Červen 2011

Penny Lane

24. června 2011 v 21:36 | Czewa |  Písničky
A protože moje melodie na mobilu a rádio u doktorky ve středu ráno způsobily, že mi Penny Lane bude připomínat tento konec školního roku, napíšu o ní rovnou pár slov.
Penny Lane je, jak asi víte, jedna z liverpoolských ulic. Říká se tak však i oblasti, kde se ona ulice spojuje se Smithdown Road. Na každého člověka, který vyrůstal jinde než v Liverpoolu, toto místo působilo asi jako nudné periferní nákupní centrum, avšak pro Johna a Paula znamenalo symbol bezstarostného dětství.
John Lennon se o Penny Lane zmínil již v původní verzi textu In My Life, ale byl to Paul, kdo její název nakonec opravdu použil. S pomocí fantazie do ulice přidal prvky, které se tam sice občas nenacházejí, ale dělají dojem dokonalé scénky s holičem, hasičem, krásnou zdravotní sestřičkou a několika přátelskými kolemjdoucími. Paul řekl: "Je to zčásti realita a zčásti nostalgie." V Penny Lane jste totiž skutečně mohli najít holičství, dvě banky či hasičskou zbrojnici.
Paul složil Penny Lane na podzim roku 1966. Když se v ledu 1967 začlo nahrávat, měl Paul už písničku kompletně hotovou i s hrubým aranžmá dechových partů. Při nahrávání pomáhalo mnoho jiných hudebníků než John, Paul, George a Ringo.
Penny Lane se stala brzy slavnou písní. Roger McGough, liverpoolský básník, prohlásil, že Penny Lane a Strawberry Fields Forever se tak proslavily z důvodu, že to byly první rockové skladby, kde se mluvilo o jiném městě než Memphisu a jiných silnicích než Route 66 nebo Highway 61.
Ulice Penny Lane dnes patří k běžným turistickým cílům po stopách Beatles a sláva této písně změnila i její vzhled. Fanoušci neustále kradli cedule s názvem ulice, místo holičství je dnes obchod s konfekcí a fotografií Beatles ve výloze. V přístřešku uprostřed kruhového objezdu najdete bistro Sgt. Peppera, ve vinném baru je na zdi napsaný text písně.
Písnička Penny Lane je umístěna na albu Magical Mystery Tour, třetí od konce. Já ji mám hodně ráda, je tak moc naplněná optimismem a mládím...


Penny Lane there is a barber showing photographs
Of every head he's had the pleasure to have known
And all the people that come and go
Stop and say hello

On the corner is a banker with a motorcar
The little children laugh at him behind his back
And the banker never wears a mac
In the pouring rain...
Very strange

Penny Lane is in my ears and in my eyes
There beneath the blue suburban skies
I sit, and meanwhile back

In Penny Lane there is a fireman with an hourglass
And in his pocket is a portrait of the Queen.
He likes to keep his fire engine clean
It's a clean machine

Trumpet Solo

Penny Lane is in my ears and in my eyes
Four of fish and finger pies
In summer, meanwhile back

Behind the shelter in the middle of a roundabout
A pretty nurse is selling poppies from a tray
And though she feels as if she's in a play
She is anyway

Penny Lane the barber shaves another customer
We see the banker sitting waiting for a trim
Then the fireman rushes in
From the pouring rain...
Very strange

Penny Lane is in my ears and in my eyes
There beneath the blue suburban skies
I sit, and meanwhile back
Penny Lane is in my ears and in my eyes
There beneath the blue suburban skies...
Penny Lane.

Prázdniny

24. června 2011 v 21:07 | Czewa |  Moje beatlesoviny
Mí milí čtenáři,

ve středu jsem odmaturovala z francouzštiny a konečně nastal ten blažený čas zvaný Volno. A tak bych se vám chtěla omluvit, že sem během následujícíh dvou měsíců nebudou články přibývat s rychlostí složených písniček Beatles, ale jen s rychlostí složených triček Beatles :) (no, jak často si asi hoši hezky poskládali oblečení? :D).
Zároveň bych vás poprosila, kdybyste mohli přemýšlet a vymyslet, co by bylo vhodné vám nabídnout jako výhru za jednu chystanou Beatles soutež :) (zatím návrhy: knihy, obrázky, placky).
Tak jo, mějte se všichni moc krásně, poslouchejte Beatles a díky za návštěvy :).

