Leden 2012

The Glass Onion

28. ledna 2012 v 14:41 | Czewa |  Beatles Revival
Konečně mám příležitost napsat článek o další revivalové kapele. Tentokrát se jedná o brněnskou kapelu s názvem The Glass Onion, která měla včera v Brně úžasný a hodně dlouhý koncert!
Místo toho, abych vám vyprávěla o kapele jako takové (tyto informace si můžete přečíst na jejich stránkách http://www.theglassonion.cz/, kde asi poznáte i jejich skvělý humor :D), spíš popíšu ten včerejší koncert, na kterém se sešlo spooooustu fanoušků Beatles a kde se pařilo až do čtvrt na dvanáct. Koncert se konal na Musilce, v kulturním středisku Omega. Husovická hala byla nakonec i přes svou velikost skutečně plná. Čekání na začátek přestalo někdy po půl osmé, kdy byly všechny vstupenky utrhnuté, všechny batohy v šatně a čtyři kluci to rozjeli s A Hard Day's Night. Překvapilo mě to. Překvapilo mě, jak dobře hrají, i když nenapodobují Beatles tak dopodrobna, jak to většinou u revivalových kapel bývá. Ve většině písniček ukázal svůj hlasový rozsah bubeník Robert, který u zpěvu dokázal ještě perfektně držet rytmus, mezi písničkami obveselovat publikum svými vtípky (zdá se, že už jsme dlouho nepřidali do našeho repertoáru něco od Beatles, takže s vámi souhlasím a dáme něco od Beatles!) a uvádět další čísla. Ten mi byl taky nejsympatičtější, hrózně hezky se usmívá :). Na doprovodnou kytaru hraje místo Johna "Paul McRovnanik", který má přezdívku podle Paula a ještě k tomu zpívá písně převážně z repertoáru George nebo Ringa. Ten je musí mít opravdu všechny čtyři rád stejně :D! Sólová kytara a taky foukací harmonika (jupí!) byla skvěle zvládnutá díky Marcelovi, který je taky hezký jak vzhledově, tak zpěvově :)). No a na basu brnkal bez chybičky Jakub, který svým nevinným úsměvem zakryje snad i to, že není levák, nezpívá Paulovy písničky a prostě nechce být Paul, chce být on, člen skupiny The Glass Onion. A mně se to líbí. Je to originální. A hudba skvělá.
Do druhé přestávky hrála skupina v černých oblecích převážně písničky z ranějšího období (vzpomenu na své oblíbené: I Don't Want To Spoil The Party, Misery, Another Girl, I've Just Seen The Face, You're Going To Lose That Girl...), poté přišli nastrojení do sergentovských barevných obleků a došlo na pozdější písničky jako Back In The USSR, Don't Let Me Down, Get Back, One After 909, Lucy In The Sky With Diamonds, Sgt. Pepper's..., With A Little Help From My Friends atd. Já jsem si ten koncert nesmírně užila a ještě jednou děkuju K., že mi ho doporučila. Písničky nazpívané The Glass Onion ani jakýmkoliv jiným Beatles revivalem bych si asi doma nepouštěla, to si raději pustím samozřejmě originál, ale být tam s tou živou hudbou, cítit duch Beatles všude kolem, lásku k nim, nadšení, hudbu, hudbu, hudbu... To se ani nedá popsat. Už se moc těším na další koncert. Díky.


Jedete nebo jdete někdo...

20. ledna 2012 v 16:03 | Czewa |  Moje beatlesoviny
...příští pátek do Brna na koncert Glass Onion?

Ram

20. ledna 2012 v 15:55 | Czewa |  Sólová alba
Album Ram vydal Paul McCartney se svou ženou Lindou 17. května 1971. Jako u Paulova jediného alba na něm bylo uvedeno autorství obou manželů. Mezi koncem Beatles a vytvořením kapely Wings vydal Paul jen dvě alba a Ram bylo jedním z nich. Většinu písniček složili s Lindou na své farmě ve Skotsku. Narozdíl od předchozího alba McCartney, které Paul s Lindou nahrál v podstatě sám, si k tentokrát k natáčení Paul s Lindou sehnali v New Yorku doprovodné hudebníky jako Davida Spinozzu nebo Dennyho Seiwella (ten později bubnoval i ve Wings). Linda u většiny písniček hrála na klávesy a zpívala vokály, Paul hlavní hlas. Pouze v písni Long Haired Lady měla Linda trochu větší příležitost k tomu se ukázat. Samotná deska pak obsahovala celkem 12 skladeb, 2 další složené v té době vyšly na singlu (Another Day a Oh Woman, Oh Why), dvě se přesunuly až na příští album Paula s Wings Red Rose Speedway. Některé nebyly nikdy vydány.


Co se týče reakcí na album Ram, přestože se dostalo do prvních příček hitparád jak v USA tak v Británii, kritici se na uzdě nedrželi. Jon Landau napsal pro časopis Rolling Stones, že album považuje za "neuvěřitelně bezvýznamné" a "monumentálně irelevantní". Také členové Beatles Paula zrovna nepochválili, Ringo se vyjádřil, že ho album zklamalo, John v něm zase viděl nespočet narážek na Yoko Ono a oplatil to Paulovi skladbou How Do You Sleep a také parodií na obal alba Ram. Fotka, kde drží za uši prase, tvořila část přebalu Johnova alba Imagine.
Postupem času se ale názor na Ram zlepšil a je považováno za jedno z nejlepších Paulových alb. Já souhlasím, mám ho ráda!

zdroj: wikipidie

Cold Turkey - John Lennon

17. ledna 2012 v 16:18 | Czewa |  Solos
Písničku Cold Turkey vydal John Lennon se svou novou kapelou Plastic Ono Band jako singl ještě před rozpadem Beatles, v říjnu roku 1969. Byla to vlastně druhá nahraná Johnova sólová píseň, předběhla ji ještě Give Piece A Chance, která ale patřila ještě pod autorskou dvojici Lennon-McCartney (i to se později změnilo). Inspirace pro Johna při psaní této písničky přišla během jeho a Yoko tvořivého vzplanutí, když byli závislí na heroinu - výraz "cold turkey" v angličtině znamená stav, kdy závislý člověk najednou přestane brát drogy místo toho, aby se jich vzdával postupně nebo pomocí lékařské péče. John Lennon prý písničku ukázal i Paulovi jako potenciální část alba Beatles, ale Paul ji odmítnul. Tak ji nahráli Plastic Ono Band s Johnem Lennonem (zpěv hlavní melodie i harmonických vokálu, doprovodná kytara), Ericem Claptonem (sólová kytara), Klausem Voormannem (baskytara) a Ringo Starrem (bicí). Roku 1975 se Cold Turkey objevila na sedmém Johnově sólovém albu pojmenovaném Shaved Fish.
Do you like it?


Temperature's rising
Fever is high
Can't see no future
Can't see no sky

My feet are so heavy
So is my head
I wish I was a baby
I wish I was dead

Cold turkey has got me on the run

My body is aching
Goose-pimple bone
Can't see no body
Leave me alone

My eyes are wide open
Can't get to sleep
One thing I'm sure of
I'm in at the deep freeze

Cold turkey has got me on the run

Cold turkey has got me on the run

Thirty-six hours
Rolling in pain
Praying to someone
Free me again

Oh I'll be a good boy
Please make me well
I promise you anything
Get me out of this hell

Cold turkey has got me on the run
Oh, oh, oh, oh

She Came In Through The Bathroom Window

8. ledna 2012 v 14:40 | Czewa |  Písničky
Příhoda, která inspirovala Paula McCartneyho k napsání She Came In Through The Bathroom Window, by měla u každého zničit naivní představy o tom, jak je sláva skvělá věc. Když bydlel Paul v domě na St. John's Wood v Londýně, skupina vášnivých fanynek se rozhodla ho navštívit. Paul ale zrovna nebyl doma, a tak si holky pomohly samy: Jedna z fanynek si ze zahrady vzala žebřík a vylezla po něm až k otevřenému oknu od koupelny. Tím se dostala do domu a ostatní již pustila dveřmi. Dívky si byt jistě řádně prohlédly a několik věcí si odnesly pryč. Paul se o tom dozvěděl od sousedky, která mu telefonovala (odtud možná pochází verš Sunday's on the phone to Monday, Tuesday's on the phone to me). Paula to rozzlobilo, jak jinak, hlavně postrádal některé odnešené věci, zejména fotky. Ať už byly takové příhody pro Paula jakkoliv nepříjemné, tato ho dovedla k napsání fajn písničky. Vznikla v červnu 1968 na Paulově cestě do Ameriky, kde měl obchodní jednání s Capitol Records a také schůzku s Lindou Eastmanovou, s níž si padl do oka předešlé léto v Londýně. Beatles ji pak nahráli v červenci 1969 a vyšla na albu Abbey Road.



She came in through the bathroom window
Protected by a silver spoon
But now she sucks her thumb and wanders
By the banks of her own lagoon

Didn't anybody tell her?
Didn't anybody see?
Sunday's on the phone to Monday,
Tuesday's on the phone to me

She said she'd always been a dancer
She worked at 15 clubs a day
And though she thought I knew the answer
Well I knew but I could not say.

And so I quit the police department
And got myself a steady job
And though she tried her best to help me
She could steal but she could not rob.

Didn't anybody tell her?
Didn't anybody see?
Sunday's on the phone to Monday,
Tuesday's on the phone to me
Oh yeah.

Nechápu

7. ledna 2012 v 17:33 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Tak jsme tak včera maturitněplesovala a písničky pouštěl DJ "na přání". Donesla jsem mu tedy USB s písničkama - no hodně od Beatles jich tam bylo, jak jinak že. A víte, jak se na to tvářil? Úplně jak kdybych přišla z jiné planety.
"Beatles? Vy chcete Beatlesáky?" říkal a pod vousy se mi smál.
Tak nevím. Jak si může někdo myslet, že Beatles nejsou vhodná hudba k tanci? Na ty se dá přece pařit ze všeho nejlíp...

George Harrison: Living in the Material World

2. ledna 2012 v 11:38 | Czewa
Jsem moc ráda, že prvním článkem roku 2012 bude na tomto blogu právě tento (tímto vám přeji Happy New Year Usmívající se). DVD s filmem George Harrison - Living in the Material World patří mezi mé nejlepší vánoční dárky, co jsem letos (tedy loni) dostala. A tak jsem si jeden povánoční večer sedla a pustila si ho.


Předpokládám, že "pouhé" doporučení, abyste film shlédli sami, vám nepostačí, něco málo o něm tedy napíšu. Slavný americký režisér Martin Scorsese se ujal úkolu natočit film o Georgeově životě vskutku dobře. Dostal se k němu skrze Georgeovu ženu Olivii, která chtěla natočit film o svém zesnulém muži složený z videonahrávek z Georgeova života. Scorsesemu se líbilo téma, na kterém by měl být film založen a podle kterého byl pak také pojmenován. Podle režiséra v dnešním materiálním světě člověk touží ještě více po klidu, který by ho od věcného světa oddělil. Georgeova hudba pro něj hodně znamená a život s ní spojený sám lákal k natočení dobrého filmu. Podle něj je také tento film jakýmsi objevováním Georgeovy duše, není jisté, zda ji chápeme dobře, ale pocity z jeho písní a myšlenek jsou ve filmu co nejlépe znázorněny.
Nemohla jsem se od filmu odtrhnout. První část, která trvá asi hodinu a půl a která vypráví o Georgeově mládí a o dobách Beatles, mi nestačila: musela jsem pokračovat s druhou, ještě o nějakých 20 minut delší částí. Ta už se víc zaměřila na dobu po rozpadu Beatles, na jeho nové názory, jiné vnímání světa, hru na sitár, jak pořádal Koncert pro Bangladeš, angažoval se ve filmové produkci nebo jak založil spolu se čtyřmi dalšími hudebníky skupinu Traveling Wilburys. Hlavní náplní dokumentu jsou rozhovory s lidmi, kteří byli Georgeovi blízcí, znali ho a dovedli o něm mluvit. Mezi nimi byl Paul McCartney, Ringo Starr, Astrid Kirchherr, Klaus Voormann, žena Dereka Taylora Joan, Pattie Boyd, Dhani Harrison, samozřejmě Olivia a jiní. Dále ve filmu můžeme vidět živé záběry z Georgeova života, jak si Olivia přála, čtení jeho deníku synem Dhanim, no a na co nesmíme zapomenout, písničky. Hudba je pro film zajisté nesmírně důležitá, Georgeova tvorba ho obohacuje o snad to nejpodstatnější. Pokaždé, když je tam písnička, na chvíli se přeruší a nahradí se nějakým rozhovorem, pak ale dohraje. Film je zkrátka plný krásných scén, slov, fotek a písniček.
Děkujeme, pane Scorsese, Georgi a vy všichni ostatní...