Červen 2012

Day seven - suma sumarum

27. června 2012 v 22:41 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Muselo to přijít a taky to přišlo, samozřejmě rychleji, než bychom si přáli. Nadešel poslední den našeho liverpoolského dobrodružství, pokud nás teda ještě zítra ráno nečeká nějaké na letišti, což si opravdu nepřejeme. Je divné si představit, že zítra touto dobou už budeme doma, unavení a nenavyklí na "o hodinu víc".
Dnešní den jsme si nicméně užili. První jsme šli na objevnou výpravu za cílem najít liverpoolskou Hope University, na které existuje magisterský roční program "The Beatles, popular music and society". Shodou okolností se na zmíněné škole zrovna konal den otevřených dveří (taky tomu nemohu uvěřit), bohužel ale jen pro bakalářské studium. Ale nevadí, nám stačilo podívat se do areálu, který mě vskutku okouzlil. Samé zahrady, hezké budovy, naproti kostel, prostě krása. Jsem si teď jistá, že tam jednou půjdu studovat. Musím. Fakt.



Pak nás čekaly nákupy. To vás asi moc nezajímá, ale koupila jsem si strááášně moc strááášně krásných věcí, to se musím pochlubit. Jsem moc spokojená.
K večeru jsme se pak vydali ke Cavern Clubu, abychom dotřetice všeho dobrého shlédli koncert, tentokrát sólového artisty Jimmyho Coburna, který vypadá jako John Lennon a dokonce i opravdu zpívá jako John. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Možná měl paruku, ale nos - tolik podobný tomu od Johna - byl určitě pravý. A hlas jakbysmet. Nejlépe zněly Johnovy sólové písně jako Imagine nebo Jealous Guy, ale líbila se mi i třeba Across The Universe. V těch ostatních, které hráli Beatles, zkrátka chyběla ta kapela, zejména Paulův hlas. Ale nebylo to špatné...


Bude mi to chybět. Všechno. Řev racků. Větrné elektrárny všude kolem. Ježdění vlevo. Vůně moře. Počítání rozbitých deštníků (suma sumárum jsme narazili na 23 takových). A nejvíc ta atmosféra Beatles, kteří tu jsou všude kolem, kteří tu zkrátka žijí. A Cavern Club. Však já se sem vrátím, vím to. Ale teď... All things must pass... But there are places I remember all my life.

Liverpool - day six

26. června 2012 v 20:16 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Omlouvám se, že včerejší vyprávění nemělo s Beatles moc společného, ale dnes to snad vynahradím. Ráno mi dlouhá cesta do města uběhla neobvykle rychle, jelikož jsme se chystali do Beatles Story, stálé expozice o Beatles, která sídlí ve známém liverpoolském přístavu zvaném Albert Dock. Fakt jsem se těšila. O výstavu mělo tento den kupodivu zájem i hodně dalších lidí, ale to moc nevadilo, protože se potom rozprostřeli.
Beatles Story provede návštěvníka chronologicky životem Beatles jako kapely i jako jednotlivých členů. Velká část je věnovaná kořenům jejich hudby, rock'n'rollovým inspirátorům, skifflové hudbě, kapele Quarrymen, prvním nástrojům a podobně. Líbilo se mi, že na panelech mezi exponáty jste si mohli přečíst informace snad o všech jen trochu důležitých osobnostech spojených s Beatles - o Allanu Williamsovi, který skupině domluvil cestu do Hamburku, Astrid Kirchherr a tak dále. Pak procházíte uličkami, které vás vedou přes Cavern Club až po Strawberry Field, Yellow Submarine a pak až k době, kdy se Beatles rozpadli. Je pravda, že konec mi přišel nějak moc rychlý, v jedné místnosti se tři panely zaměří na rok 1967, 68 i 69 a hned hop k rozpadu. Ale nevadí, stejně se mi to líbilo :). Strávili jsme tam asi dvě hodiny. Tady jsou nějaké fotky:








Součástí muzea je také "Discovery Zone", kterou jsem si teda představovala trochu větší, ale nevadí... Můžete si tam zkusit třeba na virtuální obří klávesy zahrát nějakou melodii od Beatles. No, nic moc zábavného. Třetí část tvoří Fab 4D, kterou najdete v nedalekém přístavu Pier Head. Nečekala jsem od toho moc, ale přišlo ještě méně: Patnáctiminutový zážitek sedět v prázdném kině, kde před váma běhá tři dé panáček a bojí se, že nestihne rande a k tomu hrají necelé písničky od Beatles, které navíc nezpívají Beatles, fakt nestál za nic. Smůla no...
V Beatles Store si pak můžete koupit kdejakou blbost s motivem Beatles, ale na to si počkám zítra, až půjdeme na oficiální nákupy :). Asi půl hoďky jsme potom hledali ještě Peace Monument, který nechala postavit Cynthia a Julian Lennon k Johnovým 70. narozeninám. Marně. On tam prostě není. :(.
A tak jsme si užili velký Beatles den, zítra už nás čekají vlastně jen ty nákupy a balení... Ale snad sem napíšu ještě pár slov, zřejmě plných nostalgie...

Liverpool - day five

25. června 2012 v 20:56 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Dnes jsme si tedy museli trochu přivstat, vlak do Manchesteru nám jel sice docela ve slušnou dobu, ale nezapomeňte, že cesta do centra, odkud vlak jel, nám pěšky zabere tříčtvrtě hodiny. Navíc jsme si ještě museli vystát malou queue na poště. Nakonec jsme ale přišli ještě brzo. Vláček, kterým jsme jeli, byl malý a pomalý, ale do Manchesteru dojel za hodinu, což se dá.
A co jsme zažili v tom městě, kde se zrodily kapely jako Hollies nebo Herman's Hermits? S hudbou spojeného bohužel nic moc... Navštívili jsme za to dva pěkné kostely, Katedrálu a kostel Sv. Anny. V tom druhém se s námi zapovídal příjemný místní děda, který nám doporučil rozhled z hotelu Hilton (děda má přehled!), konkrétně z 22. patra. Mrakodrap.
Taky jsme se zašli podívat do nádherné John Rylands Library, knihovny z roku 1900.
Musím napsat, že mě vážně překvapuje, že většina místních atrakcí tohoto typu mají volný vstup, v kostelech obvykle požadují pouze dobrovolný příspěvek. Dokonce i Museum of Science and Industry, které jsme nakonec našli a navštívili, je zdarma. A přitom se jedná o opravdu skvělé muzeum, má dohromady asi 5 budov, spoustu zajímavých exponátů a hlavně je atraktivní pro všechny včetně těch, které (podobně jako mě, přiznávám...) věda a průmysl nebere. Nazvala bych tu výstavu prostě interaktivní, což mě fakt baví :). Takže toto muzeum rozhodně doporučuju k návštěvě.
Další věc, kterou můžete v Manchesteru využít zdarma, je městský autobus. To všechno nám umožňuje tady žít velmi úsporným životem, což nás - jak jsme si dnes uvědomili - vlastně velmi baví. A tak jsme si dali v bistru odvedle (pravda, je jich tu hooodně... myslím v tom s fousatým pánem :D) nejlevnější možné jídlo a jsme úplně spokojení. Aj, jak se mi odsud nebude chtít... Nejvíc se mi bude stýskat po Cavern. Už to vidím... Asi si v Olomouci budu muset taky jednu založit. Ale víme, že bez Beatles už to jaksi nebude ono...

Katedrála v Manchesteru. Když jsme vešli dovnitř, zrovna vytírali podlahu :)). V druhém kostele zase pro změnu vysávali.

Knihovna:

Dobrej, že? :DD

Část muzea: Replika původní železniční stanice v Manchesteru.

A ve vlaku s námi pak jel tak trochu Paul. A já mu zaklepala na rameno a řekla "You look a bit like Paul!" a on odpověděl "Oh yes, my name is Paul..." a pak jsme se skamarádili... Nebo taky ne...

Liverpool - day four

24. června 2012 v 21:09 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Přestože ráno to vypadalo na vytrvalý English rain, zanedlouho už po dešti nebylo ani známky, a tak jsme vyrazili do města. Když jsme nakonec úspěšně našli prodejnu s jízdenkami na vyhlídkovou plavbu po liverpoolském pobřeží, koupili jsme si je a vyrazili do Liverpool Tate, další z mnoha místních galerií. Ty jízdenky se prodávali ve stejné budově jako se nachází jedna část Beatles Story, kam se chystáme v úterý. Straaašně moc se tam těším. Tyto stylové schody tam vedou...


Galerie nás poněkud zklamala, bylo tam popravdě trochu moc... moderního umění, které se v našich očích bohužel většinou mění v ošklivé umění. Škoda. Pak jsme se vydali do Cavern Clubu (potřetí... já bych tam mohla chodit pořád!), kde měli hrát mladí Madison. Přesně jsme nevěděli ani co, nejspíš nějaké covery (pro změnu). V jednu hodinu, když měli začít hrát, ale ještě stále na podiu stál nějaký sólista, co hrál (jako obvykle) hlavně Beatles. To trvalo až do dvou, ale nám nevadilo ho poslouchat a navíc v další místnosti klubu, kde se konají větší koncerty, pouštěli docela zajímavý film o Cavern vůbec. V ty dvě se nakonec mladá kapela začala chystat, tak už jsme zůstali. Byla jsem nakonec docela překvapená, jak dobře hráli a hlavně jaké dobré věci hráli, kromě Beatles nezapomněli ani na Paula samotného (třeba s Jet), Kinks nebo Supertramp, jejichž písničky jsem nikdy naživo neslyšela. Vlastně ani Day In The Life, která se jim fakt povedla. Moc se mi líbilo, že takoví mladí a sympatičtí hoši (bylo jim tak maximálně pětadvacet) hrají takové skvělé věci...
Pak už jsme ale museli bohužel odejít, protože nám jela ta loď. Vyhlídková jízda byla moc hezká, hlavně proto, že se krásně vyčasilo, dokonce svítilo sluníčko a obloha byla zvela modrá. Tady jsou nějaké fotky... Snad vás mé zážitky stále zajímají :). Zítra máme na programu Machester England, England, across the Atlantic Sea...

Konečně se mi povedlo hezky vyfotit jednoho mořského racka, kterých je tu všude moooc a velmi se nám líbí...

Vlajka na lodi...

Museum of Liverpool... možná bude jeho expozice zajímavější než ta v Tate...

A pozor! Jel s námi i Paulův dědeček... Teda, ten druhý.

Liverpool - day three

23. června 2012 v 21:58 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Dnešek je den krátký, neboť jsme vstali pozdě. Řeknete-li si, že na to nemáme právo a že bychom měli od brzkého rána trávit den venku objevujíce další krásy a nekrásy města Beatles, uvažte prosím, že jsme se včera - vlastně dneska, utahaní jak po vysokohorské túře (chodíme z hotelu a do hotelu pěšky, jedna cesta trvá asi 45 minut a včera jsme ji šli čtyřikrát, z toho jednou v hustém dešti), do hotelu vrátili někdy před třetí (tohoto času). Důvod? No přece ten koncert! Přestože se nám chtělo spát a představa další cesty do města se nám moc nezamlouvala, zvládli jsme to a před desátou jsme došli ke Cavern Clubu, kde měli hrát ti pro nás neznámí The Rockits ty pro nás známé písničky od The Beatles, The Who, The Kinks, The Rolling Stones a jiné.
Atmosféra v Cavern Clubu je opravdu úžasná, jak už jsem jistě psala při naší první návštěvě: malý prostor, pokreslené zdi, všude fotky hudebníků, plakáty z koncertů a tak. Co mě překvapilo hodně, tak že kapela začla hrát relativně VČAS. Po zkušenostech se zpožděnými začátky koncertů The Glass Onion či Saville Row jsem si myslela, že se snad nechali inspirovat někde venku a že začít tak pozdě je "cool". Není. The Rockits začli včas a bylo to lepší. Kapelu tvoří pět rockerů ve středních letech, kteří to dokážou pěkně rozbalit. Hráli fakt skvěle. A samé dokonalé písničky, samozřejmě. Některé jsme dokonce neznali nebo znali jen trošku, takže jsme je pak poznali, což je super. Třeba She's Not There od Zombies nebo Catch Us If You Can od Dave Clark Five. Od Beatles hráli taky hodně věcí, co si vzpomenu tak třeba Please Please Me, Drive My Car, Get Back nebo i Lucy In The Sky With Diamonds, při které můj oblíbený kytarista Rob (hezké jméno a... nepřipomíná vám třeba někoho? :D) krásně zapomněl text, což vůbec nevadilo. Ve třech pauzách, které trvaly každá maximálně čtvrt hodiny (nechte se inspirovat, čtete-li toto někdo z Glassů nebo Savilláků :) ), si členové Rockits stačili popovídat se známými v publiku. Mezi písničkami si, stejně jako naši známí výše zmínění, dělají srandu sami mezi sebou a komunikují s publikem (stáli jsme hned ve předu - Angličani byli jaksi zdrženliví - a tak se dozvěděli, odkud jsme a že milujem Beatles). Mimochodem, ve většině případů na informaci, že pocházíme z ČR, Britové se okamžitě zmíní o fotbale.
A tak jsme si i v Liverpoolu užili skvělou pařbu :). Hmm, dala bych si ještě :D. Zítra v jednu odpoledne se do Cavern Clubu zajdeme podívat ještě na jednu mladou kapelu, vstup je totiž zdarma. To pro mě představuje jedinou naději.
Dnes jsme tedy šli do města až odpoledne, naštěstí nepršelo. Nakonec jsme se šli podívat do Walker Art Gallery, kam se taky dá dostat zadarmo. Návštěvník tam může obdivovat sbírky umění úplně všech žánrů - od Rembranta po moderní obrazy i fotky. Ale jak už to v Liverpoolu bývá, Beatles jsou všude, tak jsme tam našli i jeden obraz od Stuarta Sutcliffa z Hamburku. Potom už ale končila otvírací doba a my se vydali do Liverpoolské katedrály, největší katedrály v celém Spojeném království. Co by vás mohlo zajímat, tak že v padesátých letech se malý Paul chtěl zapsat do místního kostelního sboru. Bohužel - nebo naštěstí? - ho nevzali. Kdoví, co by bylo (nebo hůř nebylo!), kdyby ho vzali. Každopádně i přesto s místním sborem Paul později spolupracoval, hlavně když připravoval "Liverpool Oratorio" and "Ecce Cor Meum". Katedrála se nám jinak moc líbila, zaujala nás kromě své velikosti i svou cihlovitostí :D. Fakt hezká.
Zítra se chystáme na projížďku lodí a do dalšího muzea, tak zase dám vědět. Něco beatlesáckého se zcela jistě najde. Díky za zájem :).