Old Brown Shoe

19. června 2011 v 16:28 | Czewa |  Písničky
Dne 25. února 1969 měl George Harrison 26. narozeniny. Místo velkého slavení však strávil den ve studiu se zvukařem Kenem Scottem, se kterým nahrál tři demosnímky svých písní. První byla Something, druhá All Things Must Pass a třetí Old Brown Shoe.
První vznikla písni Old Brown Shoe hudba. George si jednou tak hrál na klavír, když ho zaujala jedna kombinace akordů.
Slova přišla později, text vychází z Georgeovy víry, že je třeba se odprostit od lpění na hmotném světě a materiálních hodnotách. Slova k Old Brown Shoe jsou založena na podobném principu jako Paulova Hello, Goodbye. George si hraje s opačnými významy slov, není to píseň s nějakým příběhem. Název pochází z verše, v něm George hlásá, že je nutné zahodit tu "starou hnědou botu".
Beatles tuto píseň natočili ve středu 16. dubna av pátek 18. dubna 1969. Vyšla na druhé straně singlu The Ballad Of John And Yoko.
I want a love that's right
Right is only half of what's wrong.
I want a short-haired girl
Who sometimes wears it twice as long

Now I'm steppin' out this old brown shoe.
Baby I'm in love with you!
So glad you came here, it won't be the same now,
I'm telling you.

You know you picked me up
From where some try to drag me down.
And when I see your smile,
Replacing ev'ry thoughtless frown.

Got me escaping from this zoo
Baby, I'm in love with you!
I'm so glad you came here, it won't be the same
Now I'm with you.

If I'll grow up I'll be a singer.
Wear rings on ev'ry finger.
Not worrying about what they or you'll say
I'll live and love, and maybe someday, who knows baby
You may comfort me (yeah)!!

I may appear to be imperfect
But my love is something you can't reject
Changing faster than the weather
You and me should get together, who knows baby
You may comfort me

I want the love of yours
To miss that love is something I'd hate
I'll make an early start
I'm making sure that I'm not late

For your sweet top lip I'm in the queue
Baby I'm in love with you
I'm so glad you came here, it won't be the same
Now I'm with you

So glad you came here
It won't be the same now I'm with you!

Oh yeah yeah

A tady je ještě ta demoverze, mě se třeba líbí o dost víc :).

Paul má dnes 69. narozeniny

18. června 2011 v 11:11 | Czewa |  Aktuality
AAAAAAAch, yesterday, today, tommorow, forever, Paul, jeho minulost, současnost, budoucnost, dělají naše dny lepší. A dnes slaví své 69. narozeniny.
Všechno nejlepšííííí!!!
Hodně hudby, lásky, klidu, příjemných překvapení, chuti do života, hudby, hudby a ještě více hudby!
Děkuji za ni
za každý tón, který jsi složil, zazpíval, prožil...
Děkuji za tu energii, za ty představy, za sladkou tvář, úžasný hlas, skvostné melodie, super vtípky, koncerty, alba, písně, akordy, slova, písmena, myšlenky, nápady, odkazy.
Miluju Tě, Paule, a vždycky budu.


Accross The Universe - Fiona Apple

17. června 2011 v 10:32 | Czewa |  Covers
Fiona Apple McAfee Maggart je americká zpěvačka a skladatelka. Ke psaní písní ji přivedla léčba ze šoku, když byla ve dvanácti letech znásilněna. Svým hlubším hlasem, uměním hrát na klavír a psát krásné texty na sebe upoutala pozornost a roku 1994 podepsala první nahrávací smlouvu. Během nahrávání svého prvního alba "Tidal" roku 1996 natočila Fiona Apple také tuto cover verzi písničky Accross The Universe od Beatles a taky Please Send Me Someone To Love od Percyho Mayfielda, obě do soundracku k filmu "Pleasantville".
Podle mě to není špatné, zpívá hezky a k této něžné písničce se to docela hodí. Originál je však originál...


Woman - John Lennon

15. června 2011 v 14:09 | Czewa |  Solos
Písničku Woman napsal John Lennon nejen pro svou ženu Yoko Ono, ale i pro všechny ostatní ženy. Jedná se o jakousi ódu na ženy. Skladba začíná Johnovým šeptáním parafráze čínského přísloví: "For the other half of the sky…"
John Lennon řekl roku 1980 v rozhovoru pro časopis Rolling Stone, že Woman je "dospělácká" verze písničky Girl.
Píseň Woman vyšla na albu Double Fantasy roku 1980 a 8. prosince tohoto roku ji Lennon vydal i jako singl. Patří mezi nejoblíbenější písničky z Johnovy sólové kariéry, podle mě ji rádia i u nás hrají nejčastěji, ještě s Imagine.
Zajímavost: Paul McCartney napsal roku 1965 píseň se stejným názvem "Woman" pro duo Peter & Gordon. To ničemu nevadilo, každý měl přece nárok napsat písničku s takovým názvem .


