Listopad 2012

A dnes samozřejmě myslím na George

29. listopadu 2012 v 15:40 | Czewa |  Aktuality
My sweet George... I really love your ideas about life and spirit, thank you for all that thoughts. Your music makes me in a way forever happy. Your eyes still tell the truth, your heart still express love, your smile still shows love for life. And... well, me, you and Arthur are just good friends :)

The Backwards

29. listopadu 2012 v 15:35 | Czewa |  Beatles Revival
Tak se stalo, že jsem po nějakých osmi letech šla znovu na tuto často opěvovanou a slavnou beatlesrevivalovou kapelu z Košic. Koncert se konal včera 28. listopadu 2012 v pražském divadle Palace Theatre. Ještě předtím, než teda napíšu, jaké to bylo, musím upozornit (hlavně samu sebe :D), že v tomto případě opravdu není dobré srovnávat. Myslím tím jak s mými dojmy před těmi léty (to jsem Beatles ještě ani moc neznala a byla jsem nadšená, protože to byla skvělá hudba… s originálem jsem to ale nedokázala porovnat, asi naštěstí), tak i s koncerty ostatních revivalů, které jsem už měla příležitost zhlédnout (a chválit či kritizovat). Porovnání s originálem není možné nikdy, to je jasná věc. I když, našli by se jistě i tací, kteří by zrovna u The Backwards do tohoto porovnávání šli.
Tak za prvé, jo, Backwards jsou moc dobří. Když začnou hrát, s přivřenýma očima (a ušima) si opravdu můžete připadat, že před vámi stojí oni. Vystupují v typických beatlesáckých oblecích, s beatlesáckýma účesama, hrají stále ve stejné sestavě, kde každý má svou roli jako jeden z Beatlů - backGeorge (toto označení členů jsem si teď vymyslela :D) hraje na sólovou kytaru a zpívá písničky, které zpíval George. Není mu ovšem vůbec podobný, možná tak leda svou hubeností. BackPaul je levák (aspoň hraje levou) a hraje na standartní paulovskou hoffnerku, ve zpěvu na něj přijde řada samozřejmě jen tehdy, má-li zpívat Paul. BackPaul je tomu pravému i docela podobný, má ten dokonalý pohled (který se povedl i Ericu Idleovi), je nejvyšší a vůbec. Ani hlas nemá špatný. BackJohn taky zpívá dobře, ale… (ok, znovu si čtu první odstavec :D ). Nemá prostě stejnou barvu hlasu jako John. Hraje však samozřejmě na věrné kopie Johnových kytar a zpívá tam, kde má zpívat John. V druhé půlce vystoupení přišel dokonce přestrojený za Johna bílého (to je jak Gandalf bílý :D ) s dlouhýma vlasama a lennonkama na nose. V tomto obleku předvedl hlavně pozdější písničky, včetně Imagine a jako poslední přídavek i Happy Xmas (War Is Over). BackRingo (stejně jako u pravých Beatles asi nejsrandovnější člen kapely) se teda opravdovému nepodobá a taky umí lépe zpívat - ovšem barva hlasu se s tou Ringovou (už jen kvůli tomu, že nezpívá falešně :D) neshoduje. Jinak ale zpíval asi tři písničky (které zpívá Ringo samozřejmě), takže to bylo tak stejné jako na skutečných koncertech Beatles.
Sečteno a podtrženo, Backwards fakt dobře napodobují originál.
Jenže… nejsou originál. A já si na takové koncerty chodím hlavně zatrsat na skvělou hudbu. Vím, že Beatles se prostě nedají nahradit, ale užít si trochu té nejlepší hudby naživo není vůbec špatné. Na tom včerejším koncertě se sedělo. Ano, na většině koncertů Beatles taky musely ty ječící fanynky (ty tady mimochodem naštěstí napodobovány nebyly :D) vstávat ze židle, ale stejně… Jo, je to můj problém - já na ty revivaly nechodím proto, že chci vidět Beatles (to totiž nejde, ať se kdokoliv snaží, jak chce) a připadat si jako na jejich skutečném koncertu. Nechci si dělat takové iluze… Já si chci na těch koncertech užívat a řvát a zpívat a tancovat.
Před koncertem pustili takovou krátkou historii kapely - něco jako "kapela vznikla roku 1995 a vyhrála 2 ceny…" Po první písničce (stejně jako před dlouhou dobou to byla Twist and Shout) spolu Backwards mluvili anglicky a znělo to docela jako by se mezi sebou bavili Paul a John a George a Ringo, mají fakt dobře liverpoolský akcent. Pak přešli na slovenštinu. Měli paruky a v druhé půlce zase jiné paruky, byli prostě téměř dokonale namaskovaní. Na pár písniček si přizvali takového blonďatého mladíčka (prý jako BackEric Clapton) na doprovodnou kytaru. Jak jsem se teď dozvěděla, je to člen pražského revivalu The Bugles.
Co bych na vystoupení The Backwards ráda ocenila, tak jsou jejich vícehlasy. Když zpívaly písničky Nowhere Man nebo This Boy, znělo to fakt krásně. Hezky k sobě ladí.
Na závěr zbývá určit body v mojí revivalové stupnici. Za hodnověrnost přiděluji 9, a to kvůli spadlé paruce a pár nedokonalostem.
Co se týče originality, dala bych jen 1 bod z 10ti. Občas si to udělali maličko podle sebe, ale opravdu jen vzácně.
No a výběr písniček byl fajn, hráli i písničky, které jsem naživo snad doposud neslyšela (určitě to Happy Xmas nebo While My Guitar Gently Weeps). Takže to bude 7 bodů z 10ti - odečtené body jsou hlavně za docela krátký program, mohli toho za ty peníze zahrát i víc :D.
No, někdy na ně třeba zase zajdu (až budu bohatá), ale raději si dneska zatancuju na náměstí, kde hrajou Pangea :D.
A co vy? Byli jste už na Backwards? Máte jiný názor než já? Napište, já jsem ráda za každou reakci.

