede úchvatný hudební výkon na sitár a pak diriguje celý soubor, ve kterém se mísí dvě rozdílné kultury, které však obě představovaly součást Georgeova světa. Indické nástroje a hlasy se mísí se smyčcovým souborem a také sólovou kytarou Erica Claptona... je to famózní. Anoushka zahrála spolu s ostatními hudebníky také Inner Light, kterou nádherně zazpíval Jeff Lynne.
Na scénu poté nastupují Monty Pythoni, které George miloval, aby uvolnili atmosféru pořádnou dávkou britského humoru. Předvedli dvě vtipné scénky, z toho v té druhé hostoval Tom Hanks.
Dalšího programu se ujali většinou nám dobře známí skvělí hudebníci, kteří hráli různé Georgeovy písničky. Na pódiu nechyběl kromě již zmíněných ani Paul McCartney, Ringo Starr, Tom Petty, Billy Preston, Klaus Voormann nebo Dhani.
Co se mi z toho líbilo nejvíc? Mohla bych říct, že Jeffovo provedení Give Me Love, hlas Billyho Prestona v My Sweet Lord, Paulova Something s ukuleletem nebo okouzlující a dojemný závěr večera, kdy hudebník Joe Brown zahrál na miniukulele a zazpíval starou klasiku od Ishama Jonese "I'll See You In My Dreams" a kdy se z royalalberthallnebe snesla mračna papírových lístků... Ale pravdu přiznám, když napíšu, že se mi nejvíc líbilo všechno, prostě ten dojem, duch George tak neuvěřitelně přítomný, jeho fotka nad pódiem, jeho hudba a lidi, kteří ho stejně jako já (anebo klidně i jinak :D) nesmírně milují.
Koncert pro George vám zkrátka na 100% doporučuju. Tady je ten END, klidně si poplačte :). Vždyť svět je stejně krásný.


Memory Almost Full

27. prosince 2012 v 21:09 | Czewa |  Sólová alba
Přesně na to mám dneska náladu. Tak proč o tom hned nenapsat? Docela jasně si pamatuju dobu, kdy 14. sólové album Paula McCartneyho pojmenované Memory Almost Full vyšlo. Bylo to v červnu roku 2007. Paul však s prací na něm začal ještě před vydáním alba předchozího, Chaos And Creation In The Backyard, které vyšlo v září roku 2005. Poté, co práci na tomto albu skončil, se vrátil k předchozím nápadům, některé nechal, některé upravil, některé nové vymyslel. Vzniklo tak album podle samotného tvůrce podmanivé, emotivní a "rocking", to se ani nedá přeložit.
Název Paula napadl díky mobilnímu telefonu, který mu toto sdělení ukázal. Měl zkrátka plnou paměť. Paulovi se to líbilo i jako paralela s dnešním světem, kdy má každý na spěch a plnou hlavu starostí. Někdo pak ale upozornil na to, že v sousloví "Memory Almost Full" se skrývá přesmyčka "for my soulmate LLM", kde LLM jsou inicilály Lindy Louise McCartney. Paul na toto reagoval s tím, že to nezamýšlel, ale svět je plný záhad...
Podobně posluchači hledali v písních různé narážky na Heather Mills, se kterou byl Paul v rozvodovém řízení. Já to v tom ale nehledám, mně se zkrátka některé písničky líbí a jiné míň, ať už u jejich skládání Paul myslel, na co chtěl. Moje oblíbená je samozřejmě hned ta první, Dance Tonight, pak Vintage Clothes, Feet In The Clouds, The End Of The End no a... prostě dneska se mi líbí moc asi úplně celé :).