Woman I can hardly express,
My mixed emotion at my thoughtlessness,
After all I'm forever in your debt,
And woman I will try express,
My inner feelings and thankfullness,
For showing me the meaning of succsess,
oooh well, well,
oooh well, well,

Woman I know you understand
The little child inside the man,
Please remember my life is in your hands,
And woman hold me close to your heart,
However, distant don't keep us apart,
After all it is written in the stars,
oooh well, well,
oooh well, well,

Woman please let me explain,
I never mean(t) to cause you sorrow or pain,
So let me tell you again and again and again,
I love you (yeah, yeah) now and forever,
I love you (yeah, yeah) now and forever,
I love you (yeah, yeah) now and forever,
I love you (yeah, yeah)...

I Need You

12. června 2011 v 19:28 | Czewa
I Need You je jediná písnička na albu a ve filmu Help!, kterou napsal George Harrison, ale která zato stojí za to :). George ji napsal pro svou dívku Pattii Boydovou, je to upřímné vyjádření velké lásky. Beatles písničku nahráli 15. a 16. února 1965. George zde hraje na akustickou kytaru, zpívá a poprvé využívá tzv. kvákadlo na zkreslení zvuku kytary. John zpívá s Paulem hlas v harmonii (takové to ááá v pozadí) a hraje na doprovodnou kytaru, Paul se kromě zpěvu drží své basy. Ringo pak bubnuje a cinká na zvonek. Písnička je to věru povedená a ještě lepšího efektu dosáhnete, když ji uslyšíte ve filmu Help!, kde ji Beatles hrají na vojenském prostoru za přítomnosti tanků.


You don't realise how much I need you.
Love you all the time and never leave you.
Please come on back to me.
I'm lonely as can be. I need you.

Said you had a thing or two to tell me.
How was I to know you would upset me?
I didn't realise as I looked in your eyes...
You told me.

Oh yes, you told me, you don't want my lovin' anymore.
That's when it hurt me.
And feeling like this, I just can't go on anymore.

Please remember how I feel about you, I could never really live without you.
So, come on back and see just what you mean to me.
I need you.

But when you told me, you don't want my lovin' anymore.
That's when it hurt me.
And feeling like this, I just can't go on anymore.
Please remember how I feel about you.
I could never really live without you.
So, come on back and see just what you mean to me.
I need you. I need you. I need you.

Maybe I'm Amazed - Paul McCartney

7. června 2011 v 12:34 | Czewa |  Solos

Tato hezká písnička od Paula McCartneyho byla vydána na jeho prvním sólovém albu McCartney 17. dubna 1970. Paul ji napsal pro Lindu jako poděkování za podporu během rozpadu Beatles. Později ji hrál s novou kapelou Wings a vydali ji na živém albu z amerického turné roku 1976.
Samotnou píseň napsal Paul roku 1969, krátce po rozpadu Beatles. I když většina písní z alba McCartney byla nahrána na Paulově farmě ve Skotsku, Maybe I'm Amazed natočil celou v EMI studiu v Londýně. Ostatní písničky zde pouze upravoval. V Maybe I'm Amazed hraje Paul sám na všechny nástroje: kytary, klavír a bicí. Jelikož to byla píseň vydaná i jako singl a lidem se líbila, hráli ji v rádiích po celém světě a zařadila se tak mezi Paulovy nejúspěšnější sólové skladby.
Vytvořili také klip k této písničce, který vidíte nahoře ve videu. Ukazuje fotky Paula s jeho ženou Lindou a nevlastní dcerou Heather.

Maybe I'm amazed at the way you love me all the time
Maybe I'm afraid of the way I love you
Maybe I'm amazed at the way you pulled me out of time
And hung me on a line

Maybe I'm amazed at the way I really need you
Baby I'm a man maybe I'm a lonely man
Who's in the middle of something
That he doesn't really understand

Baby I'm a man and maybe you're the only woman
Who could ever help me
Baby won't you help me understand,Oooohh

Baby I'm a man, maybe I'm a lonely man
Who's in the middle of something
That he doesn't really understand

Baby I'm a man and maybe you're the only woman
Who could ever help me
Baby won't you help me understand, oohhh

Maybe I'm amazed at the way you're with me all the time
Maybe I'm afraid of the way I leave you
Maybe I'm amazed at the way you help me sing my song
Right me when I'm wrong
Maybe I'm amazed at the way I really need you

Paul McCartney - Jeden život

3. června 2011 v 18:32 | Czewa |  Knihy
Je to asi měsíc, co jsem dostala (to se mám! ) novou knihu o Paulovi McCartneym, kterou napsal Peter Ames Carlin a
u nás ji vydalo nakladatelství Mladá Fronta. Dočetla jsem ji asi před dvěma týdny a musím říct, že mě uchvátila.
Více než 300 stran vypráví retrospektivně příběh mého oblíbeného Beatla od raného dětství až po dnešní skutečnost. A uprostřed najdete hezké černobílé fotky, jak z raného, tak staršího období.
Celá kniha začíná popisem Paulova koncertu v Liverpoolu, který se konal v době kolem jeho šedesátých narozenin, čili roku 2002. Tím se čtenář již na samém začátku nabije energiií, neboť Paulův elán je z textu velmi cítit. O pár stránek dál se přenášíme do doby, kdy se narodil Paul McCartney - nebo dobře, hned zase do ještě dávnější minulosti, do dětství Paulova dědy Joea a následně otce Jima. Autor nás stručně seznámí s jeho životem, kdy se seznámil s Paulovou matkou Mary a postupně se jim narodili synové James Paul a Michael. Začínáme se soustředit na Paulovy úspěchy ve škole, jeho vlastnosti a počátky jeho zájmu o hudbu. Také se dovídáme o obrovském významu smrti Mary pro celý Paulův život. No, a jak už jste začtení, ani vám nepřijde, že to je celý (skoro) jeden život. A to pořádně plný.
Seznámení s Johnem, Quarrymen, George, The Beatles, rock'n'roll, kluby, Hamburk. A už to jede. Dřina, muzika a holky. Sláva. Větší sláva. A největší sláva. Nebudu vám popisovat znovu celou historii Beatles, tu si přečtěte ve článku přímo o ní. A pokud se vám nechce (i pokud ano, samozřejmě ), doporučuji sáhnout po této knize.
Kupte si ji, pokud mě znáte, půjčte si ji ode mě, pokud ne, tak třeba z knihovny. Ale přečtěte si ji, je fakt dobrá. Nejvíc se mi asi líbí, jak autor přirovnává konkrétní Paulovy životní situace k textům jeho či jejich písní. Například, v době kdy už byli Beatles na rozpadnutí, napsali píseň The End (na Abbey Road), kde je na konci:
"The love you take is equal to the love you make". Čímž se kluci jaksi loučí a je to smutné, ale hezky.
Existuje ještě jiná kniha o Paulovi, taky úžasná, jmenuje se Po mnoha letech (Many Years from Now), napsal ji Barry Miles s Paulem samotným a v Británii byla vydána roku 1997 (u nás 2001). Tu jsem četla už docela dávno, ale taky mě dostala. Jsou mezi nimi značné rozdíly (ne rozporuplné ovšem), a tak milovníkům Beatles a Paula McCartneyho doporučuji přečíst obě. V Po mnoha letech vidíme i Paulovými slovy jeho názory na věc, což je lepší. Kniha je o dost tlustší a její příběh končí s rozpadem Beatles. V Carlinově novém díle se, i přes jeho menší kapacitu, dovídáme hodně o Paulově životě i po Beatles - jeho sólová kariéra, život a smrt Lindy, manželství s Heather a dokonce i aktuální vztah s Nancy Shevell, kterou si má údajně brát. Některé Carlinovy formulace mi ale občas přišly až patetické, když se ale dostanete do děje (což u mě problém rozhodně nebyl), tak s tím nemáte velký problém. Určitě je toto dílo více beletristické než Po mnoha letech, které má spíš funkci informativní (ale uměleckou taky). Obě knihy u nás přeložil Ladislav Šenkyřík, překlad se mi moc líbí.
Takže, milí přátelé, čtěte!

(Po Johnově smrti):
Paul sebou trhl, zpopelavěl v obličeji, který získal barvu noční městské oblohy. Existovala slova, jimiž bylo možné popsat to, k čemu došlo? Mohl někdo pochopit, co bylo zničeno, jaká část jeho samotného z něj byla vytržena? Na kameru, na požádání, spatra, v pětadvaceti slovech nebo raději ještě stručněji? Žádná rozumová úvaha, žádná logika, žádná slova nebyla dost velká, aby dokázala popsat tu ránu, natož rozmetané střepy lásky, vzteku, nenávisti, krásy, viny, rozhořčení a touhy, které se v něm mezi sebou přetahovaly. Jak se cítil? Jak se opravdu cítil?
"Je to hrůza, že jo?"
Paul vklouzl do auta a přibouchl dveře. Auto vystartovalo od obrubníku a on byl najednou sám v temné zimní noci, kde na něho čekala budoucnost, jakou si nikdy nedokázal představit.

Why do I love The Beatles? (For Mr. Clive and others interested)

1. června 2011 v 14:53 | Czewa |  Moje beatlesoviny
I was a five-year-old girl and my father still lived with us. There was a period when I loved to ask people what their favourite things are. What's your favourite colour? Book? Animal? Once I asked my father who I was usually ashamed to talk to: "Dad, who's your favourite singer?" He thought for a moment (the truth is it's quite usual for him) and then replied: "Probably The Beatles". The Beatles? But what's that? Certainly not a name of a singer. "It was a band, you know," he replied to my uncomprehending face. "A very famous band. Absolutely brilliant." I was angry but didn't say anything - I was shy.
At the age of seven, I started to watch cartoons on TV. It was something new, full of colours and funny characters. We, my elder brother and me, were enthusiastic and we spent a lot of time in front of the screen. Once, my father brought a new cartridge with some cartoon - it was called "Yellow Submarine" and he wanted, unusually, to watch it with us. Well, it started. Some little figures and many colours, but there was something we - the children - didn't like. Comparing it with the other films we had seen - outmoded and odd (I am really ashamed to admit it now). So, dad finished watching and we were playing somewhere else. OK, but any of these stories isn't the very reason for my later passion. Nevertheless, they may show my first contacts with the group which forms a big part of my present life.

Some years later, I was doing some shopping with my mum in the centre of Olomouc. And there was a moment, not very extraordinary, when something inside of me changed. It was connected with the song "Yesterday" (Interesting: the most played song in the world! I still wonder why exactly.) I said to myself: "Yes, it's a good song. No, it's a damn good song!" It was playing in my head then. My mind started to anticipate some changes. In those days, Paul McCartney had a concert in Prague for the first time. My dad didn't hesitate a moment (not so usual for him) and he bought the tickets. But he did so before asking me and my brother if we didn't want to go with him. Unfortunately I was only 10 and my brother wasn't interested. I thought my mother would not agree with travelling back after midnight. Nowadays I'm realising I made one of my biggest mistakes.

The true love began when my schoolmates started to laugh at me. I was different, I didn't wear jeans and short T-shirts. I got good notes. But I was so and I could not change myself. I didn't want it either. Instead, I found some CDs at home, all of The Beatles. 4 pieces. I listened to it again and again. Wonderful music. I was in another world. I understood nothing - our English teacher was doing the present continuous all the year. I knew nothing about the band, its members or history. But the music caught me in its warm arms and safely dandled me through life which hasn't always been easy. I wasn't ashamed to tell my schoolmates the truth: "No, I don't listen to Britney Spears neither the hip-hop. Mine are The Beatles." OK, I admit that their laugh wasn't very pleasant but I stood it. I knew it was my life and I would live it according to me, not the stupid teenagers.

I changed the school and I started to attend the grammar school. Many interesting and willing people, friendly teachers, lockers for everyone and better lunches. My happy adolescence (such a nice oxymoron, isn't it J?) started and I found very good friends in my new class. It may seem that I didn't need more to hide myself in the world of music. OK, but it doesn't mean I finished with The Beatles. The opposite is true: My brother discovered the wonderful world of internet downloading (hush, please J) and he picked up all the albums of The Beatles. ALL! I was absolutely excited. This was the moment I realised that The Beatles are the passion of my life. Every day I listened to at least two albums. I read the books, I watched the films, I found the information, all about The Beatles. I found my own style. I knew that if I ever had a boyfriend, he had to love The Beatles. My friends were discovering the beauty of these songs step by step and I still want to spread the Beatles culture between young people.

Now I am 17 and my love is still the same or it has even grown. And though I have been interested in The Beatles since more than 5 years, I still find new matters of interest: Songs, nice covers, interestings facts, beautiful photos. I write this blog and I will never lose subjects of articles. I saw Paul McCartney last year in Berlin. But it was so incredible that I can't believe it wasn't just an amazing dream. The Beatles are my dream. I can see them together as the young boys laughing and telling jokes with their English humour. They are not only on the walls of my room, on the LPs in my case or in books I have - they occupy a big part of my heart, of my thoughts, of my everyday life. Their music which cannot be "overlistened" helps me when I feel blue, their words written with such a facility help me to understand more the English, their cute faces make my days much more joyful. And though the times are changing, I don't stop to love The Beatles. Why? Because the world is round…

♥ Thank you, Paul, George, John and Ringo ♥