A tady jsou fotky z koncertu, abyste si to všechno uměli lépe představit, pokud jste to nezažili.

Tady už je to jako z toho pozdějšího období:
BackPaul

BackGeorge a BackJohn


BackJohn

BackRingo

Tam vzadu je BackEric

Listopadová Lennonova zeď

25. listopadu 2012 v 21:46 | Czewa |  Aktuality
Přišel čas, abych si udělala pěkné odpoledne s Johnem. Sbalila jsem modrý sprej a vydala se na tu dalekou cestu. Sotva jsem vyfotila pár fotek, stala se moc hezká věc: k Lennonce přišel sympatický mladík a začal hrát na kytaru a zpívat! To byla najednou atmosféra... Sice hrál jen pár písniček, které jsem znala (Wonderwall od Oasis, Imagine, Hey Jude a Falling Slowly od Glena a Markéty Irglové... snad jsem na nic nezapomněla :) ), ale stejně to bylo super. Měl hezký hlas, teda žádný Robert, ale špatný vůbec ne. Jiný. Dokonce jsem mu dala i adresu tohoto blogu a slíbil, že se staví. Snad tu teda nechá aspoň komentář :). No, abych to moc neokecávala, raději si prohlédněte obrázky, jak se Lennonova zeď za ten měsíc proměnila. Fotky jsou všechny z 22. listopadu, tentokrát už byla tma.

Be who you are


Jako vždy plno cizinců... prve jsem si myslela, že i ten muzikant je odjinud... ale ne, je to Moravák jak já!

A to je on, sice trochu rozmazaný, ale takové už vzpomínky jsou.

Imagine a world... you can imagine what the following words are :)

And life is good!


There is still a hope


Across the universe

A můj příspěvek. Moje víra.

A příště se těšte na dojmy z 8. prosince u Lennonovy zdi. Snad mi to vyjde. A vůbec, teď se tady na blogu budou dít samé zajímavé věci, chystám se na různé revivaly a o všem tu napíšu! So keep on watching and keep on rocking!

English Tea

21. listopadu 2012 v 17:11 | Czewa |  Solos
Snad moje nejoblíbenější písnička na Paulově podle mě nejlepším sólovém albu...
This song really makes me happy.
Ani nevím, mám-li k ní něco říkat. Je na albu Chaos and Creation in the Backyard, trvá něco málo přes dvě minuty... a má nádherný text a ještě nádhernější melodii. Prostě English.
... dneska nemám nějak náladu na songfacts, radši si ji poslechnětě a mějte radost z bytí :).


Would you care to sit with me
for a cup of English tea
very twee, very me
any sunny morning

What a pleasure it would be
chatting so delightfully
nanny bakes fairy cakes
every Sunday morning

Miles of miles of English garden,
stretching past the willow tree
lines of hollyhocks and roses,
listen most attentively

Do you know the game crochet
peradventure we might play
very gay, hip hooray
any sunny morning

Miles of miles of English garden,
stretching past the willow tree
lines of hollyhocks and roses,
listen most attentively

As a rule the church bells chime
when it's almost supper time
nanny bakes fairy cakes
on a Sunday morning


Wonderwall

15. listopadu 2012 v 22:13 | Czewa |  Filmy
Aaa je mi úplně jasné, že mnozí z vás od tohoto článku čekají něco úplně jiného... Ne, nepíšu tady o Oasis. Wonderwall totiž není jenom ta jejich slavná (ale uznávám že super) písnička. Ještě dávno před existencí Oasis byl totiž natočen film, který se jmenoval právě Wonderwall. Jeho režisérem byl docela neznámý režisér Joe Massot - kromě tohoto filmu a dokumentu o Led Zeppelin (The Story Remains the Same) ani žádný jiný film nenatočil.
Co nás však zajímá, je hudba k tomuto filmu: skládal ji totiž George Harrison. Soudrack nahrával od prosince roku 1967 a byla to první taková práce, jakou dělal, musel se dívat na jednotlivé kusy filmu, napsat vhodnou hudbu a jít to nahrát do Abbey Road... no docela fuška. Film pak vyšel roku 1968 a měl úspěch, hlavně asi díky dobrému hereckému obsazení (např. Jane Birkin nebo Jack MacGowran) a právě hudbě. Premiéra byla uvedena v květnu toho roku na festivalu v Cannes, kam přijel i George, Pattie a Ringo s Maureen.
V tom filmu nejde ani tak o nějakou zápletku natožpak o akci jako spíš o atmosféru (proto se režisérovi Massotovi vůbec nedivím, že zvolil pro skládání hudby právě George). Je to celé takové šílené a zároveň tajemné... No zkrátka hlavní postava, věděc Oscar Collins, žije v podstatě jen svou prací a jeho byt je takové velké muzeum a archiv. Jednou se ale začne dít něco zvláštního, do vedlejšího bytu se nastěhuje fotograf a jeho přítelkyně - modelka Penny Lane. A bláznivý věděc objeví otvor ve zdi (odtud Wonderwall), kterým se může dívat na tu krásnou holku, co dělá, co ji trápí a tak. Až se z toho dočista zblázní...
Nemůžu říct, že by mě ten film nějak extra bavil, ale rozhodně byl zajímavý. Takový jiný než všechny... a hudba je tam pěkná, i když jen instrumentální. Soundrack vyšel pak i zvlášť a George tak v podstatě vydal první sólové album nějakého Beatla.
Z filmu si pamatuju hlavně spoustu barev a indické tóny, takové podivné napětí, že se asi něco stane, ale ono se vlastně nic nestane. Tak už nechám na vás, jestli se budete chtít podívat či nikoli... Ale nenašla jsem k němu žádné vhodné titulky, natožpak v češtině.

Tady je plakát k filmu:

Double Fantasy

12. listopadu 2012 v 21:53 | Czewa |  Sólová alba
Všimla jsem si, že v rubrice "sólová alba" mám nějak málo článků (já vím, založila jsem ji pozdě) a taky jsem nějak zanedbávala Johna... Přišel tedy čas zmínit se o jeho posledním albu Double Fantasy. Vydal ho společně s Yoko v listopadu roku 1980. Zpočátku nemělo nijak zvláštní úspěch, ovšem po Johnově vraždě 8. prosince toho roku zaznamenal jeho prodej obrovský komerční úspěch a album dokonce vyhrálo cenu za nejlepší album roku 1981.
Po pěti letech, které John strávil zejména výchovou svého syna Seana a hudební aktivitě nevěnoval mnoho času, se konečně rozhodl znovu pořádně začít se skládáním. Na lodním výletě z ostrova Rhodos na Bermudy dal dohromady pár písniček a oprášil i některé starší nápady. Také Yoko Ono nezahálela a skládala písně. Rozhodli se tedy dát je všechny na jedno album a pojmenovat ho příhodně Double Fantasy. Konkrétní inspirace na zrovna takový název alba přišla v botanické zahradě na Bermudách, kde pěstovali druh frézie s takovýmto názvem. Johnovi se ta květina moc líbila a řekl, že to, jak vypadá, přesně vystihuje krásu jeho svatby s Yoko.
Po návratu se tedy pustili do nahrávání s producentem Jackem Douglesem.


No a jaké písničky si na albu můžeme poslechnout?
1. (Just Like) Starting Over - od Johna
2. Kiss Kiss Kiss - od Yoko
3. Cleanup Time - John
4. Give Me Something - Yoko
5. I'm Losing You - John
6. I'm Moving On - Yoko
7. Beautiful Boy - John
8. Watching The Wheels - John
9. Yes, I'm Your Angel - Yoko
10. Woman - John
11. Beautiful Boys - Yoko
12. Dear Yoko - John
13. Every Man Has A Woman Who Loves Him - Yoko
14. Hard Times Are Over - Yoko

... takže finally je to fifty fifty ;).

Mně osobně se na albu líbí hlavně Johnovy písničky, teda nic proti Yoko (i když ji většina z vás nemá ráda, já proti ní mám jen pár námitek... třeba že neumí zpívat a neměla by se do toho tedy pouštět :D). Moc ráda mám hned první písničku Starting Over, pak Watching the Wheels a samozřejmě Woman. Od Yoko je docela dobrá ta Yes, I'm Your Angel. Taková swingová. A kterou máte nejradši vy?

Tady si můžete poslechnout celé album Double Fantasy na youtube:


From A Window

8. listopadu 2012 v 11:40 | Czewa |  Písničky
Tak jsem si zase jednou poslechla to záhadné CD z levných knih (Days Before The Hard Night) a musím říct, že se mi pořád líbí, aspoň některé písničky určitě. Jednou z nich je právě From A Window. Tu složil Paul a nahrál ji pak s Johnem na vinyl. Beatles si ji však nehodlali nechat pro sebe (což je teda škoda...) a celá skupina ji nikdy nenatočila. Nabídli ji Billymu J. Kramerovi (už zase) a tomu se zalíbila. Nahrál ji a vydal v červenci 1964 u britského Parlophonu a pak v srpnu u amerického Imperialu. V hitparádě měla docela úspěch, v Británii se umístila na 13. místě, v americe o 10 příček níž.
Byla to už šestá písnička, kterou Beatles přenechali Kramerovi. A taky poslední. Mně se moc nelíbí ten jeho hlas, přijde mi trochu úchylný :D. No, raději bych byla, kdyby ji nahráli Beatles samotní (to je samozřejmé). Ale tak aspoň že ji nahrál vůbec někdo a neupadla v úplné zapomnění. From A Window pak převzali různí interpreti, třeba anglické duo Chad & Jeremy nebo ti neznámi z CD (jejich verze se mi fakt líbí nejvíc). Ale tu na youtube nenajdete :D... Tak alespoň ty dvě.


Lyrics:
Late yesterday night,
I saw a light shine from a window,
And as I looked again,
Your face came into sight.

I couldn't walk on
Until you'd gone from your window.
I had to make you mine,
I knew you were the one.

Oh, I would be so glad
Just to have a love like that,
Oh, I would be so true
And I'd live my life for you.

So meet me tonight,
Just where the light shines from a window,
And as I take your hand,
Say that you'll be mine tonight.

Oh, I would be so glad
Just to have a love like that,
Oh, I would be true
And I'd give my life for you.

So meet me tonight,
Just where the light shines from a window,
And as I take your hand,
Say that you'll be mine tonight.

Výsledek ankety:Tvá oblíbená skladba z alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band je:

5. listopadu 2012 v 23:02 | Czewa |  O blogu
1. místo: Getting Better s 20ti hlasy! No dobře, ten poslední jsem dala já :D...
2. místo: She's Leaving Home, ta krásná píseň bez doprovodu Beatles si od vás získala celých 19 hlasů, bravo!
3. místo: When I'm Sixty Four, Paulova krásná vzpomínka na hudbu jeho otce...
4. místo: Sgt. Pepper's... úvodní písnička dostala 14 hlasů a s ní i Good Morning, Good Morning, což je trošku divím...
5. místo: Being For The Benefit Of Mr. Kite, tu bych také nečekala mezi první pěticí, ale proč ne? A s ní také se třinácti hlasy má oblíbená Lucy... Oh yeah!
6. místo: Lovely Rita (taky moje oblíbená) a poslední kousek desky... A Day In The Life!

Nu, dopadlo to zajímavě. Hlasujte znova, tentokrát o oblíbenou píseň na albu Revolver!

Ravi Shankar

1. listopadu 2012 v 22:53 | Czewa |  Lidi s Beatles spjatí
Poté, co jsem v kině zažila ty krásné chvíle s Georgem, se ještě zesílila má sympatie k Ravimu Shankarovi. On musí být prostě takový milý a hodný pán. A ještě k tomu geniální umělec... Vlastně se vůbec nedivím, že ho měl George tolik rád. Spíš se divím tomu, že jsem o něm ještě nenapsala na blog :D. Tak do toho!
Přestože se Ravi narodil v Indii jako Robindro Shaunkor Chowdhury (stalo se tak 7. dubna 1920), roku 1931 se jeho rodina přestěhovala do Paříže. V dětství jezdil se svým bratrem Udayem (měl jich dohromady 6!) a jeho taneční skupinou po Evropě, ale tancování brzy vzdal a začal s hrou na sitár. Ravi si oholil hlavu, vyrobil si sám svůj nástroj z duté tykve a pustil se do každodenního dlouhého cvičení.
A za několik dlouhých let se z něj stal skvělý hráč na sitár...
V červnu roku 1966 se seznámil s Georgem Harrisonem a Paulem McCartneym u kamaráda v Londýně. George už v té době měl jistou zkušenost se sitárem, seznámila ho s ním skupina The Byrds, která nahrávala ve studiu v místnosti vedle té, kde zrovna hrál Ravi Shankar. The Byrds poprvé přidali do svých nahrávek prvky z indické klasické hudby, což se Georgeovi moc líbilo a začal se zajímat o sitár. Beatles ho použili v písničce Norwegian Wood. Když se tedy George s Ravim konečně setkal, řekl mu o své touze naučit se hrát dobře na ten kouzelný a veliký nástroj. Fakt, že musí projít mnohaletým učením, než zahraje vůbec jediný tón, mu nezabránil v nadšení. A tak ho Ravi pozval k sobě do Indie. George pozvání přijal a strávil tam s manželkou Pattie šest týdnů. Nejen že ho Ravi Shankar učil hrát na sitár, ale George chtěl objevovat i indickou kulturu obecně. A tak se čím dál tím víc zajímal o mysticismus a duchovno.
Další lekce hry na sitár byly Georgeovi uděleny v Londýně a pak v Hollywoodu roku 67. Jak se široká veřejnost o tomto novém zájmu jednoho z Beatlů doslechla, Ravi si získal značnou popularitu, o které se mu dříve ani nesnilo. No a asi se mu to docela líbilo :). I já jsem ráda, je pravda, že kdyby nebylo George, těžko říct, jestli by mi dnes něco jeho jméno říkalo. Hra na sitár George ovlivnila natolik, že tento nástroj znovu použil v nahrávce umístěné na albu Sgt. Pepper. Písničku Within You Without You už bych dneska na tom LPčku opravdu postrádala, i když je hodně dlouhá a úplně jiná. Nebo snad právě proto?
I další rok, 1968, natočil George Inner Light s různými indickými nástroji. George pak na oplátku za lekce svému příteli Ravimu produkoval jeho dvojalbum In Concert 1972 a později album s názvem Shankar, Family and Friends.
Ještě předtím se však stala důležitá událost: Ravi Shankar upozornil George Harrisona na utrpení obyvatel Bangladeše, kde zuřila válka. George neváhal a rozhodl se zorganizovat charitativní koncert, vůbec první akci tohoto typu. Ravi tam se svými indickými hudebními kolegy také vystoupil, hned na začátku. Mně přijde fakt vtipné, jak si tam ladí ty neznámé nástoje a lidi jim pak začnou nadšeně tleskat. Ravi poznamenal něco jako: "Když se vám tolik líbilo ladění, tak to jsem zvědav na reakce na koncert!" Je pravda, že ta hudba je pro nás Evropany tak jiná a neznámá, že poznat ladění od samotného hraní může být problém :D. Však Ravi to měl obráceně taky tak: Hudbě takových Beatles moc nerozuměl.
Po smrti George Harrisona se Ravi Shankar podílel na organizaci Koncertu pro George, taky tam hrál a přizval i svou dceru Anoushku Shankar. To by se Georgeovi líbilo...
Dnes Ravi žije v Kalifornii a má za sebou již dost dlouhý život a s ním několik manželství, dětí, cen Grammy, radostí i starostí. A mně prostě přijde sympa.