It's Only Love - Bryan Ferry

26. prosince 2012 v 23:33 | Czewa |  Covers
Bryan Ferry je Angličan. A hudebník. Zpěvák, skladatel. Klávesák, harmonikář, kytarista. Proslavil se hlavně jako člen kapely Roxy Music, ale také jako sólový hudebník. Roku 1976 vydal třeba sám desku Let's Stick Together, svou třetí sólovou. A ta byla plná různých předělávek a cover verzí... třeba právě It's Only Love od Beatles. Je to docela dost jiné... pomalejší, volnější, se sborem, jiný hlas, jiný doprovod... No, však si to poslechněte. Není to špatné. Ale osobně preferuju originál, i když je sladký :D. A mám pořád nutkání psát toho Bryana s měkkým i :D.


Lucy In The Sky With Diamonds

22. prosince 2012 v 19:34 | Czewa |  Písničky
Sice tato písnička není úplně vánoční, ale podle mě rozhodně má kouzelnou atmosféru srovnatelnou s tou vánoční.
Jak asi mnozí z vás víte, inspirací pro Johna Lennona k napsání Lucy In The Sky With Diamonds byl obrázek jeho syna Juliana. Přinesl ho jednou začátkem roku 1967 ze školky a tatínkovi ho popsal právě jako Lucy In The Sky With Diamonds. Toto spojení se Johnovi usadilo v mysli a asi nebylo těžké vymyslet k němu řadu asociací, které pak daly dohromady text písně. Ta po svém vydání na albu Sgt. Pepper vzbudila zvláštní pozornost. Soudilo se totiž, že pojednává o drogách a že iniciály jejího názvu jsou toho jasným důkazem (LSD).
Ano, je možné, že John při psaní Lucy neměl úplně čistou hlavu, ale text jistě ovlivnila i jeho láska ke slovním hříčkám a surrealismu, Alence v říši divů a Za zrcadlem a taky k televiznímu pořadu The Goon Show, který byl plný surrealistického humoru. A titul podle Johnových slov opravdu vymyslel Julian, který asi těžko myslel na nějaké LSD.
Lucy, Julianova spolužačka z obrázku ze školky, se o svém zvěčnění dozvěděla až ve svých třinácti letech. Týjo, to měl někdo ale štěstí, že? Představte si, že se zrovna o vás zpívá v takové nádherné písničce...
Samotnému Johnovi se ale prý nahrávka Beatles nelíbila a preferoval cover verzi Eltona Johna. No, já bych se na moc věcech s Johnem asi neshodla... Ale na jedné určitě: Happy Christmas!


... a pro srovnání ta Eltonova verze (chtěla jsem napsat Johnova, ale to by bylo velmi matoucí... tak zůstanu u křestních jmen :D)


Picture yourself in a boat on a river,
With tangerine trees and marmalade skies.
Somebody calls you, you answer quite slowly,
A girl with kaleidoscope eyes.

Cellophane flowers of yellow and green,
Towering over your head.
Look for the girl with the sun in her eyes,
And she's gone.

Lucy in the sky with diamonds,
Lucy in the sky with diamonds,
Lucy in the sky with diamonds,
Ah... Ah...

Follow her down to a bridge by a fountain,
Where rocking horse people eat marshmallow pies.
Everyone smiles as you drift past the flowers,
That grow so incredibly high.

Newspaper taxis appear on the shore,
Waiting to take you away.
Climb in the back with your head in the clouds,
And you're gone.

Lucy in the sky with diamonds,
Lucy in the sky with diamonds,
Lucy in the sky with diamonds,
Ah... Ah...

Picture yourself on a train in a station,
With plasticine porters with looking glass ties.
Suddenly someone is there at the turnstile,
The girl with kaleidoscope eyes.

Lucy in the sky with diamonds,
Lucy in the sky with diamonds,
Lucy in the sky with diamonds,
Ah... Ah...


Fascinating...

