Chaos and Creation in the Backyard

13. srpna 2012 v 15:01 | Czewa |  Sólová alba
Chaos and Creation in the Backyard je moje nejoblíbenější Paulovo sólové album. Napsat takovou větu není snadné vzhledem k tomu, jak úžasná a rozvinutá Paulova tvorba byla a stále je. Ale mluvím pravdu. Chaos se mi fakt líbí nejvíc. Samozřejmě záleží na náladě a tak dále, ale toto Paulovo dvacáté sólové album mě zaručeně vždycky dostane. Zdá se mi navíc takové jiné než všechny ostatní, na kterých se mi obvykle líbí spíš jednotlivé písničky než album jako takové. Na Chaosu miluju naprosto všechno. A ze všeho nejvíc tu jeho atmosféru - trochu tajemnou, přemýšlivou, místy dojemnou, ale hlavně fakt nádhernou.
Za produkování tohoto skvělého alba, které vyšlo roku 2005, vděčíme britskému producentovi Nigelu Godrichovi, který je znám pro spolupráci s kapelami jako Radiohead, R.E.M. nebo U2. Toho Paulovi doporučil nám dobře známý George Martin, který sám už s produkováním přestal. Godrich se první trochu obával, jak mu spolupráce s takovou významnou osobností půjde, ale stačilo si na sebe zvyknout, nahráli pár písniček a šlo to dobře. Původní Paulovu představu natočit písničky s muzikanty ze své kapely mu Godrich rozmluvil. A tak si většinu nástrojů nahrál Paul sám. Někdy mu ale přece jen pomohli další hudebníci, například při hraní smyčcových partů nebo melodie na tradiční arménský nástroj duduk v písničce Jenny Wren. Výsledkem je album vskutku anglické, o což právě Nigel Godrich usiloval. Ve starém čísle časopisu Music jsem na něj našla pěknou recenzi, kterou si podovolím citovat. Autorem je Vladimír Vlasák z MF Dnes:
"Je to dvacáté studiové album Paula McCartneyho od doby, kdy se vydal na sólovou dráhu. Křehká baladická melodie, hraná na kytaru v písni Jenny Wren, odkazuje k beatlesovské písni Blackbird. Nejen v podmanivé skladbě Follow Me se McCartney nabízí jako všestranný muzikant. Zručně zahrál kytaru, baskytaru, bicí a svého excelentního bubeníka Abe Laboriela nechal snad jenom 'chřestit' tamburínou. Songy At The Mercy nebo Friends To Go ukazují, jak přirozeně a zlehka vpouští McCartney písně do světa. A ještě si přitom pohrává s dechy a smyčci. Připomene beatlesovského Sergeanta Pappera nebo ducha staré Anglie v roztomilé miniatuře English Tea, jednoduchou finálovkou Fine Line střídá členitější kompozice How Kind Of You. Klidné, polovyprávěné pasáže hromadí napětí, které se pak uvolňuje v harmonických mezihrách kláves a kytar. (...) Výsledkem je homogenní, rukodělné, bezprostřední album."
Tak jenom abyste viděli, že my fanynky nejsme jediné, kdo dokáže o Paulovi takhle básnit.
Ještě pár slov k obalu: Na fotce vidíme Paula, jak sedí na zadním dvorku svého domku v Liverpoolu, na Forthlin Road (jéé, tam jsem byla! :D), a hraje na svou kytaru. Roku 1962 ho tam vyfotil bratr Mike, původně pojmenoval obrázek "Paul Under Washing", ale nakonec ho přejmenoval na "Our Kid Through Mum's Net Curtains". Je to krásná fotka a doplňuje nádheru celého alba...


A ještě seznam skladeb, o kterých se tu podrobnosti jistě jednou dočtete:

1. Fine Line
2. How Kind Of You
3. Jenny Wren
4. At The Mercy
5. Friends To Go
6. English Tea
7. Too Much Rain
8. A Certain Softness
9. Riding To Vanity Fair
10. Follow Me
11. Promise To You Girl
12. This Never Happened Before ( http://bevatles.blog.cz/1109/this-never-happened-before-paul-mccartney )
13. Anyway
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama