Květen 2012

That Means A Lot

28. května 2012 v 13:36 | Czewa |  Písničky
Tak do této písničky jsem momentálně total brutal zamilovaná, takže o ní prostě musím napsat článek. I proto, že mi tak pomáhá u toho učení na maturitu... Nebo mě spíš rozptyluje? :))
Napsal ji Paul, původně pro album Help!, ale Beatles se nikdy nepodařilo natočit verzi, se kterou by byli spokojeni jako s definitivní. Během zkoušek probíhajících od února do března 1965 se o natočení That Means A Lot pokusili 24krát. "Zjistili jsme, že ji prostě nemůžeme zazpívat. Popravdě jsme to dost vorali, a tak jsme si nakonec řekli, že bude lepší dát to někomu, kdo to zvládne." To řekl John. A to je právě docela škoda.
Tady si můžete poslechnout pár zkoušek, mně osobně se nejvíc líbí ta první teda. Ta se jim náhodou povedla. Měli ji natočit a dát na Help!. Ale co už s tím, no.


Písničku dostal P. J. Proby, americký zpěvák, který účinkoval v dubnu 1964 v televizním pořadu Beatles a který se s kapelou spřátelil. Chtěl, aby mu Beatles dali k dispozici nějakou skladbu, jako to udělali předtím třeba pro Petera a Gordona. Proby That Means A Lot natočil a dostal se s ní v říjnu 1965 na 30. místo britských žebříčků, což chápu jedině díky její kráse, ale nechápu kvůli tomu, že ten Proby ji docela pokazil... Takže doporučuju neposlouchat. Ale kdybyste museli, tak tady je:


Hey Bulldog

23. května 2012 v 11:42 | Czewa |  Písničky
Když Beatles natáčeli ve studiu na Abbey Road propagační film, něco jako klip, k písničce Lady Madonna, napadlo je dát dohromady ještě nějakou skladbu, aby neplýtvali časem. Chystali se do Indie, tak ho asi neměli nazbyt, no. John tedy přinesl z domu nějaké verše, které složil pro film Yellow Submarine. Vysvětlil ostatním, jak by si píseň představoval a všichni pak začli vymýšlet nejrůznější nápady. Například v Johnově verši "Some kind of solitude is mesured out in news" změnili poslední slova na "in you", což si první jen špatně přečetli a pak to tam i nechali. Původně v písničce nebyla žádná zmínka o buldokovi, John tam měl jen slovo "bullfrog", což znamená skokan. Když ale Paul začal na konci písně štěkat, což se všem samozřejmě líbilo, změnili to slovo a tím i název písničky. A bullfrog stejně zůstal v první sloce.
Když pak písničku nahrávali, přišla se podívat Yoko a zeptala se Johna: "Proč neuděláte něco, co má pevnější tvar?". John na to odpověděl jen: "Ten buldok, to byl trapas." A přitom je to taková dobrá písnička, srandovní, ale dobrá!
Píseň se nakonec objevila ve filmu Yellow Submarine, ale producentovi Alu Brodaxovi se nelíbila a vystřihl ji z americké verze. To mají teda ti Amíci blbí.
Keep on rockin' with The Beatles!


Sheepdog, standing in the rain
Bullfrog, doing it again
Some kind of happiness is measured out in miles
What makes you think you're something special when you smile?

Child-like, no one understands
Jack knife, in your sweaty hands
Some kind of innocence is measured out in years
You don't know what it's like to listen to your fears

You can talk to me
You can talk to me
You can talk to me
If you're lonely you can talk to me

Big man (Yeah), Walking in the park
Whigwam, frightened of the dark
Some kind of solitude is measured out in you
You think you know me but you haven't got a clue

You can talk to me
You can talk to me
You can talk to me
If you're lonely you can talk to me

Ehh.
Rowww, row row!

Hey, Bulldog
Hey, Bulldog
Hey, Bulldog
Hey, Bulldog
Hey, Bulldog
Hey man
Whats that boy?
Woof
Whaddaya say?
I say, "Rroof"
You got any more?
Rrrrrowerra! Aaaaaaaaaah hah hah!
You got it! that's right! yeah.

That's it man, Wooohooo, That's it, you got it!
A hah, a hah hah!
Dont look at me man, I only have 10 children
Yahoo! Ahaa.....ha ha ha ha ha ha ha
Quiet! Quiet!
OK
Quiet!
Hey, Bulldog!

My, The Glass Onion... no a LOVE

20. května 2012 v 14:43 | Czewa |  Moje beatlesoviny

...díky za fotku...díky za koncert...v pátek to bylo prostě skvělé!

Hollies

15. května 2012 v 19:17 | Czewa |  Jiné skupiny a interpreti
Hollies jsem objevila teprve nedávno a netrvalo dlouho, než jsem si je zamilovala. Je to jedna z mála skupin, která si - aspoň v některém směru - zaslouží být srovnávána s Beatles. Však se jim také přezdívalo "Beatles z Manchesteru". V neděli 3. února 1963 si tyto kapely dokonce zahrály na společném koncertě v Cavern klubu.
Podobně jako u Beatles tvořila základ dvojice: Allan Clarke a Graham Nash. Ti spolu hráli dlouho pod různými názvy, třeba jako Rikky & Dane. S tímto jménem se objevili v Carrol Levis Discovery Show, kde vystupovali také Johny & The Moondogs - tak se tehdy jmenovala skupina, ve které hráli John, Paul a George. Jako Beatles je viděli až na koncertu v manchesterském klubu Oasis.
Skupina s názvem Hollies vznikla roku 1962 v sestavě Eric Haydock (baskytara), Don Rathmone (bicí) a Tony Hicks (kytara) a samozřejmě výše zmínění dva zpěváci a kytaristé. Srovnávání s Beatles se jim moc nelíbilo, protože hráli přece jenom trochu jiné věci a to, že nosili taky kožené oblečení, přece ještě není důvod ke srovnávání. Při návštěvě Liverpoolu si jich všiml Ron Richards, který jim domluvil smlouvu s Parlophonem, u kterého natáčeli Beatles taky. Prvními hity Hollies se staly písně Just Like Me a Searchin'. Dona Rathmonea nahradil brzy za bicími Bobby Elliott, protože původní bubeník změnil funkci na cestovního manažera skupiny.
V prosinci 1965 se do hitparád dostala jejich coververze Georgeovy skladby If I Needed Someone, kterou autor docela krutě zkritizoval. A já se mu teda popravdě moc nedivím... Jako ne že by se mi to tak moc nelíbilo, ale není to nic moc. Však si to poslechněte. Prostě... originál je jen jeden.


Graham Nash byl logicky docela naštvaný, ale zlá nálada časem vyprchala. Sám Graham se pak zúčastnil nahrávání All You Need Is Love.
Každopádně Hollies patřili k nejúspěšnějším kapelám té doby, mezi lety 1963 a 1988 natočili 31 singlů, které se vyšplhaly na vrchol hitparád. Za zmínku stojí třeba Stay, I'm Alive, Just One Look nebo I Can't Let Go. Graham Nash ale skupinu opustil a usídlil se ve Spojených Státech, kde dal dohromady formaci Crosby, Stills & Nash. V Hollies ho nahradil Terry Sylvester, rodák z Liverpoolu. Roku 1983 se k nim Graham zase krátce připojil, nahráli spolu album What Goes Around, potom ještě jednou o dvanáct let později. Skupina vedená Allanem Clarkem koncertovala ještě v roce 1999.


Nejvyšší Beatle...

12. května 2012 v 20:14 | Czewa |  Zajímavosti
...byl opravdu Paul, vyhráli jste! Podle serveru imdb.com měří metr osmdesát, pokud už se teda nezačal zmenšovat... Hned po něm byl George, který měřil jen o trošilinku méně.

Across the Universe

10. května 2012 v 10:39 | Czewa |  Filmy
Tento americký muzikál byl natočen roku 2007 režisérkou Julií Taymor, které vděčíme třeba za skvělý film Frida. O ději vám moc říkat nebudu, to se na Across the Universe podívejte sami, tady postačí zmínit, že se jedná o hezkou lovestory. Důležitou roli hraje doba, ve které se příběh odehrává: Amerikou hýbají protesty proti válce ve Vietnamu, léto lásky... K natočení tohoto muzikálu byla potřeba velká suma peněz - už jen na koupi práv k použitým písničkám, výhradně skladbám od Beatles. Už od začátku i proto doprovázely film obavy. Písničky jsou v něm nazpívané ve verzích slavných zpěváků i neznámých herců a s úplně novým aranžmá. Ve filmu je použito přesně 30 písní. Na plátně se objevují do té doby relativně neznámé tváře, které však byly pečlivě vybrány i podle toho, jak zpívají. Evan Rachel Wood, která hraje politicky angažovanou Lucy, na konkurzu oslnila publikum zpěvem If I Fell. Jude, kterého hraje anglický herec Jim Sturgess, měl zkušenosti z rockové kapely a režisérka o něm tvrdila, že dokáže plynule přejít z mluvení do zpěvu. O to právě Julie Taymor usilovala. Přechody mezi dialogy a melodiemi měly být hladké a přirozené. I z toho důvodu nazpívali herci většinu písniček přímo na place, což nebylo nijak snadné, vezmeme-li v úvahu to, že se museli soustředit i na své výrazy a pohyby. Aby skladby zněly co nejautentičtěji, zvukaři při nahrávání používali dobovou techniku - staré mikrofony, gramofonové pásky...
Kromě neokoukaných herců si ale ve filmu zahrála malou roli třeba i Salma Hayek, která představovala rovnou pět postav najednou - pět sestřiček, které ošetřují z války zraněného Sama při písničce Happiness Is A Warm Gun. Také Joe Cocker se ve filmu objeví ve vícero rolích, při kterých zpívá Come Together jako hippie, pasák a somrák. Ještě třeba zpěvák Bono Vox ze skupiny U2 hraje a zpívá Dr. Doberta, který veze mladou partu lidí na psychedelický výlet po Spojených Státech (inspirováno Kerouacovou knihou Na cestě).
A co na to Paul? Když se režisérce konečně povedlo ho k projekci dostat, po skončení se ho Julie Taymor zeptala, jestli se mu něco nelíbilo, Paul odpověděl prostě: "A co by se mi jako mělo nelíbit?"
A tak film úspěšně vyšel, aby okouzlil diváky duchem 60. let, aby oslovil všechny generace, aby proletěl celým světem. Proto se film jmenuje právě podle písničky Across The Universe.
Já osobně byla zpočátku trochu vyděšená tím, jak zpívají různé hlasy ty krásné písničky, některé se mi líbí víc, některé míň, například filmový Jude má na můj vkus moc sladký hlas. Ale je to prostě hudba Beatles, tak to by museli hodně pokazit, aby ji pokazili :D! Líbí se mi to, jak je ten film barevný, jeho příběh, psychedelické scénky mnohdy podobné stylu Yellow Submarine... A taky někteří herci. Takže doporučuju shlédnout ;).

Nějaké obrázky z filmu:







The Beatles

8. května 2012 v 17:53 | Czewa |  Alba
Na albu The Beatles, obecně známém jako bílé dvojalbum, pracovali Beatles po natočení alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band. Už teď vám možná došlo, že samotný název je jaksi v kontrastu s tím albem předešlým - je krátký a hlavně velmi prostý. I v ostatních ohledech představovalo album The Beatles opak od Sgt. Peppera: Místo pestrobarevného obalu použili čistě bílou barvu. Místo složitých mixů, nahrávání přes sebe a podobně je na bílém dvojalbu většina písniček jednoduchých, s doprovodem "obyčejných" akustických kytar. I co se textů týče, tak si při práci na dvojalbu kluci nelámali hlavu s hlubokomyslnými texty, i když, jak se to vezme :).
Většina písniček umístěných na tomto albu vznikla v Indii, kde Beatles trávili čas od února 1968. Jeli za duchovním vůdcem Maharishim do Rišikeše. Po dlouhé době si tam odpočinuli, nalezli klid a taky oprášili dobré vztahy. To všechno mělo skvělý vliv na jejich kreativitu, v Indii napsali opravdu hodně dobrých věcí, asi polovinu bílého dvojalba. V Indii neměli k dispozici elektrické kytary ani klávesy, to je asi důvodem, proč je většina těchto písní akustických. Některé z písní napsaných za té doby nakonec na albu ani nebyly použity, například Paulova Junk, kterou vydal později na sólovém albu McCartney, Georgeova Not Guilty nebo Johnova Child Of Nature, kterou pak přetextoval na Jealous Guy.
Na rozdíl od předchozího alba nebylo The Beatles zamýšleno jako konceptuální album, písně nemají žádné společné téma a střídá se zde mnoho hudebních stylů. Možná proto chtěli původně Beatles nazvat album A Doll's House, skládalo se totiž z různých nesourodých kousků. Od tohoto nápadu upustili, když se dozvěděli o albu Music in the Doll's House, vydaném krátce předtím skupinou Family.
Z období natáčení alba, které se konalo od května až do října roku 1968, pocházejí dva singly, jeden Ob-La-Di Ob-La-Da/Revolution, druhý Hey Jude/Revolution - rychlá verze, tyto dvě skladby na bílém dvojalbu nejsou.
Celkově album obsahuje 30 písniček, některé mám moooc ráda, tak například hned tu první (Back In The USSR), While My Guitar Gently Weeps, Blackbird, Mother Nature's Son, Helter Skelter... a mnoho dalších.
Disc 1:
1. Back In The USSR
2. Dear Prudence
3. Glass Onion
4. Ob-La-Di Ob-La-Da
5. Wild Honey Pie
6. The Continuing Story Of Bungalow Bill
7. While My Guitar Gently Weeps
8. Happiness Is A Warm Gun
9. Martha My Dear
10. I'm So Tired
11. Blackbird
12. Piggies
13. Rocky Racoon
14. Don't Pass Me By
15. Why Don't We Do It In The Road
16. I Will
17. Julia
Disc 2:
1. Birthday
2. Yer Blues
3. Mother Nature's Son
4. Everybody's Got Something To Hide
5. Sexy Sadie
6. Helter Skelter
7. Long Long Long
8. Revolution 1
9. Honey Pie
10. Savoy Truffle
11. Cry Baby Cry
12. Revolution 9
13. Good Night

Honey Pie

4. května 2012 v 18:09 | Czewa |  Písničky
Honey Pie je další z písniček ve stylu When I'm Sixty Four - inspirovaná hudbou mládí Paulova otce Jima, dvacátých let. Text je prostý: Mladá herečka se stala slavnou v Americe a její milý, jenž ji oslovuje právě "Honey Pie" by ji chtěl zase zpět doma v Anglii. Při nahrávání seděl Paul u klavíru a zpíval, John hrál na elektrickou kytaru a George - překvapivě - na baskytaru (to je ale pěkná představa!). Nahrávalo se 1. října 1968 v londýnských Trident Studios. George Martin později přidal dechový podklad pro písničku podle partitury, kterou sám vypracoval (šikula!). Aby písnička měla jasný nádech starých časů, byly k ní přidány i některé staré zvuky, třeba věta "Now she's hit the big time!" pochází z nahrávky z gramofonové desky s otáčkami 78 RPM. Tuto bezva písničku si můžeme poslechnout z Bílého dvojalba.


She was a working girl
North of England way
Now she's hit the big time
In the U.S.A.
And if she could only hear me
This is what I'd say.

Honey pie you are making me crazy
I'm in love but I'm lazy
So won't you please come home.

Oh honey pie my position is tragic
Come and show me the magic
of your Hollywood song.

You became a legend of the silver screen
And now the thought of meeting you
Makes me weak in the knees.

Oh honey pie you are driving me frantic
Sail across the Atlantic
To be where you belong.

Honey pie, come back to me.

I like it like that,
Oohh, I like this kinda, hot kind of music.
Hot kind of music, play it to me,
Play it to me Hollywood blues

Will the wind that blew her boat
Across the sea
Kindly send her sailing back to me.

Honey pie you are making me crazy
I'm in love but I'm lazy
So won't you please come home.