A pro změnu nějaké fotky z dneška:
V Liverpoolu narazíte na Beatles fakt všude.

Liverpoolská katedrála

Brána do světa "China Town"

Důkaz, že jsme v Británii :D

Liverpool - day two

22. června 2012 v 19:24 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Poté, co jsme se skoro i dodívali na Annie Hallowou, jsme včera před půlnocí (ovšem místního času, u nás v té době bylo už před jednou) usli v měkké posteli, unavení a těšící se na další zážitky. Už jsme se stačili zhruba domluvit na programu dalších dnů, na pátek jsme si naplánovali cestu Magical Mystery Tour, během které vás takový ten autobus poveze po místech spojených s Beatles, která nejsou pěšky bohužel tak snadno dostupná. K tomu vám i průvodce vykládá o historii a zajímavostech těch míst. Moc jsme se těšili, už i proto, že venku fakt hodně pršelo a sedět v autobuse by bylo tedy příjemné. To, že je to docela dost drahé (16 liber na osobu) už jsme brali jako riziko podnikání a jeli jsme si to sem přece užít, že.
Zvyknout si na déšť nám chvíli trvalo. Pak jsme si uvědomili, že roztažený deštník opravdu nemá žádný smysl, obzvlášť když fouká vítr, a smířili jsme se s tím, že budeme celý den promoklí. Na nádraží nám příjemný Liverpudlian poradil ohledně plánované jízdy do Manchesteru a my si uvědomili, že jakmile Britové slyší náš - jistě zřetelný - přízvuk, chovají se k nám fakt děsně mile. Nice. Pak jsme zamířili do Albert Dock, což je přístav, u kterého to žije. Zde jsme se vedle slavného Beatles Story, muzea Beatles, do kterého se chystáme zítra (uííí já se těším!) zeptali na jízdenky na Magical Mystery Tour, které už bohužel byly na dnešek vyprodané (o Beatles mají všichni zájem, to je přece jasné). Paní nám ale navrhla alternativu za stejnou cenu, se stejným programem, jen trochu v komornějším obsazení: Magical Mystery Tour v taxíku! Tak jsme to vzali. Dobře jsme udělali, protože taxi řídil moc příjemný pán a věnoval se přímo nám, protože jsme jeli jen my a ještě trojice Američanů z Texasu. O cestě samotné už toho moc nenapíšu, protože to se prostě musí vidět. A cítit. Po celou dobu, když pan Jay zrovna nepovídal něco, čemu jsem teda bohužel moc nerozuměla (Američani otevřeli všechna okna a on nemluvil moc nahlas), hráli Beatles. To bylo krásné. Všechno. Tak tedy ještě obrázky, většinou je fotil americký tatík, protože on seděl u otevřeného okna (ta ostatní byla velmi mokrá).

Dům, kde žil Ringo Star do svých tří let, než se odstěhovali...

... do uličky vpravo. Dům v popředí se objevil na obálce Ringova alba Sentimental Journey.

Penny Lane! "Obyčejná" liverpoolská ulička. Jen tak nějak nejslavnější.

In Penny Lane there is a barber showing photographs...

Vpravo vzadu: dům rodiny George Harrisona

Dům Briana Epsteina

Strawberry Fields FOREVER!

Dům Johna Lennona, jehož rodina měla ze všech beatlesáckých nejlepší společenské postavení

Dům Paula McCartneyho na Forthlin Road 20. Spolu s domem Johna jsou oba ve vlastnictví National Trust.

Liverpool Institute: škola, kam chodil Paul i George. John navštěvoval nedalekou Art School, která vznikla jako odnož Liverpool Institute.

No, tak doufám, že jste pochytili aspoň trochu té atmosféry... Tady je jí všude plno. Teď si ale musím trochu odpočinout, večer jdeme na ten koncert. Tak zase zítra, beat goes on!

Liverpool - day one

21. června 2012 v 22:44 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Tak a je to tady. Letadlo v Bratislavě OPRAVDU vzlétlo a my se za dvě hodiny a něco málo OPRAVDU octli v Liverpoolu na letišti Johna Lennona (jak poetické! heslo letiště zní: above us only sky), kde pršelo, a tak nás hned zezačátku pohltila ta správná britská atmosféra :). Kupodivu všechno proběhlo opravdu hladce, na letišti jsme neměli žádný problém, letadlo ani nespadlo a my dokonce našli hotel. Měla jsem docela strach, jaký hotel to asi bude, když stál tak málo, ale nakonec to dopadlo takto:
Zazvonili jsme a otevřela nám příjemná slečna ptajíc se: "You've come from Olomouc today?" a po kladné odpovědi zvolala "I was there just a few weeks ago! It's such a wonderful city! Everyone just goes to Prague but Olomouc, it's so beautiful!" To nás samozřejmě velmi potěšilo :D. Potom se ptala, co nás přivádí do Liverpoolu, a po jasné odpovědi "Beatles" začla básnit, že na konci srpna tady bude "Beatles week" a proč že jsme nepřijeli tehdy, jenže my to zkrátka předtím nevěděli... Poradila nám tedy, na jaká místa se určitě musíme podívat (což už jsme tušili), která restaurace je blízko a levná (tam půjdem!) a jaký taxík se dá objednat za přijatelnou cenu. Tak jsme moc poděkovali a za chvíli se octli v útulném pokojíku, který se nám velmi zamlouvá. Co bychom ale trčeli v hotelu, že? A tak jsme se hned vydali do města.
Do centra to pěšky z hotelu trochu trvá, ale zvládli jsme to. Byli jsme docela překvapeni mohutností některých staveb jako World Museum, jehož velkolepost se stává jaksi absurdní v kombinaci s množstvím hrozných reklam, které je oblepují. Také nás zaujal třeba obrovský sloup, na němž stála (alespoň v porovnání s ním) maličká socha, nejspíš Napoleona. Interesting.
Měli jsme ale strašný hlad a na výběr jsme měli v podstatě jen mezi drahýma restauracema (nee), McDonaldem (tam si zajdem u nás, né? Né!) a Fish&Chips, tak jsme se rozhodli pro poslední možnost, přestože to není ani moc dobré, ani moc levné, a už vůbec ne zdravé, ale měli jsme hlad a je to aspoň BRITSKÉ. Mňamka. A pak přišlo hledání Cavern Clubu. Našli jsme ho nakonec díky jedné zvědavé paní v ulici Matthew Street. A stálo to teda za to.
Viz fotky :D. Pak jsme se i na chvíli podívali do obnoveného Cavern Clubu, který stojí naproti původní Cavern. Tam hraje každý den živá hudba a musím říct, že to tam fakt žije! Hrál tam zrovna sympatický mladík písničky od ELA či Beatles a celkem mu to šlo. A hlavně: ta hudba tam prostě nějak patří. Úžasné. Teď mi trochu pokazilo náladu, že vstupenky na sobotní Night with The Beatles jsou už vyprodány, ale nakonec půjdeme na nějaký jiný rock'n'roll a to bude jistě taky super. Však uvidíte. A protože pak začal teprve pořádný English rain, jeli jsme do hotelu a jsme mrtví. A já si připadám stále jak v nějaké počítačové hře... Jak je možné být najednou tady, kde to všechno začalo??? Jsem unesena.
Tak zase zítra, Beatles forever!

Beatles na autobusu:

Yellow Duckmarine, místní atrakce, zároveň autobus i loď

John and me in front of Cavern

Původní Cavern - dnes "Cavern Pub"

Jé jé jedéém

20. června 2012 v 14:07 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Jelikož jsem na sebe moc hodná, jako dárek za ten náročný rok plný maturit a přijímaček jsem si dala cestu svých snů: cestu do Liverpoolu! Původní plán jet vyloženě po stopách Beatles - čili spojit to s Londýnem - krachnul kvůli Olympijským hrám, kvůli kterým se do britské metropole navalí davy turistů (o které nestojíme) a zboží se zdraží (což nás taky zrovna nepřitáhlo). Možná že kdybychom tehdy věděli, že Paul bude hrát na jejich zahajování, náš původní plán by se nezměnil. Ale je tomu tak, že jedeme na týden do Liverpoolu, tam, kde to všechno začalo. A tak jsem si řekla, že by byla velká škoda, kdybychom se se svými zážitky (které, doufám, budou jen skvělé) s vámi ani trochu nepodělili, tudíž sem budu psát články, ještě nevím, jestli to zvládnu každý den, ale o tom důležitém a s Beatles spojeném se určitě dozvíte! Takže sem od čtvrtka do příštího čtvrtka choďte často, ať nic nepropásnete :).

Diplomy za soutěž

20. června 2012 v 9:47 | Czewa |  Aktuality
Děkuji moc všem, kteří se zúčastnili zdejší první soutěže, i těm, kteří odpověděli třeba jen na poslední otázku. Pro tři výherkyně tu mám diplomy, tak doufám, že se vám budou líbit. A že si třeba zasoutěžíte i příště, až na vás zas něco nachystám.




Dear Paul...

18. června 2012 v 9:23 | Czewa |  Aktuality
It was many years ago today,
Sergeant Pepper taught the band to play...
But the moment has come just now
when I want to send to you a few words, Paul.

There are millions of people who love you
for your music, for your appearance, for your sense of humor
for your love to animals, people and LIFE in general.
I am one of them, neverthelles I can't say that everyone
who loves you
is just an insignificant fan.
We all know who we are
we all know why we love you so much
and we all do thank you.

But every single person that loves you
is different
has his or her own life
and has found his or her own way to you, to your music.
This can show that your music is like a well
to which we come to drink the water of love,
water of happiness, water of life.

Your music makes us happier.
That's why we love you.
Thank you SO much for all you've done. Happy birthday and do not stop :)!

Eve from the Czech Republic

Soutěž!!!

13. června 2012 v 15:47 | Czewa |  Aktuality
Protože se teď (před přijímačkama :D) velmi nudím, napadlo mě si pro vás připravit malou vědomostní - a vlastně i trochu kreativní - soutěž. Vymyslela jsem pět otázek na fakta o Beatles a aby to nebylo tak snadné (vy si stejně najdete všechno na internetu, i když napíšu "nedělejte to" :D, a jakože teď jsem to napsala!), šestá otázka vás donutí vyjádřit se sami za sebe. První tři soutěžící, kteří napíší pět správných odpovědí a u poslední otázky se budou obtěžovat aspoň s jednou smysluplnou větou, budou zde mít poté každý vystavený nějaký krásný diplom, který si budou moci klidně stáhnout a chlubit se na vlastním blogu, facebooku nebo třeba na ploše :). Tak do toho ;).

Otázka první: Kolik malých fotek Beatlesáků je na přední straně obalu desky A Hard Day's Night?

Otázka druhá: Jaké značky byla Ringova bicí souprava?

Otázka třetí: V jakých písničkách hraje Paul na akustickou kytaru? Napište alespoň 2.

Otázka čtvrtá: Kolik měl George Harrison bratrů?

Otázka pátá: Kdo hraje na harmonium v písničce We Can Work It Out?

Otázka šestá: Co byste dělali, kdyby u vás právě v tuto chvíli zazvonil Paul McCartney?


All My Loving

11. června 2012 v 14:44 | Czewa |  Písničky
Těch úžasných písniček od Beatles je tak straaašně moc, že pořád přicházím na další a další, o kterých jsem měla přece už dávno napsat! No a jelikož All My Loving poslední dobou speciálně miluju, mám ji teď dokonce i nastavenou jako zvonění na mobilu, přišel její čas právě teď.
Byla to první Paulova písnička, u které složil první text a pak až hudbu. Slova ho napadla jednoho dne při holení. Až když dokončil své denní povinnosti a text už měl vymyšlený, pustil se do skládání hudby. Písnička vypráví, ostatně jako mnoho jiných složených v této době, kdy byla kapela téměř neustále na turné, o odloučení. Paul se již znal s Jane Asherovou, setkali se poprvé po koncertě v Chelsea a zanedlouho poté spolu začali chodit. I John Lennon v písních rád vzpomínal na svou ženu Cynthiu (nebo snad i na někoho jiného?), ale jeho texty byly většinou plné obav a skepticismu. Paul narozdíl od toho věřil, že všechno dobře dopadne. Remember I'll always be true...
Písnička se dostala na album With The Beatles, které poslouchám většinou hlavně díky ní. V žebříčcích se pohybovala nahoře a dokonce i John, který většinou Paulovy písničky kritizoval, prohlásil, že to je "zatraceně dobrý kus práce". Mně ta písnička vždycky tak zvedne náladu...


A tady, ten božský dvojhlas Paula a George...


Close your eyes and I'll kiss you,
Tomorrow I'll miss you;
Remember I'll always be true.
And then while I'm away,
I'll write home every day,
And I'll send all my loving to you.

I'll pretend that I'm kissing
the lips I am missing
And hope that my dreams will come true.
And then while I'm away,
I'll write home every day,
And I'll send all my loving to you.

All my loving I will send to you.
All my loving, darling I'll be true.

Close your eyes and I'll kiss you,
Tomorrow I'll miss you:
Remember I'll always be true.
And then while I'm away,
I'll write home every day,
And I'll send all my loving to you

All my loving I will send to you.
All my loving darling I'll be True.
All my loving All my loving ooh
All my loving I will send to you

I'd Have You Anytime

6. června 2012 v 21:38 | Czewa |  Solos
Už jsem zase dlouho nenapsala o nějaké Georgeově sólovce, což je teda chyba, obzvlášť když je tak často poslouchám. Už to tak vypadá, že první většinou píšu o svých oblíbených kouscích - a na tom není vlastně nic špatného. Písnička I'd Have You Anytime zahajuje skvělé album All Things Must Pass, které vyšlo roku 1970 jako první Georgeovo sólové album po rozpadu Beatles.
Nenapsal ji však jen George Harrison, nýbrž i Bob Dylan, takže není divu, že se to tak povedlo. I'd Have You Anytime vznikla na konci roku 1968, když Bob Dylan pozval George a jeho ženu Pattie na díkuvzdání k sobě do Los Angeles. Bob Dylan byl zpočátku jejich návštěvy prý dost uzavřený, to se změnilo, když hudebníci po třech dnech vytáhli své kytary. Dylan, zvyklý skládat písničky o třech akordech, se tak musel přizpůsobit "harmonické paletě" typické pro tvorbu Beatles, čili i Georgeovu. Vznikly tak velmi zajímavé akordové kombinace, které můžete v I'd Have You Anytime slyšet. Co se týče textu, každý složil něco. George přišel s první slokou, Bob pak dodělal "bridge" (all I have is yours... to se mi moooc líbí!) a tak dále. Při této návštěvě složili George s Bobem i jiné písničky, například nevydanou Nowhere To Go, která je ale taky moc pěkná.
Konečně, nahrávání písničky začalo v Londýně na konci května 68. Na bicí hrající Alan White používal místo paliček drátěný kartáč :D. Za skvělé kytarové sólo vděčíme Ericu Claptonovi, komu jinému žeano. V písničce se objevuje také vibrafon a John Barham vymyslel orchestrální aranžmá - takové ty ozvěny a tak.
A já ji prostě... miluju.


Let me in here, I know I've been here
Let me into your heart
Let me know you, let me show you
Let me roll it to you

All I have is yours
All you see is mine
And I'm glad to hold you in my arms
I'd have you anytime

Let me say it, let me play it
Let me lay it on you
Let me know you, let me show you
Let me grow upon you

All I have is yours
All you see is mine
And I'm glad to hold you in my arms
I'd have you anytime

Let me in here, I know I've been here
Let me into your heart

Linda McCartney: Life in Photographs

2. června 2012 v 20:36 | Czewa |  Knihy
Moji milí čtenáři, musím vám představit dokonalou knihu, kterou jsem dostala od dokonalé maminky za odměnu po maturitě - ano, můžete mi blahopřát, zvládla jsem to až moc dobře. Mamka mě s tím napínala už asi dva měsíce dopředu, že pro mě má něco fakt úžasného, takže tu maturu musím prostě dát. No, a vskutku nelhala.
Dostala jsem velikou knihu, největší knihu, kterou jsem kdy měla. Je velká (a tlustá) spíš jako dvě běžné knihy. Nevleze se do knihovny, tak jsem jí udělala místo pod postelí vedle baskytary. Ale častěji teď leží se mnou na posteli, kde si ji zamilovaně prohlížím.
Jedná se o knihu s fotografiemi Lindy McCartney, Paulovy skvělé a nadané ženy, která s ním vychovala tři děti a která želbohu zemřela roku 1998 na rakovinu prsu. Jak napovídá název, kniha ukazuje Lindinu tvorbu, tolik spjatou s jejím životem, od počátků focení rockových hvězd až po rodinný život, lásku ke zvířatům a přírodě vůbec. Potom, co jsem si přečetla úvodní slovo od Paula a úvahy o Lindině tvorbě od Annie Leibovitz, Martina Harrisona, Lindy samotné a Mary a Stelly McCartney, nic mě už nezastavilo v prohlédnutí všech fotek v knize. A tak jsem se na chvíli ocitla mezi Rolling Stones, do zpěvu zabranou Janis Joplin, pro hru oddaným Jimim Hendrixem, zasněným Petem Townshendem, uvažujícím Frankem Zappoou nebo třeba modelkou Twiggy. Z těchto fotek se mi hodně líbí ty, kde je skupina zobrazena úplně dole a většinu fotky zabírá nebe (v případě fotky skupiny The Fool) nebo stromy (u fotky Crosbyho, Stille a Nashe). Když se poprvé objevila fotka Beatles, srdce se mi rozbušilo :). Neuvěřitelně hezky dokázala Linda zachytit tvůrčí přátelství Paula a Johna, třeba tady na té fotce:


Když se dostáváme za rok 1968, na fotkách dominuje Paul, Heather, ale stále i celá skupina. Asi moje nejoblíbenější část knihy začíná s rokem 1970 a s prvními obrázky Paulovy a Lindiny rodiny. Paul jako tatínek, Paul v přírodě, louky, koně, malá Mary, Stella a James... Ale i v druhé půlce se objevují hvězdy jako třeba můj oblíbený Dustin Hoffman nebo Johnny Depp. Postupně jde vidět, jak děti McCartneyových rostou, jak se Linda přibližuje přírodě... Je to krásné.
Na všech těch fotkách je nejkrásnější to, jak jsou přirozené. Ani ty slavné osobnosti na Lindiných fotkách nepózují, pracují, přemýšlí, zkrátka nečekají jen na "cvak".
Ta knížka je vlastně album z výstavy, pojmenované stejně, která se konala minulý rok. Tady se můžete podívat, jaká byla atmosféra na její vernisáži. Ach, kéž bych tam byla...


Tady vám ukážu některé své oblíbené fotky, ale věřte, že ten pocit držet tu tlustou knihu a vidět ty fotky na papíře je nenahraditelné...

Brian Jones and Mick Jagger, New York, 1966

Jimi Hendrix, New York, 1967

Jooo, Paul and Martha, London, 1968

Tahle je taky skvělá: The Beatles, London, 1968

Crosby, Stills and Nash, London, 1969

Tady ta fotka je nádherná, Paul musel být skvělý tatínek... (Paul and Mary, Scotland, 1970)

Tady je fakt dobré to prostorové uspořádání. Paul, Stella and James, Scotland, 1982

...dala bych sem jich i víc, třeba moje nejoblíbenější s Paulem a Mary se nikde nedá najít, takže asi budete muset přijít na návštěvu :).