17. prosince 2012 v 22:22 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Dneska mi v mp3ce hrály za sebou tyto dvě písničky:



A uvědomila jsem si, jak je fascinující, že obě dvě zpívá stejný člověk. Ano, sice tomu člověku bylo při zpěvu druhé písničky o čtyři roky víc, ale stejně... je to přece pořád on. A jak je to jiné! Každá z těch písniček je skvělá, a každá úplně jiná. V Twist And Shout zbožňuju ten Johnův chraplák, v Lucy tu kouzelnou surrealistickou atmosféru...
A tak si jsem stále více vědoma toho, že Beatles byli a vždycky budou tak skvělí i proto, že toho stihli tolik za tak relativně krátkou dobu.
Za těch osm let existence se posunuli od jedné úžasné hudby k úplně úplně jiné nádherné hudbě. A mezi tím zabrousili do takových hudebních vod, které mnohdy předběhly svou dobu. Nedá se říct, které jejich období bylo lepší... Důležité je, že to všechno dokázali. A to mě fascinuje. I proto je tak miluju... I proto mi udělá děsnou radost potkat v autobusu holku s taškou Beatles nebo kluka, co má oči jako Paul.
The Beatles are forever a part of my life. Thank you.

(Btw, zjišťuju, že ani o Lucy ani o Twist tady ještě není článek... Tak to snad brzo napravím :D). Hope you're simply
having a wonderful Christmas time...

Paul na vystoupení s bývalými členy Nirvany

14. prosince 2012 v 13:46 | Czewa |  Aktuality

... ten to zase rozjel :). Ach, obdivuju ho, že se takhle drží. Jsi fakt borec, Paulie :)

Tak už i Ravi Shankar dokončil svou pozemskou pouť...

12. prosince 2012 v 10:58 | Czewa |  Aktuality
http://www.novinky.cz/kultura/287507-znamy-indicky-hudebnik-ravi-sankar-zemrel-ve-veku-92-let.html

... a že jsem o něm zrovna nedávno psala článek. Aspoň jsem to stihla... byl to jistě moc dobrý člověk.

19. Celorepublikové setkání beatlemaniaků

9. prosince 2012 v 16:29 | Czewa |  Aktuality
Tento článek by měl být zařazen do čtyř rubrik: nejen jako aktualita, ale i jako moje beatlesoviny, Beatles revival a zajímavosti. V pátek 7. prosince večer jsem totiž jela do Říčan u Prahy na akci pořádanou celorepublikovým klubem Beatlemaniaků, o kterém jsem už dřív slyšela, ale kromě jednoho úseku na výstavě Beatlemanie s ním neměla žádnou osobní zkušenost.
Akce se konala v říčanském kulturním středisku, které jsme s kamarádkou nakonec jakž takž našly, i když už v dost promrzlém stavu. Sál byl plný, většinu publika tvořila starší generace, ale tak jsme jim aspoň trochu snížily průměr. Byla jsem nadšená - zdi polepené plakáty Beatles a Paula, v reprácích hráli samí Beatles no a prostě... nádhera. Dvacet minut před plánovaným začátkem přišel na pódium předseda klubu a moderátor ČRO Jiří Svátek, aby nám řekl, na co se v dalších hodinách můžeme těšit. A že toho nebylo málo! Jako první nastoupila na scénu pětičlenná kapela The Showers, která se svým repertoárem písní z let 50. a 60. postupně roztancovala sál. My jsme se nechaly zlákat rock'n'rollem už asi při druhé písničce :D. The Showers hráli docela dlouho, tak dvě hodiny bych řekla. Repertoár mají fajn, taková hudba prostě nestárne - a jak jsem kdysi dávno psala v projektu do angličtiny o rock'n'rollu - jakmile začne hrát někde na večírku, nutí vás to prostě vstát a trsat. A líbilo se mi, že mezi sebou mají saxofonistu. Tady je jejich fotka:


Po krátké přestávce přišla na stránkách klubu opěvovaná Gabriela Gunčíková, kteréžto vystoupení jsem se trochu bála, ale nakonec zazpívala s akustickým doprovodem tři písničky od Beatles (A Hard Day's Night, Help! a I Saw Her Standing There). Má pěkný hlas a je jí taky devatenáct jako mně (a jako klubu :D).
Potom začli hrát pražští beatlesrevivalové pojmenovaní The Bugles. Na ty jsem se těšila, protože mám poslední dobou velkou potřebu tancovat na Beatles :D. A tak jsem tancovala, kvalitu vystoupení jsem se snažila spíš nehodnotit, abych zase nebyla příliš kritická. Ale zdálo se mi, že hráli docela krátce :D. Tady je jejich fotka, BuglePaul je vpravo a je to ten, který se objevil minulý týden na Backwards. Ostatní tři Buglové mají stejné příjmení, takže to asi budou bráchové. Taky mají podobné nosy a úzké obličeje, takže bych se nedivila :). To je zase hezké, taková rodinná kapela :D.


No a poté, co Bugles podepsali fanouškům pohlednice a vyfotili se s nima (já na to jaksi neměla náladu), začla hrát poslední kapela, Professor. Ti hráli zase Beatles a k tomu asi tři sólové písničky Johna Lennona (Stand By Me, Imagine, Happy Christmas... snad jsem na nic nezapomněla...).


Večírek skončil někdy v jednu ráno a my jsme byly úplně utancované, což bylo super. Během večera se nás tam pár lidí ptalo, jestli jsme v klubu, což nejsme, a jestli tedy budeme. A já nad tím přemýšlela a ze začátku jsem si říkala proč ne. Klub vydává každé tři měsíce časopis Fanzin, který má super obálky, ale já vlastně nevím, proč bych si ho četla, když se o Beatles dozvídám dost informací i bez něj. A tak jsem si nakonec říkala a proč vlastně jo, proč bych měla být v klubu? Upřímně mě takové ty organizace spíš odpuzují, nerada jsem někam takhle zapsaná a neumím si hrát na aktivní nadšenou členku. Ani si na ni hrát nechci - na nic si hrát nechci (teda nepočítám na baskytaru a mandolínu a tak :D).
Takže prozatím se nikam zapisovat nebudu a budu dál milovat Beatles po svém :).
Taky děkuju pořadatelům za fajn večer a příští rok si třeba zase přijedu zatancovat!

Jak vzpomínáme a jak se v Praze setkat s duchem Johna Lennona

8. prosince 2012 v 23:04 | Czewa |  Aktuality
Je toho teď tolik, co sem musím napsat, ale jsem tak promrzlá a fyzicky vyčerpaná, že si druhý článek o včerejším večeru nechám na zítra. Snad vám to moc nevadí. Teď ale rozhodně nemůžu nenapsat aspoň krátký článek o tom, jak jsme si dnes připomněli tragédii, která se stala před třiceti dvěma lety.
Kromě toho, že dnes samozřejmě celý den myslím na Johna a zpívám si Happy Christmas, jak se trochu setmělo, spolu s kamarádkou jsme se vydaly tam, kde se v Praze nachází duch Johna Lennona.
Jako vždy jsem tedy vyfotila prosincové citáty ze zdi Johna Lennona a přispěla jsem jednou modrou (a snad i trochu moudrou :D ) myšlenkou. Each love remains within us.
Because I am sure that even if we lose a person we love, we will never forget him or her and we will never stop loving him or her, even thought it is a different way of loving.
A přišel zde na blogu již zmiňovaný muzikant Tomáš a vytáhl kytaru, přidaly se ještě dvě fanynky, co se šly ke zdi vyfotit, a zazpívali jsme pro Johna dvě písničky: Imagine a Happy Christmas (War Is Over), přičemž ta druhá se nám povedla trochu hůř :). Úmysl byl nicméně jen dobrý a já myslím, že by byl John rád, i když by třeba řekl, ať jdeme do háje :).
Bylo to tam dneska obzvlášť krásné, svíčky a lidi vzpomínající na Johna, hudba, zkrátka úžasná atmosféra.

Všimněte si, citát V. Havla (in English)


Peace of candles :)




Náš nápis:

A na závěr písnička, která se mi asi fakt nikdy neohraje: