Září 2012

I Wanna Hold Your Hand

30. září 2012 v 11:24 | Czewa |  Filmy
Včera jsem shlédla další film inspirovaný tematikou Beatles. Tentokrát se jednalo o americkou hudební romantickou komedii z roku 1978, která nese název I Wanna Hold Your Hand. Natočil ji slavný režisér Robert Zemeckis (mezi jeho nejslavnější film patří určitě Forrest Gump).
Příběh filmu je docela prostý, odehrává se za dob největší Beatlemánie, když Beatles přijedou do Ameriky a chystají svou show v TV pořadu Eda Sullivana. Obchody jsou plné zboží s Beatles motivy, holky se mohou utlouct i po těch největších kravinách, jen když mají něco společného s Beatles. Obchodníci s deskami a různými předměty jásají díky obrovským tržbám. Fanoušci šílí, Beatles jsou v New Yorku! Skupinka kamarádek, které Beatles milují - i když každá trochu jinak - se rozhodnou se za každou cenu dostat do hotelu, kde je skupina ubytovaná. A tak zažívají každá jiné dobrodružství, které může divák s napětím sledovat. Všechno nakonec dobře skončí...
Na filmu se mi líbila ta atmosféra (teda, ne že bych chtěla být mezi těma ječícíma a omldlívajícíma fanynkama, ale prostě se mi líbí ta doba :) ), některé nápady a vtípky... No a prostě týká se to Beatles, takže se mi to docela líbilo. Ale na pět hvězdiček z pěti to zas nemá ;)


My Sweet Lord - George Harrison

23. září 2012 v 22:24 | Czewa |  Solos
Tuto Georgeovu ódu na Krišnu a osobní zpověď o jeho vztahu s Bohem prostě miluju. Ne že bych sama byla nějak velice duchovně založená, ale ta Georgeova víra mě fascinuje. Obdivuju, jakou jí dal v této nádherné skladbě formu. Jak začnou hrát první akordy, mám total brutal husí kůži... No fakt!
Do psaní My Sweet Lord se George pustil v prosinci 1969, když společně s Ericem Claptonem a Billym Prestonem hostovali na dánském koncertě skupiny Delaney & Bonnie. Ovlivněn gospely jako docela profláklou písničkou "Oh Happy Day" tak složil skladeb hned několik, kromě My Sweet Lord například Hear Me Lord nebo Gopala Krishna. Zajímavé je, že ve sborech (typicky gospelových) v My Sweet Lord se zpívá jednou "Hallelujah", slovo vyskytující se běžně v křesťanských modlitbách, a jindy zase "Hare Krishna" nebo "Hare Rama", čímž opěvují Krišnu členové hnutí Hare Krišna. George se neřadil oficiálně pod žádné náboženství. Toto promíšení dvou kultur vysvětlil prostě: všechna ta spojení znamenají vlastně to samé. Není snad jedno, kdo patří pod jakou organizaci, kdo věří v jakého boha? Hlavní je přece to, že věříme v něco. A tato idea se mi fakt líbí.
S nahráváním pak George trochu váhal, zdráhal se zveřejnit tak otevřenou zprávu o své víře. Zároveň chtěl ale lidem ukázat, že víra je správná věc. A tak se za pomoci spousty jiných hudebníků (E. Clapton, B. Preston, Ringo Starr, členové skupiny Badfinger...) pustil do nahrávání ve studiích na Abbey Road. S produkcí mu pomohl Phil Spector. Písnička tak vyšla na prvním sólovém albu G. Harrisona All Things Must Pass, které mělo (zcela oprávněně) velký úspěch. Byla vydána však i jako singl, který si rychle vybojoval první místo v žebříčcích.
Dalšího roku, v únoru 1971, však začaly potíže s Bright Tunes, společností vlastnící autorská práva na skladbu "He's So Fine" od dívčí americké skupiny The Chiffons. Tato společnost podala na George a s ním spojené organizace (Harrisongs, Apple Records, BMI) žalobu za plagiátorství. Podobnost akordových kombinací způsobila Georgeovi ještě velké trápení se soudy, popisovat všechny procesy a jak to dopadlo by bylo na dlouho. Nakonec musel G. Harrison po letech trápení se soudy zaplatit velkou pokutu, přestože inspirace byla evidentně podvědomá. Ani tak toho ale nelitoval a já myslím, že nikdo nelituje. Ne, že by byla ta He's So Fine nějaká špatná písnička (docela ujde), ale jako srovnávat její kvalitu s My Sweet Lord ani nebudu zkoušet.

Video je z koncertu pro Bangladeš, který se konal v únoru 1971.

Lyrics (not complicated at all, but really beautiful)

My sweet Lord
Mm, my Lord
Mm, my Lord

I really want to see you
Really want to be with you
Really want to see you, Lord
But it takes so long, my Lord

My sweet Lord
Mm, my Lord
Mm, my Lord

I really want to know you
I really want to go with you
Really want to show you, Lord
That it won't take long, my Lord Hallelujah

My sweet Lord Hallelujah
Mm, my Lord Hallelujah
My sweet Lord Hallelujah

I really want to see you
Really want to see you
Really want to see you Lord
Really want to see you Lord
But it takes so long, my Lord Hallelujah

My sweet Lord Hallelujah
Mm, my Lord Hallelujah
My my my Lord Hallelujah

I really want to know you Hallelujah
I really want to go with you Hallelujah
Really want to show you, Lord Ahh
That it won't take long, my Lord Hallelujah

Mm, mm Hallelujah
My sweet Lord Hallelujah
My my Lord Hallelujah

Mm, my Lord Hare Krishna
My my my Lord Hare Krishna
Oh, my sweet Lord Krishna Krishna
Ooh, ooh Hare Hare

Now, I really wanna see you Hare Rama
Really wanna be with you Hare Rama
Really wanna see you, Lord Ahh
But it takes so long, my Lord Hallelujah

My Lord Hallelujah
My my my Lord Hare Krishna
My sweet Lord... Hare Krishna, Krishna Krishna, Hare Hare, Guru Rama, Guru Vishnu, Guru Deva, Hare Shwara, Guru Sasha, Hare Andara, Tashna Shrivi, Guri Nava, Hare Rama, Hare Krishna, Hare Krishna, Krishna Krishna, Hare Hare

Výsledek ankety: Kterou písničku z alba Help! máš nejraději?

22. září 2012 v 13:51 | Czewa |  O blogu
Přišel čas, abych zase anketu změnila, ale účastnilo se docela dost lidí, tak aspoň uvedu na pravou míru, jaké bylo pořadí. Díky :)

1. místo: You Like Me Too Much (6 hlasů)
2. místo: I've Just Seen The Face (5 hlasů)
3. místo: The Night Before, You're Going To Lose That Girl, Yesterday (4 hlasy)
4. místo: Help!, Another Girl (3 hlasy)
5. místo: You've Got To Hide Your Love Away, I Need You, Tell Me What You See (2 hlasy)
6. místo: Dizzy Miss Lizzy (1 hlas)
a zbytek 0 hlasů! To si zas podle mě žádná písnička od Beatles nezaslouží, takže příště se snažte víc, ať nic nezůstane na chvostu :).

Lennonova zeď

15. září 2012 v 12:02 | Czewa |  Zajímavosti
Už se to blíží i mně, zanedlouho zmizím ve víru velkoměsta, což mě děsí čím dál víc. Snažím se proto najít co nejvíc věcí, na které se těšit... A když jsem se teď jela do Prahy ubytovat, při bloumání po Malé Straně mě něco napadlo. Vlastně nejen jedno něco, víc věcí. Zaprvé, jak je možné, že jsem sem ještě nenapsala článek o Lennonově zdi? To se musí rychle napravit. Zadruhé, ke zdi Johna Lennona budu chodit často, rozjímat a poslouchat unešené turisty (většinou anglicky mluvící). Zatřetí, co kdybych sem pravidelně dávala fotky zdi, jak se s časem mění? Tak třeba jednou měsíčně si na našem pražském díle vyberu prvky, co mě zaujmou (celá zeď se na fotku prostě nevejde, ani půlka), a vyvěsím je sem. Nuže... co vy na to?
Ještě než vám ale ukážu své zářijové úlovky, přečtěte si pár slov o Lennonově zdi jako takové. Když už máme u nás v ČR takovou atrakci přímo Beatles opěvující, tak je přece ostuda o ní nic nevědět.
Tragická smrt Johna Lennona v prosinci 1980 zasáhla všechny jeho obdivovatele, a to i u nás v Československu. Brzy po jeho zastřelení někdo vytvořil Johnův památník na Velkopřevorském náměstí. U zdi Malézské zahrady ten dotyčný využil prázdnou kamennou desku a napsal na ni křídou nápis "Za Johna Lennona", nad tím nakreslil kříž. Zanedlouho se u pomníčku objevily svíčky, fotografie a první kresba Johnovy tváře. Šlo to rychle, lidé na zeď kreslili nejrůznější nápisy a obrázky. Za komunistického režimu měli však mladí pacifisté, kteří se na zkrášlování zdi nejčastěji podíleli, problémy. Vlivem politických zásahů byla zeď nesčetněkrát přemalována bílou barvou. Ale režim nerežim, druhého dne byla zase pomalovaná. Situace vyústila střetem stovek studentů s policií na Karlově mostě. Takže Lennonova zeď nebyla a není pouhou poctou zesnulému geniovi, ale také symbol míru, lásky a boje za dobro. Stěna se den ode dne proměňuje novými texty a malbami, každý zde může zanechat svůj vzkaz. Původní malba Johna Lennona je ale dávno ztracena pod desítkami vrstev minulosti. Tady si ji můžete prohlédnout aspoň na fotce:


A tady přikládám slíbené fotky, jak vypadá Lennonova zeď dnes. Další budou zase v říjnu.







Day Tripper

10. září 2012 v 21:24 | Czewa |  Písničky
Článek na přání K. :)
Píseň Day Tripper složil John Lennon, když Beatles museli dát dohromady singl pro vánoční trh. Z toho důvodu ji pak John považoval za poněkud moc rychle odfláknutou.V hlavním riffu se nechal inspirovat americkým kytaristou Bobbym Parkerem a jeho písní Watch Your Step. Tady je ku poslechu:


S textem Johnovi trošku pomohl Paul. O jeho interpretaci se pokoušelo mnoho lidí a těžko říct, jak to John opravdu myslel. Vzhledem k tomu, že v té době (natáčení alba Rubber Soul, rok 1965) už Beatles měli s drogami jisté zkušenosti, pod slovem "trip" si nikdo nepředstavil nějaký rodinný výlet do přírody. I John to tak zřejmě myslel, když k písničce dodal: "Day trippers jsou lidé, kteří jezdí ve dne na výlet, rozumíte? Většinou parníkem a tak. Ale ta píseň byla něco na způsob, že jsi hippie jen o víkendu. Je to jasný?" No, jde vidět, jak měl John v té době jasnou mysl :). V textu se pak objevuje nějaká dívka, která zpěváka zkrátka vodí za nos. Termín "big teaser" je zřejmě odvozen z vulgárního spojení "prick teaser". To označuje ženy, co dráždí muže, aniž by pak s nimi hodlaly strávit noc. Takže asi tak nějak :).
V Británii i v Americe vyšla Day Tripper na jednom singlu společně s We Can Work It Out. Větší úspěch měla doma. Mně se docela líbí, hlavně teď, když se učím hrát na baskytaru a s tím riffem stále bojuju :D. Ale ta její A-strana má u mně stále přednost. Video je vtipný :D...


Let It Be

8. září 2012 v 17:37 | Czewa |  Filmy
Z beatlesáckých filmů, na jejichž natáčení se podíleli sami Beatles, mi stále chybí napsat článek o dokumentárním snímku Let It Be. Důvod je docela prostý, ten film mi přijde poněkud depresivní, viděla jsem ho jen jednou a moc se mi nechce ho vidět znova. Na to musím mít speciální náladu. Ale po článku se tu už někdo ptal, tak bych se do toho měla pustit.
V té době, okolo roku 1969, už měli Beatles velké problémy fungovat jako skupina a propasti mezi nimi se prohlubovaly. Trápila je ale smlouva s United Artists, podle které museli natočit třetí celovečerní film. A tak Paul přišel s nápadem na barevný dokument o natáčení nového alba. John ho podpořil, Ringo se zdál být spokojen, ale George měl od počátku výhrady. Natáčelo se v ateliérech v Twickenhamu, kde to Beatles nesnášeli. Ponuré místo, kde se muselo nahrávat od časného rána, divní lidé, barevná světla... Nicméně to museli překousnout. Nahrávání začalo 2. ledna 1969 pod pracovním názvem Get Back a trvalo do 17. ledna, potom skupina odjela a do konce měsíce filmování pokračovalo ve studiích Apple. To vyvrcholilo 30. ledna slavným koncertem na střeše v ulici Savile Row. Úprava a sestříhání dokumentu se pak protáhly skoro na rok.
Georgeova nespokojenost a špatná nálada vyvrcholily jeho odchodem 10. ledna. Několik dní pak při natáčení chyběl, protože se mu zdálo, že se na něj Paul dívá svrchu. Ten prý ponižoval také Johna, ale k Georgeovi byl asi přímější. Vznikaly pak takové typické napjaté situace, kdy Paul Georgeovi radil, jak má něco hrát na kytaru, a ten odsekl: "Fajn, zahraju ti, co chceš. Anebo nemusím hrát vůbec, jestli nechceš." K natáčení se vrátil 22. ledna a přivedl s sebou dalšího hudebníka, Billyho Prestona, doufaje, že jeho přítomnost trochu uvolní napětí.
A tak vznikl snímek ukazující, jak Beatles zkoušeli, četli, relaxovali, filozofovali... Nejlepší je na filmu ale jistě hudba, která nepříjemnou atmosférou jaksi ani neutrpěla. Závěrečný koncert na střeše budovy Apple je fascinující.
Režisér filmu Michael Lindsay-Hogg sklidil za svůj styl natáčení ostrou kritiku, jak ze strany diváků, tak i od samotných Beatles. Srovnáme-li to ale s Magical Mystery Tour, u filmových kritiků dopadl Let It Be ještě dobře. Na premiéru 20. května 1970 v londýnském Pavilionu přišla řada osobností, mezi nimi třeba Jane Asherová nebo Cynthia Lennonová, ale na afterparty se neukázal žádný Beatle. Takže je vám asi jasné, jak se jim ten film (ne)líbil...
Jak jsem psala na začátku, já Let It Be moc nemusím. Sálá z něho jakási negativní energie. Cítím, jak byly jejich vztahy vlažné, vidím Yoko, jak mění Johna, Paula, jak využívá svého vůdčího ducha, uzavřeného George a pasivního Ringa... No, není to zkrátka žádný Hard Day's Night. Ale ta hudba stojí za to.

Fotka z koncertu na střeše:


I'm Happy Just To Dance With You - The Cyrkle

4. září 2012 v 11:20 | Czewa |  Covers
Tak to se mi teda nelíbí, slyšela jsem tuto cover verzi na beatles rádiu a myslela jsem si že zešílím. Zlatej George teda...
Ale třeba vás to někoho zaujme, jak tam americká rock'n'rollová skupina z let šedesátých známá pod jménem The Cyrkle pozměnila akordy... Zajímavé je, že jim manažera dělal Brian Epstein a že psát název kapely tímto vtipným způsobem navrh John Lennon :).
Ten začátek není tak špatný, ale pak... musím si zacpat uši, sorry.


A přitom některý jejich písničky jsou docela fajn, poslouchejte... no, občas není dobré pouštět se do Beatles, hoši.


Lennonky

3. září 2012 v 21:30 | Czewa |  Zajímavosti
Lennonky (které mimochodem většina Čechů píše s jedním n, což moc nechápu) jsou doplňkem, který si snad každý okamžitě spojí se jménem John Lennon. Brýle musel John nosit už od dětství, nicméně to nesnášel, podobně jako třeba jeho přítelkyně a posléze i žena Cynthia. Teta Mimi ho nutila si je nasazovat, ale jak zmizel z jejího dohledu, brýle šly z očí pryč a John viděl zase špatně. Co by holt neudělal pro trochu toho frajerství, že? :)
Nosit kulaté brýle, které se potom tolik proslavily, začal při turné v Japonsku roku 1966. Byly to úplně obyčejné brýle, nejlevnější, jaké se daly sehnat. Tyto samé brýle byly roku 2007 vydraženy za enormní částku...
John ve svých brýlích hrál i ve filmu Jak jsem vyhrál válku, čímž je ještě víc zpopularizoval (ale teda ten film nestojí za moc :D). Potom už tvořily až do konce jeho předčasně ukončeného života součást jeho vzhledu.
Dnes je lidi nosí buď jako poctu Johnovi Lennonovi, jako doplněk k hippiesáckým kostýmům nebo jenom tak pro styl, což je nejlepší :). Dají se koupit i v různých barvách, nejsnadněji na internetu. I v Cavern Clubu je ale prodávají :).
Kromě Johna si můžeme připomenout, že lennonky nosil třeba Ozzy Osbourne nebo Harry Potter. No, asi prostě mají něco do sebe! Asi? Neee, určitě! Tak je aspoň piště s dvěma n, když už máme v češtině ten výraz...
...a slušely mu, že?




To mě teda podržte...

3. září 2012 v 20:32 | Czewa |  Zajímavosti
... právě jsem hrála takovou vědomostní hru na internetu (o prázdninách má člověk čas na všelijaké blbiny :D) a jedna soutěžící odpověděla na otázku, kdo byl Paul McCartney, moderátor. Kam ten svět spěje?